SMETANOVO TRIO 3x S JINÝM KLAVÍREM

Koncert Smetanova tria nebyl součástí programu letošní Smetanovy Litomyšle, ale pouhou doprovodnou akcí pro ozvláštnění jednoho z prohlídkových okruhů litomyšlského zámku. Kvalitou však mhohé "regulérní" pořady převýšil. Konal se v neděli 4. července v Expozici historických klavírů, provozované Českým muzeem hudby ve druhém patře zámku. Smetanovo trio ve složení Jitka Čechová - klavír, Jan Páleníček - violoncello a Jana Nováková - housle nabídlo něco naprosto neobvyklého: Jitka Čechová během skladeb Josefa Suka Elegie a Bedřicha Smetany Trio g moll hrála na originálech dobových historických klavírů, skladbu Zdeňka Fibicha Trio f moll potom dokonce na nástroji z pozůstalosti tohoto skladatele, tedy nejspíš na tom, na kterém skladba vznikla. Koncert probíhal v duchu typického nedělního salónního matiné, posluchači přecházeli mezi klavíry a každou skladbu si poslechli v jiném sále. Měli tak možnost vyslechnout nejen různé klavíry, ale i vychutnat si akustiku různých prostor a během skladeb si prohlédnout expozici, kde stěny pokrývají originály kulis ze zámeckého divadla, vytvořené Josefem Platzerem. Hudební zážitek byl nesmírný. Klavíry s vídeňskou mechanikou mají měkký, barevný zvuk, výtečně se pojící s ušlechtilým zvukem violoncella a houslí. Smetanovo trio hrálo skvěle a unešeným návštěvníkům na závěr přidalo Dvořákovu Dumku.

Fotografie

Bedřich Smetana: PRODANÁ NEVĚSTA (3.7. 21:00)

Oproti včerejšímu prvnímu litomyšlskému představení byly v obsazení tři změny. Kecala zpíval Zdeněk Plech, Krušinu Ivan Kusnjer a Míchu Miloslav Podskalský. A znovu značný ohlas v hledišti, psát o tom zas a zas by bylo nošením dříví do lesa. Podívejme se na celou Prodanou nevěstu z jiné stránky, tak trochu s nadsázkou a pousmáním. Ono to libreto, jak ho Sabina napsal, má jednu velkou vadu. Jeník, jakožto prvorozený Míchův syn, pokud tehdy existovalo něco jako občanské průkazy, se musel přece jmenovat Jan Mícha. Na smlouvu o prodeji nevěsty se Kecalovi však podepsal pod zcela falešným jménem Jeník Horák! A pěkně hlasově "na plné pecky" a před celým sborem (tedy před četnými svědky). Je vůbec taková smlouva platná? Mohla by to být docela zajímavá kauza i pro právníky. Lze se jen divit, že se nad tím ani po celých stočtyřiačtyřiceti letech od premiéry nikdo nepozastavil...
On to Smetana neměl se svými libretisty asi vůbec lehké. Například ve 2.jednání Dalibora posílá podle Wenzigova textu žalářník Miladu s houslemi do vězení se slovy "Dolů sedmdesát schodů, tamť Dalibor!" My však z pověsti víme, že hrdinný rek měl svoji kobku nahoře ve věži, však Daliborka na pražském hradě dodnes stojí. A ve 3.jednání před nezdařeným pokusem o útěk přece Dalibor zpívá "Teď znamení houslemi buď dáno, jak sepnu provaz, zavěsím a pryč!" (Nehledě k tomu, že z cimry nějakých třicet metrů pod zemí by sotva mohl nějaké znamení houslemi dávat...). - To vše jen tak trochu na odlehčení a potvrzení toho, že opera není vůbec žádná ; nuda. Krásná muzika tyto letité kiksy spolehlivě vymaže.
Z.Vandas

B. Smetana: PRODANÁ NEVĚSTA (3.7. 15:00)

Sluncem rozpálené strniště za humny, vedrem unavený žnec, dožínková slavnost. Letní odpoledne v Litomyšli neumožnilo v inscenaci Magdaleny Švecové využít světelnou techniku, zato však svítilo pravé slunce a z čel slavící venkovské chasy stékal opravdový pot. Najednou bezstarostným dívkám více slušely lehké bílé šaty s bosýma nohama, zatímco do důstojných obleků navlečení ctihodní vesničané sebeukázněně snášeli horko s pravou askezí, z níž vychází i trvání na nesmyslné smlouvě. Právě tak, jak to na venkově bývalo. Smetanova Litomyšl se letos vrátila k již pozapomenuté tradici odpoledního uvádění Prodané nevěsty. Hlediště se tak zaplnilo nejen dospělými, ale i dětmi a bylo to příjemné osvěžení. Z hlediště se ozýval smích, jak to u komické opery má být, drobné režijní „fórky" našly svoji vděčnou odezvu. Také Jeník a Mařenka v podání Aleše Brisceina a Pavly Vykopalové byli krásným mladým párem a tak celé představení vyznělo velmi uvěřitelně. Celé obsazení výborně zpívalo, orchestr dobře hrál, a tak odpolední představení, pořadateli předem trochu opomíjené jako oddechové, dopadlo skvěle. Potlesk ve stoje byl zcela logickým koncem.

Fotografie

Varhanní matiné

Sobotní festivalové dopoledne patřilo Varhannímu matiné v Kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže, na němž se představili nizozemští umělci, klarinetistka Yfynke Hoogeveen a varhaník Erwin Wiersinga. Koncert se konal ve spolupráci s partnerskými kluby Evropa klub Litomyšl a Oost West Kontakten, neboť - jak známo - Litomyšl je již řadu let partnerským městem holandského Rodenu, v němž mj. pan Wiersinga působí.
Chrámová loď se nejprve zaplnila do posledního místečka(!) čtyřmi stovkami posluchačů a poté již velebnou hudbou, v níž klarinet mimořádně vhodně doplňoval barevnost zdejších varhan.
Program byl sestaven z hudby XIX. a XX. století, přičemž na úvod zazněla první část Fantastických kusů pro klarinet a varhany Roberta Schumanna, od jehož narození si letos připomínáme 200 let.
Pozorné publikum poté vyslechlo skladby F. Mendelssohna-Bartholdyho, Johannesa Brahmse, Jeana Langlaise, Hendrika Andriessena a překrásnou kompozici Berta Mattera - chorál Von Gott will in nicht lassen s variacemi s prvky minimalismu i bohatým plénem.
Ve druhé části koncertu zaznělo Preludium Gabriela Pierné, strhující Toccata Louise Vierné, známý Náhrobek Couperinův Marice Ravela v úpravě pro varhany a jako vyvrcholení přišla Sonáta pro klarinet a varhany (původně pro klavír) Francise Poulenca, jíž upravil Erwin Wiersinga. Volná věta Romance byla přednesena s obrovskou lehkostí a klid vyzařující kantilénou, ve finále Allegro con fuoco oba nizozemští umělci potvrdili své mistrovství, jež posluchači odměnili dlouhotrvajícím potleskem vestoje!
Vojtěch Stříteský

Fotografie

Bedřich Smetana: PRODANÁ NEVĚSTA (2.7.)

Tato inscenace české nejnárodnější opery měla svoji premiéru na jubilejním 50.ročníku festivalu, tedy před dvěma lety a zde také probíhaly poslední zkoušky včetně veřejné generálky. O velkém očekávání diváků svědčilo tehdy i to, že právě na tuto generální zkoušku po dohodě s vedením Národního divadla bylo vpuštěno publikum za zlevněné vstupné. Plánovaná dvě regulérní představení totiž zdaleka zájmu lidí nestačila. V Praze nebyla pak inscenace přijata příliš příznivě, především však "odbornou" kritikou. Divákům i v kamenném divadle se však zřejmě líbí, hraje se pravidelně a nejinak tomu bylo i při opětném uvedení v Litomyšli. Toto první ze tří provedení bylo prakticky vyprodané a setkalo se opět se značným úspěchem. Ten byl patrný z několikaminutové děkovačky po skončení představení.

CARMEN & FLAMENCO - EXTERNÍ KONCERT VE SVITAVÁCH

Ohnivé flamenco v pekelné výhni - tak by mohl znít podtitul letošního externího koncertu ve Svitavách. Horký den "vyhřál" sál svitavského multifunkčního centra Fabrika tak, že vzduchotechnika stačila akorát zpříjemnit místa pro diváky, na jevišti ale bylo jako v opravdovém jižním Španělsku. Účikující se s tím vyrovnávali statečně, nic neošidili, tanečníci Jana Drdácká a Eduard Zubák tančili s plným nasazením a dokázali se i usmívat. Výtečně zpívala Edita Adlerová, skvěle zněla kapela, u níž se jen podle jmen v programu dalo poznat, že nepřijela z kolébky flamenca. Heroický výkon ocenili diváci dlouhým potleskem a dostalo se jim hned tří přídavků.     

KONCERT NA PŘÁNÍ – KLASIKA ČESKÉHO MUZIKÁLU (30.6.)

Takový koncert by si asi návštěvníci Smetanovy Litomyšle přáli každý rok. Tentokrát hlediště neobsadilo úplně jiné publikum, jak tomu někdy bývá u tak zvaných přesahových koncertů, ale obvyklí diváci z koncertů vážné hudby. Hlavní dělení hudby totiž je na dobrou a špatnou, nestárnoucí melodie z letošního Koncertu na přání bezesporu patří do té první kategorie a neurazí ani zapřisáhlého příznivce klasiky. Naopak, i ten jen težko udrží kolena, aby se nenechala strhnout rytmem. Středeční provedení bylo oproti úternímu mnohem jistější, ve svižnějším rytmu. Silnější propojení se spokojeným publikem povzbudilo sólisty k odvážnějším kreacím. Hlavní postavou večera byl samozřejmě Jiří Suchý, zpíval výborně a výpadek textu v chronicky známé Babetě všichni přijali s upřímným porozuměním. Horký letní večer pod hvězdnatou oblohou dotvořil rámec zdařilému projektu.   

KONCERT NA PŘÁNÍ – KLASIKA ČESKÉHO MUZIKÁLU (29.6.)

Koncerty na přání patří vždy mezi nejoblíbenější pořady Smetanovy Litomyšle. V tomto ročníku přišla řada na klasiku českého muzikálu a pro obrovský zájem publika se musel další koncert dodatečně přidávat. Hrálo se tedy dvakrát a úspěch byl již přdem zaručen. V hledišti převažovala střední generace, pro kterou byly hity ze Starců na chmelu, Limonádového Joe, či muzikálu Kdyby tisíc klarinetů návratem do dob raného mládí. Ale i dnešní mládež v hledišti možná až s úžasem sledovala, jaká kvalitní muzika se zde před lety hrála. Účinkovala pardubická Komorní filharmonie s dirigentem Marko Ivanovičem, který má za sebou angažmá i v Národním divadle. Sólové party byly v rukou Taťány Roskovcové, Dáši Zázvůrkové, Petra Macháčka a zkušeného již Tomáše Trapla. Velký podíl na úspěchu má soubor ReBelcanto, ve kterém účinkuje i litomyšlská Radka Hudečková. Také většina z dalších jeho členů studovala zpěv u renomovaných pedagogů, jako například Simona Jindráková či Aleš Nehněvajsa, jejichž učitelem byl sám Václav Zítek. Lesk litomyšlskému zámeckému představení dodala aktivní účast legendy a prakticky jednoho ze zakladatelů tohoto hudebního oboru, osobnosti formátu Jiřího Suchého.
Zdeněk Vandas

Giacomo Puccini: TOSCA (pátek 25.6.)

Jakoby čtvrteční představení bylo jen generálkou a teprve v pátečním se soubor Státní opery Praha předvedl v plné síle. A že to bylo něco! Snad to bylo kouzlem večera a jeho atmosférou, celý ansámbl řízený Ondrejem Lenárdem, složený z orchestru, sboru, sólistů i hostujících sólistů se semkl v jedno kompaktní těleso a těžko by se hledala slabší složka. Orchestr hrál s neobyčejným nasazením, chutí, bez chyb a zaváhání, s obrovskou dynamikou, kdy v dramatických částech hřměl zámeckým nádvořím a v lyrických nechal absolutní prostor sólistům. Vynikající Tosca Maida Hunderling zářila celý večer, jistý byl Michal Lehotský a snad jen Jiří Sulženko v roli Scarpia orchestr v některých pasážích nepřezpíval. Skvěle zpíval sbor, finále prvního dějství bylo opravdickým zážitkem, dobře zněl i sbor za scénou - v tomto skýtá zámecké nádvoří litomyšlského zámku neobyčejné prostorové efekty (zvony se také nesly nad hledištěm jako ze vzdálené věže). Zcela zaplněné hlediště bylo poněkud chladné, jediný potlesk na otevřené scéně se ozval jen po opravdu vroucně zazpívané Tosčině výčitce  Bohu. Závěrečný potlesk však byl nekonečný a zakončen byl ve stoje. 

Giacomo Puccini: TOSCA (čtvrtek 24. 6.)

Je pravdou, že páteční "druhá" Tosca byla ještě ohnivější, dramatičtěji podaná a hodnocena jako prostě lepší. Dirigent Lenárd vahou své osobnosti orchestr, sbor (byť ten nemá v tomto díle zdaleka rozhodující úlohu) a sólisty inspiroval ke skutečně vrcholným výkonům. Čtvrteční představení i tak bylo úrovní se standardním provedením v domovském kamenném divadle minimálně srovnatelné. Je vůbec zajímavé, že litomyšlské zámecké prostředí a vnímavé publikum dokáže na konci sezóny z umělců "vyždímat" maximum. A to nebyl zdaleka jen případ letošní opery Tosca. Ve dvou rolích bylo oproti pátku jiné obsazení. Cavaradossiho zpíval hrdinný tenor Sergej Ljadov (v mírné indispozici), který má na svém kontě například i "vražednou" Wagnerovskou roli Tristana. Toscou byla mladá maďarská sopranistka Csilla Boross, v současné době miláček především brněnského publika (v tamním Janáčkově divadle se tam v nedávné inscenaci zdárně poprala i s lady Macbeth). Třetí hlavní roli, policejního prefekta Scarpiu, v obou litomyšlských představeních ztvárnil Jiří Sulženko.

LES MUSICIENS

23. června slaví Lucemburské velkovévodství svůj státní svátek - narozeniny velkovévody. V tento den se konal koncert Lucemburského komorního orchestru Les Musiciens, a tak není divu, že do Litomyšle přijelo jedenáct velvyslanců různých zemí, aby zde svátek oslavili společně s velvyslancem Lucemburska j.E. Jeanem Faltzem. Koncert, konaný při příležitosti 700. výročí nástupu Lucemburků na český trůn, se proto nesl ve slavnostním duchu a zakončen byl recepcí.
Orchestr nejprve přednesl skladbu soudobého lucemburského skladatele Alexandera Müllenbacha Hrdinské evokace, památce českého krále Jana, řečeného Slepého. Napsána byla speciálně pro litomyšlský koncert, v předpremiéře však již byla uvedena v Echternachu a ve Vídni. Pět krátkých vět - Preludium, Narození, Svatba, Bitva a Smrt přímočaře programním způsobem vyjadřovalo své téma. V lyrickém Preludiu jakoby posluchač cítil vznášející se opar nad kopcovitou lucemburskou krajinou s protékající Moselou, ve Svatbě zněl rej pištců a bujaré zábavy, po dramatické Bitvě pak skladba vrcholila Smrtí v temných tónech kontrabasového partu. Líbivý harmonický opus není žádnou avantgardou, poslouchá se ale velmi příjemně. Výborný výkon podala violoncellistka Françoise Groben v Saint-Saënsově Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1 a moll a zasloužila si dlouhý potlesk. Závěr koncertu patřil Beethovenovi a jeho 4. symfonii B dur, kde byla slyšet určitá nesehranost smyčců, ale celková úroveň orchestru byla velmi dobrá a koncert měl u diváků úspěch.

ČESKÁ FILHARMONIE - VIVAT OFFENBACH!

Šestice sólistů, Česká filharmonie a Ondrej Lenárd vzdali v Litomyšli hold Jacquesu Offenbachovi. Autor několika nesmrtelných operetních šlágrů a zkušený divadelní praktik, který neměl nouzi o dobré nápady, zemřel přesně před 130ti lety. Francouzská opereta je jiná než vídeňská - stojí víc na jemných barvách a zvukových odstínech. Trochu paradoxní je, že nejúspěšnějším autorem francouzských operet byl skladatel německo-židovského původu, ale tak to v dějinách umění bývá.
První polovina večera byla průřezem z Offenbachovy jediné opery Hoffmannovy povídky. Z osmi vybraných hudebních čísel přirozeně zaujala nejvíc ta dvě nejslavnější - lyrická Barkarola pro dva ženské hlasy a kuplet Olympie v podání Marie Fajtové - ta věrohodně zahrála loutku, které se musí během zpěvu několikrát natáhnout klíčkem hodinový stroj.
Druhá polovina koncertu patřila dvěma nejslavnějším Offenbachovým operetám. I ti, kteří nikdy neslyšeli předehru Orfeus v podsvětí okamžitě zbystřili, když uslyšeli nejznámější kankán. A v operetě Krásná Helena je zase árie Parise na melodii, kterou si zapamatuje každý.
O závěru by se dalo říci, že kankán bere vše. Šestice sólistů se vrátila na pódium a zpívala společně onu zřejmě nejznámější Offenbachovu melodii. A publikum se s radostí připojilo tleskáním do rytmu.
Jindřich Bálek
 

Jiří Pavlica: MISSA BREVIS

Dobrý den,
rád bych touto cestou poděkoval organizátorům nedělní tradiční bohoslužby, která se uskutečnila v rámci Smetanovy Litomyšle. Nejen pro mne jako pro věřícího to byl velmi krásný zážitek a jsem rád, že festival bohoslužby pořádá.
Charisma Mons. Halíka a jeho moudrost je pověstná. Nezklamal! Bohoslužba byla vedena důstojně, pokorně, bez jakýchkoliv příkras, zbytečností a snah upoutat či strhávat pozornost (a že by k tomu atmosféra a přítomnost tolika lidí mohla svádět!).
Nemohu však neocenit také úroveň hudebního doprovodu, mladých sólistů, orchestru a zejména pěveckého sboru Kos a dirigenta Motla. Byl jsem zvědav, jak Pavlicovu mši amatérský a ještě k tomu středoškolský sbor zvládne. A byl jsem velmi mile překvapen - krásný barevný vyrovnaný zvuk, výtečná hlasová kvalita, výraz mladých zpěváku, jejich energie... no a dirigentský výkon, pojetí a výstavbu skladby mladého dirigenta nelze než pochválit. V oboru jsem se pohyboval a ze zkušenosti (např. absolventské koncerty na JAMU) mohu říci, že by mu leckterý studovaný dirigent mohl závidět.
Myslím, že i výběr skladby byl naprosto adekvátní a že by Jiří Pavlica byl spokojen.
Ještě jednou děkuji! S pozdravem a přáním všeho dobrého.
Jan Dunovský

Pokračovat ve čtení

Antonín Dvořák: SVATEBNÍ KOŠILE

Svatební košile Antonína Dvořáka je mimořádně vděčná skladba. Najdeme v ní barvité výjevy téměř hororové, ale zdaleka ne jenom ty. Erbenova předloha je na hororové výjevy velmi bohatá, ale Dvořákovi nešlo jenom o efekt. Jeho hlubokému křesťanskému cítění byl nejbližší obraz zbožné dívky a její poslední modlitba je jednou z nejkrásnějších pasáží celovečerního oratoria.
Sbor Janáčkovy opery v Brně v obsazení téměř devadesáti zpěváků dal skladbě potřebný efekt. Roli Vypravěče zpíval Roman Janál, roli Umrlce Michal Lehotský - a ústřední part dívky, která čeká na svého milého a která se během cesty nocí vroucněji a vroucněji modlí, Eva Urbanová. Také orchestr Janáčkovy opery, který řídil Jaroslav Kyzlink, mohl ukázat všechny své možnosti.
Eva Urbanová ráda říká, že když přijede do Litomyšle, je zima nebo prší. Výjimkou nebyl ani letošní ročník - ale mrazivá noc se k tomuto dílu hodí možná víc než k jiným. Publikum poslouchalo soustředěně a v závěru se účinkující opět dočkali ovací vstoje.
Kytice se dočkala mnoha zpracování, a jenom Antonín Dvořák má ještě další čtyři symfonické básně podle Erbena. Svým formátem jsou ale Svatební košile zdaleka nejrozměrnější zpracování Erbenovy balady. A působivostí překovává i zpracování filmové či televizní - pokud ale máme cit pro méně popisnou hudební řeč.
Jindřich Bálek

W. A. Mozart: KOUZELNÁ FLÉTNA

Mozartova Kouzelná flétna se úspěšně vrátila na Smetanovu Litomyšl. A při pátečním provedení zněl potlesk nejen za neslavnějšími áriemi, ale prakticky za každým uzavřeným hudebním číslem. Tleskalo se už po předehře. V Mozartově opeře se skutečně následuje jeden kouzelný nápad za druhým. Pohádková kouzla navíc měla určitě vliv i na počasí, bylo sice chladněji, ale žádný slibovaný liják.
Režisér Jan Kačer spolu s autorem scény Lubošem Hrůzou a autorem kostýmů Janem Skalickým dali Kouzelné flétně několik tváří. Tam, kde vystupují pohádkové bytosti, pracuje s nadsázkou - takže had, který na začátku útočí na Papagena, má tvar draka, kterého si pouštějí děti na podzim, jenom je trochu hrůzostrašněji pomalován. Tři dámy a služebné Královny noci jsou oděny jako tři grácie, které nevědí, co by si na sebe ještě oblékly. A mladý Tamino mezi nimi působil opravdu bezradně. Moudrý vládce Sarastro byl oblečen v klasicistním duchu jako hrabě nebo purkrabí s bílou parukou. A různorodé jevištní dekorace mohly dětem připomínat televizní pohádky.
V obsazení pěvců můžeme začít od nejstaršího a nejváženějšího. V roli Sarastra vystoupil Richard Novák, devětasedmdesátiletý basista a pravidelný host Smetanovy Litomyšle, mj. jako Vodník v Rusalce nebo Zachariáš v Nabucovi - ale i jako interpret Dvořákových Biblických písní. Hned po představení odjížděl domu, protože druhý den ráno zpíval v Brně při pravidelné bohoslužbě, což činí dlouhá léta pravidelně. Své obsazení v brněnské inscenaci Kouzelné flétny ovšem komentoval s typickým nadhledem a humorem: „To víte, nejsou lidi, tak vždycky dojde na penzisty..." Jinak má ale tato Kouzelná flétna výrazně mladší obsazení, např. lyrického tenora Tomáše Kořínka v roli Tamina nebo Terezu Merklovou v roli Paminy. Komediálního Papagena si užil Petr Císař a nevyzpytatelnou Královnu noci byla Jana Bernáthová. Orchestr Janáčkovy opery v Brně vedl se spolehlivým klidem dirigent Jan Štych.

Jaroslav Křička - OGAŘI

Hrát pro dětské publikum nebývá jednoduché. Děti nedrží dekorum, když je něco nebaví, začnou se bavit samy mezi sebou. Tento častý scénář však naprosto nehrozil při Křičkových Ogarech. Ačkoli titul nestaví na známém pohádkovém příběhu, režisérka Jiřina Marková-Krystlíková je natolik zkušená a její soubor Dětské opery Praha tak kvalitní, že děti byly od počátku vtaženy do děje, jejich pozornost spolehlivě zaujata na sto procent a ony prožívaly příběh společně s aktéry na jevišti. Často se pak neudržely a postavám hry radily, doporučovaly řešení, sdílely hlasitě jejich emoce. Jak jiný průběh představení oproti "dospělým", avšak jak stejný závěr - ovace, dlouhotrvající potlesk. Pro mnohé malé návštěvníky to jistě bylo setkání s operou první, o to více nezapomenutelné a možná dobrý počátek pro jejich vnímání kvalitního umění po celý život. Budoucí návštěvníci Smetanovy Litomyšle, ono publikum známé svoji kultivovaností, zasvěceností a věrností.  

VITA CAROLI

Krásný večer. Tak by se dal lapidárně popsat pořad, konaný v úterý 15. června. Odehrával se v krásném audienčním sále krásného zámku, účinkovaly dvě mimořádně krásné ženy Kateřina Englichová a Jitka Hosprová, které spolu s Carlo Jansem hrály krásně krásnou hudbu. Krásný hlas pro recitaci má i Vladimír Čech a vše bylo umocněno krásným počasím, za kterého odcházeli spokojení diváci do svých domovů. V hudebně literárním pořadu VITA CAROLI se prolíná četba ze životopisu Karla IV. se Sonátou pro flétnu, violu a harfu Claude Debussyho. Provedena je též Malá svita pro flétnu, violu a harfu André Joliveta a Mozartova Triová sonáta pro flétnu, violu a harfu. Trio melodických nástrojů unáší posluchače do sfér téměř nebeských, rajská hudba pak nutí k zavření víček a úplnému se odevzdání paní Múze. Mimořádný zážitek!   

EJ LÁSKO...

V první části připomněl Hradišťan s Jiřím Pavlicou několik svých nejslavnějších písní na texty Jana Skácela. Ale došlo i na písně z předchozích vystoupení Hradišťanu na Smetanově Litomyšli - z pořadu Studánko, rubínko věnovaného dětem, a z oratoria Chvění, kde se v sérii hudebních dialogů setkala hudba folklórní se symfonickou a minulost s přítomností. Pavlica zpíval části Proglasu i Dalimilovy kroniky. Úvodní blok, který by mnozí vydrželi poslouchat celý večer, uzavřela píseň o naději.
Následovala virtuózní taneční hříčka choreografa a šéfa Baletu Národního divadla v Praze Petra Zusky. Pod názvem Mariin sen se na jevišti odehrával taneční příběh jedné obletované ženy a jejích čtyř ctitelů.
Ve třetí části večera tančili členové baletu přímo na živě prováděné folklórní písně Hradišťanu. Byly to jakési taneční ilustrace k vděčným moravským lidovkám. Venku mírně pršelo, ale to atmosféru večera jen soustředilo.
Jindřich Bálek

Pontifikální mše

Novým pražským arcibiskupem a českým primasem se letos stal dřívější biskup zdejší královéhradecké diecéze Dominik Duka. Festival byl první příležitostí, kdy v tomto vysokém úřadě navštívil Litomyšl. Kromě účasti na zahajovacím koncertu vysvětil novou galerii v Osíku u Litomyšle a sloužil slavnostní mši v kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže. Promluvu zahájil vyzdvižením významu a kvality festivalu, na nějž mohou být Litomyšlané právem pyšni.

Pavel Šporcl a Romano Stilo (večerní)

Tři odehrané koncerty a troje ovace diváků ve stoje. Takové je dosavadní "skóre" letošní Smetanovy Litomyšle. Večerní koncert Pavla Šporcla a Romano Stilo se již konal se světelnými efekty a ztemnělým hledištěm, což zpočátku poněkud omezilo kontakt s diváky. Ale tryskající muzikantství cikánského souboru a jím inspirované hraní Pavla Šporcla nakonec diváky strhlo stejně jako při odpoledním koncertu, takže přídavky opět neměly konce. Jak řekl Pavel Šporcl po koncertu, spolupráce s cimbálovou muzikou mu mnoho dala, přidala mnohé i v technice hraní a improvizace. Jen se mu teď těžko vrací ke studiu klasických autorů a má podvědomou tendenci "v mezičase" přidávat cikánské kadence, jak s úsměvem dodal. Celý koncert zaznamenávala Česká televize pro své vysílání a pro vydání na DVD. Technici i pořadatelé proto s napětím hleděli k nebi, kde se křižovaly blesky bouřek ze dvou stran. Štěstí tentokrát stálo při festivalu, zatímco z Moravy a Vysočiny přicházely katastrofické zprávy o přívalových deštích a vyvrácených stromech, Litomyšl zůstala mezi a spadlo zde prakticky jen pár kapek. I tak lze říci, že zastřešení druhého zámeckého nádvoří koncert zachránilo a tentokrát mělo oproti odpolednímu koncertu svoji pravou funkci vynikajícího deštníku.

Pavel Šporcl a Romano Stilo (odpolední)

Asi těžko v minulosti zazmenala Smetanova Litomyšl takový příval energie z jeviště, jaký zasáhl diváky při koncertu Pavla Šporcla s romskou cimbálovou muzikou Romano Stilo. Od počátku bylo zřejmé, že mezi jevištěm a hledištěm není bariéra a všichni jsou naladěni na stejnou notu. Diváci doprovázeli čísla rytmickým potleskem, po skladbách pak strhnuti aplaudovali, dupali, pískali, neschopni udržet své emoce. Původně pětasedmdesátiminutový koncert s přídavky trval přes dvě hodiny, diváci se dočkali i oblííbené melodie z filmu Cikáni jdou do nebe. Vlastně celý avizovaný program byl jenom orientační, účinkující reagovali na momentální náladu a řadili skladby do strhující dramaturgie. I přes úmorné vedro letního odpoledne, kdy zastřešení druhého nádvoří sloužilo jako obří slunečník, odcházeli diváci nadšeni z mimořádného zážitku a domů nikdo nespěchal.

Fotografie  

Slavnostní zahajovací koncert

Zahajovací koncert se konal v jednom z prvních letošních letních dnů - opravdu stál za to a celý den padaly teplotní rekordy. Vzpomínkám na loňské chladné a deštivé zahájení se ani nechtělo věřit. Jak ale řekl v úvodním krátkém proslovu prezident republiky Václav Klaus, v průměru je počasí pořád dobré.
Zahajovacímu koncertu předcházely dvě vernisáže Smetanovy výtvarné Litomyšle, z nichž tu druhou zahájil osobně ministr kultury Václav Riedlbauch, Meda Mládková i Theodor Pištěk, jehož díla jsou v bývalém zámeckém pivovaru letos vystavena.
Zahajovací koncert přenášel v přímém přenosu Český rozhlas 3 Vltava a průvodní slovo Jitky Novotné slyšeli i návštěvníci v litomyšlském zámku. Celý večer tím byl propojen v jakýsi komponovaný pořad a nenarušila jej proto ani instalace klavíru během první části.
Samotný program koncertu mířil do několika stran. Začal „Pochodem ke slavnosti Shakespearově" Bedřicha Smetany, příležitostnou skladbou komponovanou k jedné z obrozeneckých akcí, kterou se chtěli čeští divadelníci přihlásit ke světovému umění. V roce 1864 se tedy slavilo domnělé 300. výročí Shakespearova narození, dnes už slavíme mnohem častěji spíše jubilea Bedřicha Smetany, který české umění ke světovému jistě o dost přiblížil.
Pak zazněl koncert letos zejména v Polsku mohutně oslavovaného Fryderyka Chopina. Také on o dost posunul kulturní obzor své země směrem ke světovosti. Jako dvacetiletý odešel do Paříže, domů se už nikdy nevrátil, pouto s domovem ovšem neztratil nikdy. Ale tento Koncert f-moll skládal ještě v rodné zemi jako devatenáctiletý. Sólista Jan Simon přidal ještě Nokturno cis-moll.
Prostor po přestávce byl vzpomínkou na Petra Ebena v podobě jeho slavnostního díla Pocta Karlu IV. To, jak mnoho tento panovník a konkrétně založení pražské univerzity posunulo české země směrem ke světovosti, není třeba zdůrazňovat. Nejslavnostnější korunou zahajovacího koncertu bylo slavnostní Te Deum Antonína Dvořáka. Tedy dílo pravděpodobně nejsvětovějšího českého skladatele, které navíc komponoval, aby se co nejlépe uvedl v Americe v roli ředitele newyorské konzervatoře. V sólovém partu nahradil barytonistu Romana Janála, který pro nemoc nemohl vystoupit, vynikající Ivan Kusnjer. Hned první koncert letošní Smetanovy Litomyšle diváci ocenili ovacemi ve stoje, spokojeni byli i vzácní hosté - prezident, arcibiskup Dominik Duka, ministři, lucemburský velvyslanec nebo třeba primabalerína pražského Národního divadla Tereza Podařilová.

Fotografie