Oproti včerejšímu prvnímu litomyšlskému představení byly v obsazení tři změny. Kecala zpíval Zdeněk Plech, Krušinu Ivan Kusnjer a Míchu Miloslav Podskalský. A znovu značný ohlas v hledišti, psát o tom zas a zas by bylo nošením dříví do lesa. Podívejme se na celou Prodanou nevěstu z jiné stránky, tak trochu s nadsázkou a pousmáním. Ono to libreto, jak ho Sabina napsal, má jednu velkou vadu. Jeník, jakožto prvorozený Míchův syn, pokud tehdy existovalo něco jako občanské průkazy, se musel přece jmenovat Jan Mícha. Na smlouvu o prodeji nevěsty se Kecalovi však podepsal pod zcela falešným jménem Jeník Horák! A pěkně hlasově "na plné pecky" a před celým sborem (tedy před četnými svědky). Je vůbec taková smlouva platná? Mohla by to být docela zajímavá kauza i pro právníky. Lze se jen divit, že se nad tím ani po celých stočtyřiačtyřiceti letech od premiéry nikdo nepozastavil...
On to Smetana neměl se svými libretisty asi vůbec lehké. Například ve 2.jednání Dalibora posílá podle Wenzigova textu žalářník Miladu s houslemi do vězení se slovy "Dolů sedmdesát schodů, tamť Dalibor!" My však z pověsti víme, že hrdinný rek měl svoji kobku nahoře ve věži, však Daliborka na pražském hradě dodnes stojí. A ve 3.jednání před nezdařeným pokusem o útěk přece Dalibor zpívá "Teď znamení houslemi buď dáno, jak sepnu provaz, zavěsím a pryč!" (Nehledě k tomu, že z cimry nějakých třicet metrů pod zemí by sotva mohl nějaké znamení houslemi dávat...). - To vše jen tak trochu na odlehčení a potvrzení toho, že opera není vůbec žádná ; nuda. Krásná muzika tyto letité kiksy spolehlivě vymaže.
Z.Vandas

Fotografie