28. 6. Stvoření

Litomyšlský festival včera přivítal druhé baletní vystoupení na tomto ročníku. Tentokrát šlo o představení z dílny Národního divadla Brno Stvoření podle Josepha Haydna. Toto dílo patří k Haydnovým vrcholným dílům a k mezníkům v oratorní tvorbě vůbec. Haydn v něm dokázal spojit tradice německého a anglického oratoria a vytvořit hudební drama, plné dějového napětí i zklidnění v meditaci, zvukomalebných efektů i krásných melodií. Text oratoria je založen na jednoduchém vyprávění biblického svědectví o stvoření světa. Německý choreograf Uwe Scholz v tomto díle předvedl velký talent spojit v jeden celek hudbu a tanec tak, že jednotlivé složky jsou vzájemně rovnocenné, neexistuje pohyb bez vlastní příčiny, tanečníci, zpěváci a orchestr tvoří harmonický celek. Scholz překrývá vizuálně fascinující ornamenty, odkrývá postupně sóla a duety, a rozděluje obsazení do víceúrovňových až architektonických uskupení. Ze souboru vystupují jednotlivé postavy muže a ženy jako symboly naděje zrozené z lásky…

Zdroj: Národní divadlo Brno

30. 6. a 1. 7. Rusalka

Rusalka nikdy nezklame, ta v Troškově režii určitě ne

Dva večery na samém počátku tohoto týdne byly věnovány Dvořákově opeře Rusalka v podání Státní opery Praha, patřící znovu pod Národní divadlo. Při shlédnutí tohoto díla v pohádkové režii Zdeňka Trošky lze už věřit tomu, že Antonín Dvořák se při jeho komponování často procházel kolem lesních jezírek. Až tam uviděl svoji rusalku. Sličnou děvu, zrozenou z chladných vln. Rovněž však jako by vzdálenou sestru ubohé Viktorky, také zničené lidskou láskou. Dvořák dal své rusalce ve své hudbě lidský život. Lidský život, po kterém ona tolik toužila a o němž marně snila, mučíc se touhou po lásce člověka. Troškova inscenace měla v Praze premiéru v roce 2005, hraje se za velkého zájmu publika tedy už desátou sezónu. V zámeckém prostředí v Litomyšli se Rusalka stala zaručenou stálicí, druhé představení bylo už desáté v pořadí. Rusalka zde byla vlastně už jednenáctkrát. Když tu poprvé hostovala brněnská opera, byli divadelníci prostředím zámecké zahrady tak nadšeni, že po dohodě s pořadateli prosadili uvedení Rusalky mimo rámec festivalu, 24.srpna 1957. Tehdy v hlavních rolích s Jaroslavem Ulrychem, Květou Belanovou a Jindřichem Doubkem. Scéna Troškova pražského provedení je skutečně pohádková. Rusalka se hraje samozřejmě česky, avšak s anglickými ttulky nad jevištěm. To má jistěže svoje opodstatnění ve světové Praze, zde se zdálo jejich použití tak trochu nadbytečné. Možná ale že nějací ostrované v zámeckém hledišti přece jen byli. My jsme se alespoň mohli zdokonalit v angličtině, například jak se v tomto jazyku řekne Čurymuryfuk. Abrakadabra přece... Čtyři hlavní role byly obsazeny dvojmo. V titulní úloze dominovala Pavla Vykopalová, pro níž je tato postava zřejmě životní rolí. Ale i mladá Alžběta Poláčková (před dvěma týdny tu excelovala jako Bystrouška) nezklamala. Oba představitelé vodníka, Oleg Korotkov a Peter Mikuláš nejsou sice rodilými Čechy, ale zpívají zde velmi často.  Na potřebné výši byli i Richard Samek a Peter Berger ve stěžejní úloze Prince. A pak že u nás nemáme tenory. A to ještě tentokrát nezpíval asi dnes nejlepší z nich, Aleš Briscein. Z menších rolí zaujal Jan Ježek co by hajný. V nejmenší roli opery (lovec) na sebe upozornil mladý Jiří Brückler. Potvrdil tak, že tato několikataktová píseň bývá svěřována těm nejlepším barytonistům. Dvojí litomyšlské provedení Rusalky bylo přijato se nevšedním nadšením. Možná že aplaus mohl být i delší, prokřehlé publikum i herci však asi pospíchali do tepla. Bylo ostatně už půl jedné v noci.

Zdeněk Vandas   

27. 6. Bludný Holanďan

Holanďan na Smetanově Litomyšli

Bludný Holanďan je čtvrtou a nejkratší Wagnerovou operou. Inspiroval se starou legendou o námořníkovi, který se upsal ďáblu. Námět byl mnohokrát zpracován, naposledy třeba i ve filmu Piráti z Karibiku. Wagnerova hudba je monumentální, ne každý s ní konvenuje. Do Litomyšle přivezla Bludného Holanďana Janáčkova opera Národního divadla Brno, a to v novém nastudování režiséra Romana Poláka. Představení řídil Jakub Klecker před zcela vyprodaným festivalovým hledištěm. Romantický příběh je vyprávěn velmi civilně, čemuž odpovídá i minimalistická scéna. Opera získala na dramatičnosti i tím, že se prováděla na druhém zámeckém nádvoří litomyšlského zámku, nikoli v „neutrálním“ prostředí klasického divadelního sálu, publikum ji přijalo se zájmem, čímž, doufejme, se otevřela cesta dalším Wagnerům na budoucí ročníky Smetanovy Litomyšle.

Šárka Vieweghová

24. 6. Gypsy Baroque

Doslova mimořádný zážitek čekal posluchače na včerejším externím koncertě ve Svitavách. Na pódiu Kulturního centra Fabrika se sešly dva na první pohled velice rozdílné soubory – Barocco sempre giovane, což je komorní těleso, sestavené z mladých profesionálních hudebníků, a Gigánski Diabli, jeden z nejlepších slovenských (možno říci i světových) etno souborů. Spojily se proto, aby připomněly, jak tenké mohou být hranice jednotlivých žánrů a jak vypadají dva umělecké pohledy na období barokní hudby, kdy se cikánská hudba často inspirovala díly velkých hudebních mistrů. A jejich spolupráce se jim nesmírně vyplatila. Návštěvníci koncertu nazvaného Gypsy Baroque měli možnost vyslechnout osobitá podání děl Antonia Vivaldiho či J. S. Bacha a se zaujetím sledovat, jak si oba soubory zdvořile „předávají štafetu“, jak se respektují a jak se vzájemně dokáží doplňovat a rozvíjet. Během koncertu nezazněly skladby pouze a jen barokních autorů: došlo i na díla Johannesa Brahmse,  Ference Liszta či Niccoly Paganniniho. Zajímavé bylo sledovat i vztah obou „primášů“: Jan Mráček (Barocco sempre giovane ) předvedl, že mu není zatěžko předvést živelný výkon, a Štefan Banyák (Cigánskí Diabli) zase dokázal, že virtuózní hra není výsadou pouze hráčů klasické hudby. Na závěr nám nezbývá nic jiného, než vyjádřit přání, aby se spolupráce mezi oběma tělesy dále rozvíjela, a abychom je v rámci Smetanovy Litomyšle mohli uvítat na některém z budoucích ročníků.

Karolína Smetanová

23. 6. Klasika je cool

Úspěch. Tak by se jedním slovem dal charakterizovat velmi odvážný projekt, který Smetanova Litomyšl v rámci letošního ročníku realizovala. Interaktivní koncert Klasika je cool byl jednou velkou neznámou. Pro všechny zúčastněné – tedy pro pořadatele, Janáčkovu filharmonii Ostrava pod vedením Jana Kučery i pro publikum. Důležitou roli hrály zapnuté chytré telefony a mobilní aplikace, díky níž se mohla II. zámeckým nádvořím rozeznít Smartphonie, koncert, jehož průběh řídilo hlediště, neboť hlasováním rozhodovalo, jaké skladby se budou hrát.
Interaktivní pořad byl důkazem toho, že vážná hudba přestane být postrachem a dokáže zaujmout i nejmladší generaci, pokud se s ní bude seznamovat způsobem akceptujícím její vidění světa. Klasická škola hrou 21. století. Moderátor Jan Maxián ustál i chvíle, kdy nebylo jasné, zda wi-fi připojení zvládne nápor hlasujících. Bavili se všichni. Organizátorům patří dík. Smetanova Litomyšl odstartovala projekt, který má velký potenciál. Prostě je cool.

Karolína Smetanová

22. 6. Symfonické tance českých klasiků

Jednoduché folklorní melodie a rytmy, ze kterých vyrůstaly národní tance a jejich hudební doprovod, lákaly od nepaměti významné hudební skladatele. Nedělní koncert na Smetanově Litomyšli představil jména těch, kteří zaslouženě patří mezi české klasiky: Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček a Klement Slavický. Titulní spojovací čáru mezi nimi tvoří právě motivy národních tanců. „Nejblíže k autenticitě mají Janáčkovy Lašské tance, v podstatě instrumentace konkrétních tanců. Nejvolnější stylizace v podobě už závažnějšího symfonického tvaru pak nabízí Klement Slavický. I přes značnou míru koncertantního zpracování mají Smetanovy České tance k původním pramenům blíže než Dvořákovy zemitější Slovanské tance. Smetana své skladby často buduje na konkrétních písních, jež tance provázejí, zatímco Dvořák tance sice skvěle stylizuje, ale témata jsou až na nepatrné výjimky jeho,“ uvedl v úvodním slově programu Symfonické tance českých klasiků publicista a muzikolog Bohuslav Vítek.  Dodejme, že se na koncertě ve vynikající formě představila Janáčkova filharmonie Ostrava, kterou řídil Libor Pešek. Není bez zajímavosti, že pan dirigent tentýž den oslavil 81. narozeniny a že mu blahopřálo i nadmíru spokojené publikum.

19. 6. Návraty domů

Čtvrtek 19. června byl vyhrazen originálnímu baletnímu představení, které na Smetanovu Litomyšl přivezl soubor baletu Národního divadla moravskoslezského. Baletní triptych na hudbu českých klasiků nazvaný Návraty domů měl premiéru na podzim 2013 a od té doby sklízí výhradně pozitivní kritiky. Spokojeni byli i návštěvníci litomyšlského festivalu. Zahajovací část čtvrtečního premiérového programu patřila hudbě Bedřicha Smetany (konkrétně jeho Triu g moll) a choreografii Pavla Šmoka. Tanečníky po celou dobu doprovázela živá hudba (Ivo Kahánek – klavír, Eva Krestová – housle, Markéta Kubínové violoncello a další), což dodalo vystoupení na intenzitě a naléhavosti. Následoval Škrtič Bohuslava Martinů, který skladatel původně napsal pro tanečnici a choreografku Marthu Graham a pro uvedení na festivalu v americkém New Londonu v roce 1948. Příběh Oidipa a Sfingy (choreografie Nataša Novotná) dodal celému večeru dramatický oblouk. Závěr patřil lyričtější a klidnější náladě Janáčkovu klavírnímu cyklu Po zarostlém chodníčku. Choreograf Jiří Kylián jej pojal jako vyjádření odchodů a příchodů, které nutně poznamenávají každý lidský život.

Šárka Vieweghová

15. 6. Příhody lišky Bystroušky

Mimořádně šťastnou ruku měla dramaturgie Smetanovy Litomyšle, když do programu festivalu zařadila Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky, které pro pražské Národní divadlo nastudoval Ondřej Havelka – nově, neotřele a v kontextu, jenž možná staromilce lehce nadzvedne ze sedadel, ale stejně tak diváky vítající modernější pojetí klasických operních děl. Ti první spíš vzdychnou zklamáním, ti druzí budou naopak nadšeně tleskat životním a milostným peripetiím lidí i zvířat, které se navzájem protínají a vyústí v jeden velký láskyplný příběh. Na druhém nádvoří litomyšlského zámku, kde se představení konalo, evidentně převažovali druzí zmínění.

Jednoduchá, ale sofistikovaná scéna, nesmírně zdařilé kostýmy, promyšlená choreografie a skvělé pěvecké výkony Svatopluka Sema, Alžběty Poláčkové a Kateřiny Jalovcové v hlavních rolích, to vše přispělo k úspěchu večera. Smích, radost a standing ovation. Víc není potřeba dodávat.

Šárka Vieweghová

15. 6. Korunovační mše

Město Litomyšl sobě i svým návštěvníkům dodnes připomíná mnohé osobnosti i dějinné souvislosti a tradice, které spoluvytvářejí jeho jedinečnou kulturní identitu. Skutečnost, že se tu narodil Bedřich Smetana, je jednou z nich, ale zapomenuta by neměla být ani řada dalších, včetně duchovních a církevních kontextů. Litomyšl byla od roku 1344 do čtvrtiny následujícího století sídlem biskupství, které je obnoveno od druhé poloviny 20. století už jen jako pouhé titulární biskupství - tedy nikoli římskokatolická diecéze. Město pak bylo v 15. století významným centrem Jednoty bratrské a stejně tak později, za zdejší vlády rodu Pernštejnů, stavitelů renesančního zámku, neméně důležitým opěrným bodem rekatolizace. A právě s ní se pojí pobělohorské povolání a dlouhá přítomnost a činnost vzdělávacího řádu piaristů, jejichž školy, stejně jako kolej a kostel, vyrostly na místě vyhořelého Horního města a dlouho spoluurčovaly kulturní atmosféru města. Chrám Nalezení sv. Kříže postavený v letech 1714 až 1722 se stal symbolem vítězství protireformace. Od 50. let 20. století byl však v havarijním stavu. Až po zpřístupnění rekonstruovaných Klášterních zahrad v roce 2000 následuje rekonstrukce a revitalizace celého zámeckého návrší. Patřila k ní i dnešní slavnost oznamující dokončení obnovy piaristického chrámu, jehož interiér čekal na opravu a plnohodnotné opětovné vybavení a užívání po několik desetiletí. Obřad znovuvysvěcení chrámu a slavnou Mši svatou celebroval kardinál Miloslav Vlk, jako hudební doprovod zaznělo Dvořákovo  Hospodine, pomiluj ny… z oratoria Svatá Ludmila, dále Mše C dur, KV 317 Korunovační W. A. Mozarta, výběr z Biblických písní Antonína Dvořáka a Svatováclavský chorál.

Karolína Smetanová

14. 6. Figarova svatba

Sobotní uvedení Figarovy svatby sledovali pořadatelé festivalu Smetanova Litomyšl s velkým napětím, protože, jak zmínil na lektorském úvodu k programu dramaturg Vojtěch Stříteský, jednalo se již o třetí uvedení této populární opery na zdejším festivalu a obě předchozí (v roce 1988 a 2001) byly nepříjemně ovlivněny rozmary počasí. Prosby celého pořadatelského týmu byly vyslyšeny jen částečně: diváci sice zůstali ušetřeni dešťových kapek, ale teploty se oproti tropickému začátku týdne držely trucovitě v nižších patrech a prokřehlé obecenstvo se o přestávce shánělo po dekách nebo alespoň po horkém čaji či kávě. Přítomné dámy uznale hodnotily statečnost představitelky Zuzanky sopranistky Jany Sibery, která odhodlaně odzpívala představení v kostýmu na ramínka. Ale to nebyl jediný důvod, kvůli kterému padala na provedení Figarovy svatba v Litomyšli slova chvály. Sólisté i soubor Opery Národního divadla předvedli suverénní a energií nabitý výkon, což posluchači odměňovali spontánním potleskem po každé árii. Ke vzájemné komunikaci mezi obecenstvem a umělci přispěl i dirigent Jan Chalupecký, každým mávnutím taktovky dával najevo, že není jen pouhý rutinní pracovník. Radost pohledět…

Figarova svatba patří mezi světově nejoblíbenější opery, a dokonce jí náleží čestné místo ve zlatém fondu dvaceti nejhranějších oper. Do Smetanovy Litomyšle přinesla radost i spokojenost - „bláznivý den“ sluhy Figara dokáže evidentně i po více než dvou stoletích potěšit zdejší velmi náročné publikum.

Karolína Smetanová

14. 6. Varhanní koncert Aleše Bárty

Varhanní koncert Aleše Bárty lze považovat za určitou protiváhu včerejšího zahajovacího koncertu. Velkolepost vystřídalo rozjímání, efektní prostředí II. zámeckého nádvoří bylo nahrazeno komornějším (a hlavně duchovnějším) prostředím prosvětleného kapitulního chrámu Povýšení sv. Kříže. Odpolední koncert se skládal výhradně z děl ruských skladatelů, navíc tvůrců ruské národní hudby, ale především celý program tvořily skladby, z nichž ani jedna, v podobě, jak zde zazněla, není originálem. Pozdější úpravy původních hudebních artefaktů nejsou ale v dějinách hudby ničím výjimečným. Nejednou přinášely i nové hodnoty a především v dobách, kdy nebyla k dispozici moderní technika, se významně podílely na dalším šíření díla svých autorů, byť v pozměněné podobě. Motivace novodobých varhanních transkripcí je však přece jen odlišná. Důležitou roli zde sehrává snaha interpretů o rozšíření i obohacení tradičního repertoáru o skladby svým způsobem neobvyklé, pokud možno s momenty nevšednosti a překvapení. Tento základní předpoklad byl na dnešním koncertě splněn. Ve varhanním podání zde zazněly známé melodie Sergeje Vasiljeviče Rachmaninova, Petra Iljiče Čajkovského, Antona Grigojeviče Rubinštejna a Modesta Petroviče Musorgského.

Aleš Bárta je považován za jednoho z nejlepších tuzemských varhaníků a své mistrovské renomé si upevnil i na zcela vyprodaném koncertě v Litomyšli. Spokojené obecenstvo odměnilo jeho podání varhanních transkripcí skladeb ruských klasiků aplausem ve stoje.

Karolína Smetanová

Programový záměr 2014

56. ročník Mezinárodního operního festivalu SMETANOVA LITOMYŠL 2014

Po zkráceném ročníku 2013 se 56. Smetanova Litomyšl vrací k rozsahu obvyklému v předchozích čtyřech letech. Konat se bude soustředěně do 24 dní od pátku 13. června do neděle 6. července 2014 a program přinese více než třicet pořadů.

Důvodem pro to, aby Smetanova Litomyšl byla v roce 2014 mimořádně slavnostní, je hned několik. Jedním z velkých jubilantů ministerstvem kultury vyhlášeného ROKU ČESKÉ HUDBY 2014 je Bedřich Smetana (1824-1884) a mezi jubilanty patří i samotný festival. Založen byl před 65 lety (1949) a před 40 lety – v Roce české hudby 1974 – byl slavnostně obnoven po osmileté přestávce. Shodou okolností bude v tomto jubilejním roce dokončena rozsáhlá revitalizace objektů a prostranství v areálu zámku Litomyšl, tradičním místě konání festivalu. Kromě lesku a dokonalého zázemí pro návštěvníky festival získá možnost pořádat koncerty i v několik desetiletí uzavřeném piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže, v zámecké jízdárně nebo v obnoveném zahradním amfiteátru. Je radostí festivalové dramaturgie všechna tato místa rozehrát a celý areál zámku oživit hudbou.

Padesátý šestý ročník bude orámován slavnostním zahajovacím koncertem České operní gala z děl našich operních skladatelů se sólisty a orchestrem Národního divadla a závěrečným Velkým finále s nejpopulárnějšími skladbami českých autorů a Novosvětskou symfonií Antonína Dvořáka. Představí se v něm nový rezidenční orchestr Smetanovy Litomyšle Česká sinfonietta Radka Baboráka. Milovníci operních představení se mohou těšit na sedm titulů. Pražské Národní divadlo představí Mozartovu Figarovu svatbu a novou inscenaci režiséra Ondřeje Havelky Příhody lišky Bystroušky jubilanta Leoše Janáčka. Národní divadlo moravskoslezské Ostrava na objednávku festivalu nastudovalo Smetanovu Čertovu stěnu, Janáčkova opera ND Brno uvede Bludného Holanďana Richarda Wagnera. Státní opera Praha se vrací s Dvořákovou Rusalkou v „pohádkové“ inscenaci režiséra Zdeňka Trošky. Ve Smetanově domě bude uvedena zcela nová opera Aleše Březiny Toufar, na letní stagioně v zámku Nové Hrady obnoví zapomenutou operu Giuseppe Scarlattiho Armida barokní orchestr Musica Florea. Zpívat na festivalu však budou nejen operní pěvci, ale pravděpodobně i publikum. Pro nejmenší návštěvníky a jejich doprovod rodičů a prarodičů chystá Dětská opera Praha koncert Zpívejte, lidičky, ty české písničky…, spojující dva jinak samostatné projekty Plují mraky do daleka Karla Hašlera a Jedeme vlakem písničkového tandemu Svěrák/Uhlíř. Mladému publiku bude také patřit koncert nazvaný Klasika je cool s Průvodcem mladého člověka orchestrem Benjamina Brittena nebo suitou sestavenou z častých vyzváněcích melodií mobilních telefonů. Stému výročí narození litomyšlského rodáka, astronoma světového jména Zdeňka Kopala, bude věnován pořad se skladbou Planety Gustava Holsta a Českou rapsodií Bohuslava Martinů. Baletní tryptych Návraty domů na hudbu českých klasiků v provedení souboru baletu Národního divadla moravskoslezského Ostrava bude patřit příznivcům tance. Ti se mohou těšit i na mimořádně úspěšnou brněnskou inscenaci baletu Stvoření na hudbu Josepha Haydna, a vlastně i na dva koncerty – Symfonické tance českých klasiků Smetany, Slavického, Janáčka a Dvořáka a Na krásném modrém Dunaji s oblíbenými skladbami tří generací Straussů. Koncert na přání tentokrát představí kompozice dvou legend art rocku. Oldfieldovy The Orchestral Tubular Bells a Atom Heart Mother skupiny Pink Floyd zahraje Filharmonie Hradec Králové s hosty. Dokončení rekonstrukce zámeckého návrší symbolicky završí Mahlerova Symfonie č. 2 c moll Vzkříšení a piaristický kostel se po více než čtyřiceti letech znovu otevře veřejnosti slavným Hallelujah v Mesiáši Georga Fridricha Händla. Tam bude také uvedena česká premiéra rekonstrukce původních Lukášových pašijí J. S. Bacha a Carla Orffa z pera Jana Jiráska, stejně tak Mozartova Korunovační mše, která oslaví 670. výročí založení Biskupství litomyšlského a doprovodí znovuvysvěcení chrámu. V menším kapitulním chrámu varhaník Aleš Bárta uvede transkripce slavných skladeb ruských klasiků, například Čajkovského Louskáčka a Musorgského Obrázky z výstavy. Hudební program obohatí divadelní představení Bedřich Smetana: THE GREATEST HITS. Tento komický muzikál pro zpívající činoherce získal v roce 2013 na Grand Festivalu smíchu v Pardubicích cenu za nejoblíbenější inscenaci publika - Komedie diváků. Externí koncerty tentokrát posluchače zavedou do Chrudimi na pěvecký galakoncert Dagmar Peckové a Štefana Margity, ve Svitavách se mohou těšit na premiéru unikátního projektu Gipsy baroque cimbálové muziky Cigánski Diabli a Barocco sempre giovane.    

Podrobný program bude uveřejněn v únoru 2014, předprodej vstupenek bude zahájen 5. března.