30. 6. a 1. 7. Rusalka

Rusalka nikdy nezklame, ta v Troškově režii určitě ne

Dva večery na samém počátku tohoto týdne byly věnovány Dvořákově opeře Rusalka v podání Státní opery Praha, patřící znovu pod Národní divadlo. Při shlédnutí tohoto díla v pohádkové režii Zdeňka Trošky lze už věřit tomu, že Antonín Dvořák se při jeho komponování často procházel kolem lesních jezírek. Až tam uviděl svoji rusalku. Sličnou děvu, zrozenou z chladných vln. Rovněž však jako by vzdálenou sestru ubohé Viktorky, také zničené lidskou láskou. Dvořák dal své rusalce ve své hudbě lidský život. Lidský život, po kterém ona tolik toužila a o němž marně snila, mučíc se touhou po lásce člověka. Troškova inscenace měla v Praze premiéru v roce 2005, hraje se za velkého zájmu publika tedy už desátou sezónu. V zámeckém prostředí v Litomyšli se Rusalka stala zaručenou stálicí, druhé představení bylo už desáté v pořadí. Rusalka zde byla vlastně už jednenáctkrát. Když tu poprvé hostovala brněnská opera, byli divadelníci prostředím zámecké zahrady tak nadšeni, že po dohodě s pořadateli prosadili uvedení Rusalky mimo rámec festivalu, 24.srpna 1957. Tehdy v hlavních rolích s Jaroslavem Ulrychem, Květou Belanovou a Jindřichem Doubkem. Scéna Troškova pražského provedení je skutečně pohádková. Rusalka se hraje samozřejmě česky, avšak s anglickými ttulky nad jevištěm. To má jistěže svoje opodstatnění ve světové Praze, zde se zdálo jejich použití tak trochu nadbytečné. Možná ale že nějací ostrované v zámeckém hledišti přece jen byli. My jsme se alespoň mohli zdokonalit v angličtině, například jak se v tomto jazyku řekne Čurymuryfuk. Abrakadabra přece... Čtyři hlavní role byly obsazeny dvojmo. V titulní úloze dominovala Pavla Vykopalová, pro níž je tato postava zřejmě životní rolí. Ale i mladá Alžběta Poláčková (před dvěma týdny tu excelovala jako Bystrouška) nezklamala. Oba představitelé vodníka, Oleg Korotkov a Peter Mikuláš nejsou sice rodilými Čechy, ale zpívají zde velmi často.  Na potřebné výši byli i Richard Samek a Peter Berger ve stěžejní úloze Prince. A pak že u nás nemáme tenory. A to ještě tentokrát nezpíval asi dnes nejlepší z nich, Aleš Briscein. Z menších rolí zaujal Jan Ježek co by hajný. V nejmenší roli opery (lovec) na sebe upozornil mladý Jiří Brückler. Potvrdil tak, že tato několikataktová píseň bývá svěřována těm nejlepším barytonistům. Dvojí litomyšlské provedení Rusalky bylo přijato se nevšedním nadšením. Možná že aplaus mohl být i delší, prokřehlé publikum i herci však asi pospíchali do tepla. Bylo ostatně už půl jedné v noci.

Zdeněk Vandas