Smetanova Litomyšl
Národní festival | 10. 6. - 6. 7. 2021
63. ročník Národního festivalu
10. června - 6. července
Zveřejnění programu
17. května 2021
Zahájení předprodeje
26. května 2021

Na Smetanovu Litomyšl...
na doprovodné akce...

Bedřich Smetana byl významný český hudební skladatel období romantismu. Od raného mládí se věnoval hudbě, zejména hře na klavír a kompozici.
Číst více
Již od roku 1946 je v rodišti zakladatele české národní hudby Bedřicha Smetany, starobylé východočeské Litomyšli, pořádán velký festival klasické hudby Smetanova Litomyšl.

Litomyšl se může pochlubit starou i současnou architekturou, bohatým spolkovým životem, ale přitom stále ještě poklidným během. Litomyšl zkrátka přináší úlevu a odpočinek duši.

Festival Smetanova Litomyšl je druhým nejstarším hudebním festivalem v České republice. Zároveň patří k největším pravidelným festivalům klasické hudby u nás.
Sumi Jo dokázala své vystoupení na druhém zámeckém nádvoří proměnit doslova v „one woman show“. Publikum ohromila už svým zjevem při napjatě očekávaném prvním výstupu. Už už se zdálo, že koncert nebude moci ani začít, protože uvítací potlesk nechtěl utichnout.
Během večera zazpívala Sumi Jo sedm skladeb z odlišných koutů repertoáru. Parádními čísly byla efektní Meyerbeerova árie z Hvězdy severu, kde zpěvačka vystupuje v duetu a v tercetu s příčnými flétnami (Jiří Ševčík a Oto Reiprich), dále árie Gildy z Rigoletta, a pak především první přídavek - Olympia z Hoffmannových povídek. Zde se rozehrálo opravdové divadlo, při němž předváděla Sumi Jo věrohodně mechanickou panenku a musela být hned dvakrát natažena. Dirigent Ondrej Lenárd se této role rád zhostil a když po druhém pokračoval v natahování strojku do rytmu i během dirigování, dostala Sumi Jo záchvat smíchu. Nakonec ale přece jen přerušila ohlušující aplaus zpěvem a kus dozpívala. Druhý přídavek, Pucciniho árie O mio bambbino caro z opery Gianni Schicchi, je zřejmým "majstrštykem" této pěvkyně a publikum v tu chvíli naopak ani nedýchalo.
I jinak byl večer plný efektních malých vložek. Sumi Jo neváhala vtipkovat na účet svých hned třech okázalých, leč poněkud nepraktických rób. Ty ji omezovaly v pohybu, tu zůstaly viset na židli prvního houslisty, tu na ně šlápl dirigent. Její poslední šaty poseté růžovými flitry byly natolik široké, že se už už zdálo, že se ani nedostane z pódia, kam byl mezitím postaven (jako každého večera) obrovský pugét. To by ostatně nadšenému publiku na přeplněném nádvoří vůbec nevadilo.
Program byl postaven tak, aby si pěvkyně mohla odpočinout, a tak připadla velká role také orchestru (Pražská komorní filharmonie), který zahrál hned čtyři čísla. Všecky orchestrální vsuvky byly skvělé, orchestr zazářil především v bravurní předehře k von Reznickově Donně Dianě.
Na konci koncertu už publikum doslova šílelo, a je třeba říct, že to bylo zcela právem.
Závěrečný galakoncert ukončil festival, který provázelo velké stěstí na počasí (propršela pouze dvě představení a dnes kupodivu ani nebyla zima, navíc téměř nefoukal vítr) a který byl plný opravdu silných hudebních i divadelních zážitků. Teď už nezbývá naž se těšit na příští ročník!
Šimon Voseček