Smetana’s Litomyšl
National festival | 10. 6. - 6. 7. 2021
10th June - 6th July 2021
Program announcement
May 17 2021
Presale launch
May 26 2021
---
all our activities are

Bedřich Smetana was a significant composer in the romantic period. From his early youth he concerned himself with music, especially playing the piano and composition.
Read More
The grand festival of classical music Smetana’s Litomyšl has been held since 1946 in the home town of the founder of Czech national music Bedřich Smetana, the old-fashioned east Bohemian town of Litomyšl.

Litomyšl can boast of both ancient and modern architecture, a rich social life but at the same time plenty of peace and quiet.

The Smetana’s Litomyšl festival is the second oldest music festival in the Czech Republic, and at the same time it is among the largest regular classical music festivals held in the country.
Litomyšlský zámek opět vítal posluchače kouzelnou atmosférou, lákavým hudebním programem, uvítacím proslovem z amplionů i vlídnými tvářemi uvaděčů. O přestávce bylo možné si prohlédnout Smetanův rodný dům, zajít na výstavu nebo na občerstvení a nebo se jen tak procházet.
Mozartova Serenáda B-dur K 361 a Ensemble Philidor - dva hoboje, dva klarinety, dva basetové rohy, dva fagoty, v závěru čtyři lesní rohy a doprovodný kontrabas. Marek Eben - recitace. Mozarta máme většinou spojeného s typickým zvukem smyčců - tato serenáda je úplně jiná a to nejen svým obsazením. Byl to ztišený svátek hudby - a dík Jaroslavu Seifertovi i poezie.
Provedení Gershwinovy opery Porgy a Bess ve zkrácené podobě a v instrumentaci Františka Preislera staršího připomnělo známé pasáže opery. Dirigent František Preisler mladší, který temperamentně řídil Moravskou filharmonii Olomouc a Akademický sbor Žerotín, rozhodně nepůsobil akademicky.
Jeden z nejpozoruhodnějších milostných příběhů v hudebních dějinách - a zároveň oba jedinečné Janáčkovy Smyčcové kvartety představil pořad "Janáček důvěrný". Komponované pásmo slova a hudby, ve kterém zazněla obě díla vcelku ve výjimečné interpretaci Janáčkova kvarteta, bylo propojeno vyprávěním příběhu jejich vzniku a úryvky z dochované korespondence. Části z Janáčkových dopisů recitoval Alfréd Strejček, který se vžil do role stárnoucího skladatele. Odpovědi mladé Kamily Stösslové tlumočila Jitka Molavcová.
Když v roce 1938 komponoval Hans Krása dětskou operu Brundibár na libreto Adolfa Hoffmeistera, těžko mohl tušit, jakou roli jeho hudba za několik let sehraje v koncentračním táboře Terezín. Odpolední vystoupení chlapeckého sboru Boni pueri ve Smetanově domě se zatím nejsilněji dotýkalo hlavního tématu festivalu. Nechyběla dětská bezprostřednost, ale v závěru ani mrazivé připomenutí kontextu, ve kterém se tato opera za války hrála.
Znovu bylo možné slyšet Mozartovu Velkou partitu B-dur na koncertě v Sukově síni domu hudby v Pardubicích. Akustika sálu byla pro tento koncert osmi dřevěných dechových nástrojů, čtyř lesních rohů a kontrabasu naprosto ideální. Opět zazněla hudba, při které i seifertovské verše v podání Marka Ebena dost těžknou.
Po koncertě bylo pro hostující soubor připraveno občerstvení, při kterém mohli poznat pohostinnost festivalu i pardubických hostitelů.
Komorní, ale velmi dramatickou kantátu Leoše Janáčka Zápisník zmizelého pro tenor, alt, tři ženské hlasy a klavír provedl tenorista Leo Marian Vodička a mezzosopranistka Eva Garajová s Františkem Preislerem u klavíru strhujícím způsobem. Hlasem znělým ve všech polohách, včetně závěrečných vysokých c, i v mimořádném hereckém podání. Janáček požadoval, aby se skladba hrála „na jevišti v přítmí" - a věděl proč. V prvé polovině koncertu provedla Eva Garajová také výběr z Janáčkových cyklů lidových písní.
Každý velký americký orchestr má také svou „školku" v podobě orchestrů studentských a jejich výkony často překvapí. Koncert otevřela monumentální orchestrální skladba, která vznikla úpravou slavné varhanní Toccaty a fugy d-moll J. S. Bacha. Symfonická suita V přístavu Leonarda Bernsteina, která má popularitou i vděčností daleko od West Side Story, připomněla nejslavnějšího amerického dirigenta. Největší starosti zdá se měli mladí hráči se dvěma Slovanskými tanci Antonína Dvořáka. Zato Musorgského Obrázky z výstavy, které jsou náročné i pro instrumentalisty v profesionálních orchestrech, přinesly senzaci. Najednou to vypadalo, že s virtuózní instrumentací nikdo nemá problém. Mládežnický orchestr z Pittsburghu nechtělo publikum vůbec pustit z pódia. Ještě po přídavku, kterým bylo Bakchanále z opery Samson a Dalila Camilla Saint-Saense, odcházeli hráči v doznívajícím potlesku.
Dvořákova Mše D-dur je jako stvořená pro menší chrámové prostory, je to dílo prosté a zároveň vznešené. A slyšet z jedné strany sbor a z druhé doprovodné varhany byl také pěkný zážitek. Vrcholem koncertu ovšem byla skladba Petra Ebena Posvátná znamení.
Na uvedení Prodané nevěsty se do Litomyšle sjeli lidé nejen ze širokého okolí, mezi návštěvníky bylo možné slyšet němčinu, angličtinu i italštinu. Hudbu všichni dobře znají a pokaždé si ji rádi poslechnou. A byli právem zvědaví, jak vypadá nová inscenace Daniela Dvořáka a Jiřího Nekvasila. Během předehry se symbolicky maluje vesnice na bílo. Na oproštěné scéně, kde se o to víc pracuje se světlem, pak inovace pokračovaly dál.
Verdiho Traviata je opera, která do prostředí zámku v Litomyšli naprosto dokonale zapadla. Výpravné provedení obou plesových scén nabídlo krásnou podívanou - jakoby účinkující přicházeli přímo z přilehlých zámeckých komnat. Ivana Kusnjera, který letos vystupuje v Litomyšli dokonce čtyřikrát, jsme zažili v jedné z jeho parádních rolí. A Natalia Melnik v hlavní roli byla ideální představitelkou citlivé a křehké Violetty. Orchestr hrál se zpěvnou lehkostí, ale v dramatických momentech velmi výrazně.
Počasí se tentokrát zachovalo přesně podle zákona schválnosti. Odpolední zkoušky probíhaly ještě podle plánu, kolem šesté se ale přihnala bouřka s větrem a lijákem. Bylo třeba nejprve zachránit všechnu techniku a pak se rychle rozhodovat - nejprve jestli vůbec a potom v jaké podobě se představení odehraje. Nakonec byla provedena jen tzv. koncertní verze - tedy vybrané slavné scény z prvního a druhého dějství, a prakticky celé dějství třetí. Nádvoří přesto zůstalo prakticky zaplněno a dramatické okolnosti i ochota souboru Národního divadla vystoupit za ztížených podmínek atmosféře večera jenom přidaly.
Jedním z očekávaných vrcholů letošního festivalu bylo provedení Leningradské symfonie Dmitrije Šostakoviče. A Česká filharmonie pod taktovkou Vladimíra Válka se tohoto úkolu zhostila se ctí. Rozsáhlá hudební plocha v sobě má jedinečnou sílu a dává tušit rozměr, který se při obvyklém konzumentském přístupu k umění snadno vytrácí. Znovu dává obsah slovům, která leckomu dnes připadají příliš patetická nebo dokonce zastaralá, jako je hrdinství či vlastenectví. Ale také ukazuje, že hudba může být někdy mnohem mocnější než vyprávění či televizní dokument. Nedělní den byl deštivý a nevlídný, což nahrávalo celkově vážné atmosféře. Slunce se objevilo až v podvečer těsně po doznění symfonie a dlouhém potlesku. Škoda jen, že výkon Bohuslava Matouška zůstal daleko za tím, co potřebuje Čajkovského houslový koncert.
Bachovy Goldbergovské variace měly hned dvojí premiéru. Poprvé na Smetanově Litomyšli a poprvé pro cembalistku Moniku Knoblochovou. Ta nastudovala možná nejobtížnější skladbu pro cembalo přímo na objednávku festivalu. Ale jak říká, je to dílo na celý život, lze se k němu znovu a znovu vracet a pokaždé něco nového objevit a něco zdokonalit.
Netradiční předkapela jménem Hyperion otevřela netradiční koncert. Trojice violoncellistů začala úpravami klasiky i rockových hitů a občas předváděla se svými nástroji nevídané kousky. Skupina SBB se pak objevila na pódiu ještě než stihli zvukaři připravit mikrofony - chvíle improvizace ale jen napomohla uvolněné atmosféře. Tři hudebníci tří národností si rozuměli mezi sebou i s publikem. Zněla polština stejně jako angličtina, hlavní dorozumívací řečí ovšem zůstala hudba. Bubeník Paul Wertico oslňoval neuvěřitelnými virtuózními kousky, a také Josef Skrzek a Apostholis Anthimos nezaváhali a potvrdili, že patří v své branži mezi extratřídu. Ti, kteří znají kapelu z nahrávek starých dvacet let a více, mohli s potěšením zkonstatovat, že je pořád super... Našli v tom kus nostalgie i kus současnosti.
Tento koncert dal letošnímu festivalu podtitul a měl na programu dvě duchovní díla, která jsou přímo dětmi naší doby. Requiem Andrew Lloyda Webera, které mělo oficiální premiéru r. 1985 v New Yorku a Oratorium smírum, které dokončil Jiří Pavlica v létě a na podzim loňského roku. Poprvé zaznělo letos 1. ledna v rámci Novoroční ekumenické slavnosti mezi promluvami zástupců jednotlivých církví. Koncertně bylo v Litomyšli provedeno vůbec poprvé. Oběma dílům je společná přístupnost, srozumitelnost a vnitřní harmonie. A obě reagují na bolesti dnešního světa výzvou k lidskosti, soucitu a toleranci.
Hra Ronalda Harwooda Na miskách vah se na festivalu dočkala přímo natualistického ztvárnění. Literárně zpracovaný výslech velkého německého dirigenta Wilhelma Furtwänglera primitivním a hysterickým americkým majorem se hrál ve zdevastovaných prostorách Piaristického chrámu v Litomyšli. Hra se odehrává v rozbombardovaném Berlíně, což se mělo ukázat se vší názorností, takže přibyly další rekvizity - americká vojenská auta, rozladěný klavír, svícny a samozřejmě dobové kostýmy, ostrá světla reflektorů a železný koš, ze kterého celou první polovinu dýmal kouř. Vedle nahrávek zněla i živá hudba v podání Komorní filharmonie Pardubice. Aby hlasy nezanikaly, bylo představení nazvučeno, takže hlasy herců připomínaly spíše hororovou rozhlasovou hru.
Geniální melodická invence George Bizeta v opeře Carmen inspirovala houslového virtuóza Pabla de Sarasateho k napsání Koncertní fantazie - ušil si ji na míru, ale také na míru dalším virtuózům všech dob a všech zemí.
Každé provedení opery Richarda Wagnera u nás je záležitost výjimečná. Jedno takové bylo možné zažít i letos v Litomyšli. S Wagnerem je pokaždé velká práce, ale nakonec se dá říct - stálo to za to!
Skvělou úroveň a pěknou atmosféru měl i koncert v Moravské Třebové. Úvodní skladba Sylvie Bodorové našla spontánní ohlas. A následující autorský výběr z Bachova Umění fugy, doplněný Předehrou, Intermezzem a zpívaným chorálem v závěru byl mimořádně působivým nahlédnutím do Bachova duchovního světa . Po přestávce přišlo na řadu mladické umění Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Obě kvarteta se nemusela při zkouškách dlouho domlouvat na souhře a všichni mohli muzicírovat s opravdovou radostí.
Galakoncert tří barytonů představil rozmanitý průžez pozoruhodnými áriemi a obsáhlou galerií operních postav. Nechyběly momenty silné a vážné, ale ani odlehčující a zábavné. Po úvodní trojici mozartovských árií se Vladimír Chmelo blýskl v Lazebníkovi sevillském a Ivan Kusnjer se v Prologu ke Komediantům dotkl světa velké opery. Slavnou árii toreadora Escamilia z Bizetovy Carmen pak rozehráli dva pěvci, R. Janál a V. Chmelo, jako žárlivý souboj o přízeň publika.
Mše, kterou sloužil profesor Tomáš Halík, se letos konala v Piaristickém chrámu - v prostorách, kde se desítky let duchovní obřady odehrávat nemohly. Chrám byl zcela zaplněn, pokus oživit zpustlý barokní chrám vznešenou barokní hudbou Adama Michny z Otradovic se také vydařil a během Příjímání ještě zazpíval Roman Janál jednu z Biblických písní Antonína Dvořáka.
Když se v závěru života ptali Beethovena, které své dílo považuje za nejcennější, odpověděl bez váhání - Missa solemnis. Když ji návštěvníci koncertů slyší poprvé, většinou nemají stejný názor. Říká se, že slyšet toto dílo jednou je jako nahlédnout do katedrály pouze klíčovou dírkou. Teprve další a další setkávání postupně odkrývají až neuvěřitelné vnitřní bohatství této skladby.
Úvodní Dvořákovo Nokturno nabídlo detailní práci se zvukem smyčců, jakou známe jen od nejlepších orchestrů. Tajemná Pražská Nokturna Petra Ebena zajímavě spojovala svět W. A. Mozarta a hudby 20. století. Vrcholem večera a svým způsobem celého festivalu ovšem byla podle očekávání Píseň o zemi.
Festivalový den první je vždycky dlouhý, náročný, ale o to zajímavější. O naší pozornost tento den soupeřily vlastně dvě Smetanovy Litomyšle - výtvarná a hudební. Pět vernisáží zcela rozdílných, ale stejně zajímavých výstav a potom zahajovací koncert - symbolická vernisáž letošního 47. ročníku. Slavnostní zahájení mělo ještě druhé kolo na společenském večeru v prostorách zámku.
Článek převzatý z časopisu Hudební rozhledy
17. června začne v Litomyšli již 47. ročník Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl. Letos nese podtitul SMÍŘENÍ, které mu dala jedna z prováděných kompozic - Oratorium smíru Jiřího Pavlici, které zde zazní v koncertní premiéře 28. června v podání Pražské komorní filharmonie.Festival letos trvá rekordních 18 dní a pořadatelé připravili pro návštěvníky na pětadvacet hudebních pořadů a nad tento objem ještě několik výstav v rámci tzv. Smetanovy výtvarné Litomyšle. Že je tedy na co se těšit, o tom jsem si povídala s ředitelem festivalu Janem Piknou a uměleckým šéfem Vojtěchem Stříteským.