Velebné Kyrie jakoby v sobě mělo něco ze pravoslavné velebnosti. Gloria má nejblíže k atmosféře Ódy na radost z Deváté symfonie, kterou zkomponoval nedlouho poté. Hudební jazyk Creda je extrémně koncentrovaný, stručný a úzce spojený s významem slov - žádné ozdobné zbožné zpívání! Malebné Sanctus s houslovým sólem doprovázeným flétnami je kouzelným hudebním obrazem světla sestupujícího k lidem a sbor na něj s vděčností odpovídá.

Závěrečná část je opět jiným světem. Agnus Dei - Dona nobis pacem je jedinečnou hudební modlitbou. A Mše vyznívá jako naléhavá prosba o „vnější i vnitřní smír". Není bez zajímavosti, že v této části Beethoven imituje válečnou vřavu v tympánech i orchestru. A je také prokázáno, že se inspiroval Haydnovou Paukenmesse, která nese podtitul „In tempore belli" - "Z časů válečných". Připomeňme, že tato jeho Mše je mimo jiné reakcí na útrapy napoleonských válek. A její Agnus Dei je možná nejhlubší hudební vyjádření všech rozměrů slova "smíření" a touhy po něm. Není velkou nadsázkou říci, že právě tato skladba je prvním ekumenickým dílem duchovní hudby, které hned tak něco nepřekoná.