SLAVNOSTNÍ ZAHAJOVACÍ KONCERT

Litomyšlský zámek opět vítal posluchače kouzelnou atmosférou, lákavým hudebním programem, uvítacím proslovem z amplionů i vlídnými tvářemi uvaděčů. O přestávce bylo možné si prohlédnout Smetanův rodný dům, zajít na výstavu nebo na občerstvení a nebo se jen tak procházet.

Úvodní Česká hymna, zkomponovaná shodou okolností ve stejné době, jako ostatní díla programu, koncert zahájila. Smetanův Vyšehrad pak provedl Libor Pešek v odvážně pomalém tempu a s překvapivě romantickým výrazem.
Hector Berlioz byl mimořádně všestranným umělcem: jako vlastenec měl smysl pro revoluční události své doby, jako Francouz pro všechny polohy milostného citu a jako geniální skladatel našel hudební řeč, která promlouvá bez ohledu na místo a čas. Do času letního večera na litomyšlském zámku se ovšem jedno jeho dílo hodí dokonale.
V písních Letní noci Hectora Berlioze byla veškerá pozornost soustředěna na mezzosopranistku Annely Peebo. Nebylo divu. Svým zjevem okouzlila přinejmenším stejně, jako barvou a čistotou hlasu. Berliozův písňový cyklus přitom vůbec není lehké dílo: pěvec se tu nemůže držet jednoduché melodie - musí naopak každou chvíli měnit výrazový rejstřík a pečlivě vycházet z významu slov. Původem estonské pěvkyni nejen že nečiní problém zpívat v mnoha světových jazycích - ale hlavně proměňovat svůj nádherně znělý hlas. Tragické temné polohy tak zněly stejně věrohodně jako lehké a hravé.
Ve vrcholném symfonickém umění Beethovenovy Sedmé se setkává klasicistní řád s romantickým výrazem. To ukazuje nejvíc druhá věta, která je právem slavná. Sedmá symfonie patří k jeho nejradostnějším skladbám, toto provedení však mělo i svou vážnost a důstojnost. Což se koneckonců s radostí nevylučuje.
Libor Pešek ve svém umění sleduje, aby jeho dirigentská gesta byla nejen technicky přesná, ale nesla i určité obecnější sdělení. A sledovat, jak dokázal přizpůsobovat styl dirigování charakteru jednotlivých skladeb či vět, bylo samo o sobě zajímavé. Při Beethovenovi si nehrál s detaily, ale sugestivním způsobem sledoval velkou linii díla. Možná škoda, že byl po každé větě přerušován potleskem, který by správně měl zaznít až na závěr, jak tomu je ve všech světových koncertních síních. Zralé umění Libora Peška, soustředění a zaujetí muzikantů Českého národního symfonického orchestru bylo krásnou a důstojnou branou letošnímu ročníku Smetanovy Litomyšle.