Giuseppe Verdi: LA TRAVIATA

Verdiho Traviata je opera, která do prostředí zámku v Litomyšli naprosto dokonale zapadla. Výpravné provedení obou plesových scén nabídlo krásnou podívanou - jakoby účinkující přicházeli přímo z přilehlých zámeckých komnat. Ivana Kusnjera, který letos vystupuje v Litomyšli dokonce čtyřikrát, jsme zažili v jedné z jeho parádních rolí. A Natalia Melnik v hlavní roli byla ideální představitelkou citlivé a křehké Violetty. Orchestr hrál se zpěvnou lehkostí, ale v dramatických momentech velmi výrazně.

Některé melodie jsou tak populární, že je mnozí znají, aniž by tušili odkud. Ale pozoruhodné je hlavně to, s jakou přirozeností s nimi skladatel zachází, jakým způsobem z nich staví celý příběh. Jak se svěřil tenorista Valentin Prolat, role Alfréda nepatří rovna k jeho nejoblíbenějším. Opravdu to není hrdina, který by svým charakterem vzbuzoval sympatie. Naopak Violetta si získává diváky okamžitě, a ještě víc Alfrédův otec Germont.

Hra Alexandra Dumase Dáma s kaméliemi, podle které je Traviata komponována, žije i jako divadelní kus. A opera, poprvé uvedená r. 1853 v Benátském La Fenice, je vedle Macbetha komponovaného podle Shakespeara ve Verdiho tvorbě přelomovým dílem. Už to, že sáhl po tomto společensky aktuálním a dost provokativním námětu vyžadovalo odvahu. Bylo by daleko snadnější držet se osvědčených mytologických témat nebo námětů z dávné historie. Geniální opera s řadou psychologicky přesvědčivých momentů má několik vazeb i s Verdiho osobním životem. Hlavně je ale ukázkou toho, že dílo umělecky pravdivé může být velmi populární.

Výpravné uvádění oper bývá také velká společenská událost. A prostředí zámku v Litomyšli připomíná přesně tuto slavnostní atmosféru ze zlatého věku opery.