BONI PUERI

 Když v roce 1938 komponoval Hans Krása dětskou operu Brundibár na libreto Adolfa Hoffmeistera, těžko mohl tušit, jakou roli jeho hudba za několik let sehraje v koncentračním táboře Terezín. Odpolední vystoupení chlapeckého sboru Boni pueri ve Smetanově domě se zatím nejsilněji dotýkalo hlavního tématu festivalu. Nechyběla dětská bezprostřednost, ale v závěru ani mrazivé připomenutí kontextu, ve kterém se tato opera za války hrála.
 Když v roce 1938 komponoval Hans Krása dětskou operu Brundibár na libreto Adolfa Hoffmeistera, těžko mohl tušit, jakou roli jeho hudba za několik let sehraje v koncentračním táboře Terezín. Odpolední vystoupení chlapeckého sboru Boni pueri ve Smetanově domě se zatím nejsilněji dotýkalo hlavního tématu festivalu. Nechyběla dětská bezprostřednost, ale v závěru ani mrazivé připomenutí kontextu, ve kterém se tato opera za války hrála.


Stejně jako s Brundibárem, také s programem druhé poloviny koncertu vystoupil sbor Boni pueri pod vedením Pavla Horáka na mnoha místech světa - a o tom také bylo. Cesta kolem světa začínala Praštěnými písničkami Marka Kopelenta, ve kterých se nejen zpívá, ale uplatní se při něm všechna možná gesta a grimasy. Pak následovala Austrálie i Amerika. Hudební návštěva Japonska s sebou přinesla i kostýmové oživení. Nejvíc vyřádit se mohou zpěváci v Africe. Při cestě Evropou oživili italštinu a francouzštinu. A návrat domů byl symbolizován sborovou úpravou slavného Larga z Novosvětské symfonie Antonína Dvořáka.

Bylo hezké sledovat, že mnoho dětí bylo také v publiku - nakonec si všichni společně vytleskali tři přídavky.

text: Jindřich Bálek