Jiná „Smetanka“, ale vůbec ne špatná!
Je pátek večer a Smetanova Litomyšl se letos poprvé dostává na zámecké nádvoří. Bez velkého pódia, tribuny pro publikum, výsuvné střechy, reprodukovaných znělek, bez ladění orchestru a dobré tisícovky posluchačů jsme najednou jakoby na jiném festivalu. Ale čtveřice tvořící Epoque Quartet prostor během chvilky zcela ovládá. Na programu je Mateusz Smoczynski, Django Reinhardt, David Balakrishnan, Percy Mayfield… Autoři a soubor, který by se v této sestavě na nádvoří zámku patrně při Smetanově Litomyšli nedostali. Ale letos je všechno jinak. Nadžánrové kvarteto klamající tělem, smyčcové kvarteto, které boří hráze klasiky a je v tuzemsku skutečným fenoménem, hraje nejméně na sto procent, nakažlivě a na doraz. A pulzující hudba je strhující.
O něco později přichází zpěvák Ondřej Ruml. Ovládá si smyčky, zpívá sám se sebou, napodobuje nástroje, zaplétá kontrapunkty. Je skvělý. Pak se přidává Jan Kučera. Jako jazzový klavírista i jako autor. Ježkovy písničky z Osvobozeného divadla upravil pro tuto sestavu virtuózně, zaznívá jejich podstata i motivy, něco je navíc… A je to skvělé! A nakonec se přidává hornista Radek Baborák. Piazzollova hudba dostává se smyčci, lesním rohem a klavírem bezmála orchestrální podobu. Mezi Ave Maria a Libertangem má prostor pianista. Šikovně bruslí, naťukává a naznačuje, až se v několika akordech ozvou české luhy a háje… Ale ihned přichází střih a Jižní Amerika. Bravo.
Žluté sluneční světlo, ozařující historický komín na zámecké střeše, už zmizelo. Vystřídalo ho nažloutlé světlo reflektorů nevtíravě mířících na pódium, světlo tvořící magický kontrapunkt s tmavnoucí modrou oblohou. Je půl desáté, koncert kličkující mezi žánry končí. V zákulisí pak muzikanti dávají najevo, že i oni si to užívali. Nejen proto, že už zase můžou hrát pro živé lidi, ale i proto, že mohou hrát zrovna v této sestavě, spolu. Baví je to – a bylo to znát. A ta improvizace? „Zdálo se mi, že jsme dneska ještě nehráli nic od Smetany, a tak mi tam tak hezky vklouzl,“ směje se Jan Kučera. Byla to dnes jiná „Smetanka“, ale vůbec ne špatná!
Petr Veber
