Hrdý Čech Pavel Šporcl

noviny2 sporclSváteční koncert Pavla Šporcla na Smetanově Litomyšli je 6. července věnován české zemi a lidem, kteří v ní žijí. Na programu jsou díla českých klasiků a slavných českých houslistů. Smetanova dua Z domoviny, Dvořák, Martinů, Kocian, Ševčík… Také sólistovy vlastní variace. Houslista v té souvislosti hovoří o virtuozitě, o českých mistrech houslového umění, ale hlavně o vlastenectví. Svém i našem.

Cítíte, že hrát Smetanu v „jeho” městě, na „jeho” festivalu, je něco zcela jedinečného? Škoda, že toho nenapsal pro housle víc, že...

To zcela určitě! Festival pořádaný ve Smetanově městě a na jeho počest má opravdu to, čemu se říká genius loci. Pravda, pro housle toho moc nenapsal, ale o to jsou jeho díla žádanější a atraktivnější. Já sám jeho hudbu hraji velmi rád. A i když přijíždím hrát na festival už poněkolikáté, vždy je to pro mne velká čest. Letos ještě o to větší, že v této mimořádné době hraju díla českých skladatelů.

Jaroslav Kocian a Otakar Ševčík... Na co všechno zajímavého jste přišel, když jste se houslovými velikány minulosti hlouběji zabýval pro televizní cyklus?

Nebyl to jen Kocian a Ševčík, ale také Slavík, Kubelík, Laub, Ondříček… Trochu se na ně zapomíná. A mně je to velmi líto. Neměli bychom zapomínat na ty, kteří nás, a vlastně celý houslový svět, tak posunuli. A nesmíme samozřejmě zapomínat ani na Josefa Suka či Václava Snítila. Měli jsme a máme tolik skvělých houslistů!

Jak zásadní je jejich odkaz pro českého houslistu?

Založili a rozvíjeli takzvanou českou houslovou školu. O jejich odkaz musíme pečovat a já se o to velmi snažím. Kromě houslového umu bychom si od nich ale měli vzít ještě jednu vlastnost. Byli velmi hrdí vlastenci a nikdy nezapomněli zmínit, odkud pocházejí.

Televizní projekty a pořady... Baví vás o hudbě mluvit, přibližovat ji?

Celý svůj profesní život se zabývám výchovnou činností. Aktivně vytvářím edukační pořady nebo je jinými formami podporuji. Odehrál jsem stovky výchovných koncertů pro školy. V posledních dvou letech natáčím pro Českou televizi a její kanál Déčko velmi úspěšné a sledované Hudební perličky Pavla Šporcla, ve kterých povídám o skladatelích klasické hudby. Jsem také patronem Kocianovy houslové soutěže, vyučuji v Praze na AMU hru na housle a letos v červenci také povedu mistrovské kurzy v rámci hudební akademie Ameropa. A všechny tyto projekty mě nesmírně baví. Považuji za důležité se o prožitky a zážitky z hudby dělit a za zvláště důležité považuji přinášet je mladé generaci a získávat tak pro klasickou hudbu nové publikum pro budoucnost.

V Litomyšli zahrajte také své virtuózní variace pro sólové housle „Kde domov můj”. Nakolik jsou improvizovány?

Nijak. Je to skladba pečlivě zapsaná do not, natočená jako singl na CD, notový part dokonce vydalo nakladatelství Bärenreiter. Jedná se o nejtěžší skladbu v mém repertoáru. Tyhle variace jsou pro mne ale hodně důležité. Napsal jsem je proto, abych podpořil naši národní hrdost, kterou my Češi dlouhodobě nemáme. A to je velká škoda. Říkám to i s jasným vědomím toho, že v současnosti opravdu, podle mého názoru, nemáme být na co hrdi. Kdybychom ale větší hrdost měli, nehrbili bychom se před cizími národy, jak jsme to činili v minulosti i současnosti, snad bychom i volili lépe.

Cítíte se být tak trochu i komponujícím houslistou? Jako Jaroslav Kocian z nedalekého Ústí nad Orlicí...

Rozhodně ano, vždyť mám na svém kontě asi pětačtyřicet skladeb a jsem členem OSA! Skládání mě velmi baví, je to jiná forma mého vnímání hudby. Svoji Modlitbu jsem před Vánoci hrál šestkrát s Královskou liverpoolskou filharmonií. Nepíšu pouze klasickou hudbu, ale i pro můj projekt s cikánskou cimbálovou kapelou Gipsy Way Ensemble a také crossovery v moderních aranžích. Pravidelně své skladby hraju nejen já při koncertech, ale také zaznívají z televize a rádia. Zrovna teď jsem například jako první instrumentalista postoupil se skladbou Magical 24 do dalšího kola hitparády na stanici Dvojka Českého rozhlasu! To považuju za úspěch. A je to moje vlastní skladba inspirovaná Paganinim.

Váš koncert je připsán „české zemi a lidem, kteří v ní žijí”. Vnímáte se jako vlastenec?

Jsem vlastencem celým svým životem, nejen skrz hudbu. Jak už jsem řekl, jsem velmi hrdým Čechem – vždyť i proto jsem se vrátil ze svých studií z USA. Snažím se žít tak, abych jiné inspiroval, abychom přemýšleli, jak to zde vylepšit. Vlastenectví v každém období podporuje ducha, jazyk, kulturu a morální kvalitu každého národa. Jen v těch těžších obdobích museli vlastenci obětovat mnohem víc než dnes: rodinu, obživu, život. Dnes je to o odvaze vystoupit z davu a říct, co se mi nelíbí. A já to dělám.

Kam všude pojedete hrát po Litomyšli?

Čeká mě toho moc, festival ve Znojmě, jehož jsem patronem, také koncerty v Praze a v Kutné Hoře v rámci festivalu Praha, klasika…, festivalový koncert v Českém Krumlově a mnoho dalších koncertů v Čechách. Zahraniční koncerty se přesunuly na příští rok, kdy budu mít turné například v Izraeli i ve Spojených státech.

Věříte, že se hudební provoz vrátí s podzimem k normálu?

K normálu ve smyslu, že už nebudeme v karanténě – musíme všichni doufat, že se to takto k normálu vrátí. Ale opravdový stav bude spíš abnormální v tom, že bude příliš mnoho koncertů. A nejsem si jistý, jestli lidé budou mít dostatek prostředků na to, aby mohli navštívit všechny. Bude to boj o diváka. Ale beru vše s pokorou, tak, jak to je. Koncertů mám naplánovaných dost. V nejhorším budu zase streamovat z obýváku, jako po celou dobu karantény. Udělal jsem radost stovkám tisíců lidí a to je, pro co žiju – dělat lidem radost.

Petr Veber