Smetanova Litomyšl „letní scénou” České filharmonie
Letos v lednu podepsala Smetanova Litomyšl smlouvu o partnerství s Českou filharmonií (ČF), orchestrem, který stál u samých počátků festivalu v roce 1946. K uzavření partnerství přivedla Českou filharmonii a Smetanovu Litomyšl nejen společná historie, ale především aktuální velmi aktivní spolupráce.
Po dvou koncertech v roce 1946 se litomyšlským pořadatelům podařilo získat vystoupení našeho prvního orchestru až přesně po padesáti letech v roce 1996, do Litomyšle pak ale přijela Česká filharmonie ještě v letech 1998 a 2005 a od ročníku 2008 se dvěma výjimkami účinkuje na festivalu každoročně. Smlouva o partnerství je uzavřena na čtyři roky, zahrnuje dohodu na minimálně dvě vystoupení orchestru s účastí titulárních dirigentů každý rok, účinkování jeho komorních souborů, také spolupráci dramaturgickou, organizační a propagační. V rámci 60. ročníku se na Českou filharmonii můžeme těšit již při zahájení 14. června a o den později provede kantátu Český poutník. Několik otázek jsme proto položili řediteli České filharmonie DAVIDU MAREČKOVI.
Pane řediteli, v lednu jste podepsal se Smetanovou Litomyšlí partnerství. Co pro vás tento akt znamenal?
Byl pro mě i pro mé kolegy důležitým okamžikem v životě České filharmonie. Od příchodu Jiřího Bělohlávka do čela orchestru jsme se snažili dosáhnout rozvoje ve dvou směrech. Jedním je reprezentace naší země v zahraničí, kde se nám podařilo vrátit do většiny slavných sálů světa. Tím druhým je péče o naše domácí publikum, a to především mimo Prahu, kde Česká filharmonie koncertuje přirozeně méně často než doma v Rudolfinu. Podpis partnerství byl symbolickým završením cesty, na kterou jsme se s Jiřím Bělohlávkem vydali. Otevřela se nám možnost vybudovat si na Smetanově Litomyšli silný umělecký profil a přijmout ji jako naši každoroční „letní scénu“, kde máme své stálé publikum a kam se vracíme jako domů.
Na Smetanově Litomyšli bude díky podpisu hostovat ČF nejméně dvakrát v každém ročníku. Co to pro Českou filharmonii a její plný program znamená?
Pro mé kolegy, zodpovědné za umělecké plánování orchestru, to znamená, že musí v každém roce najít mezi dalšími aktivitami filharmonie dostatek prostoru pro hostování na Smetanově Litomyšli. Pro hudebníky je to spíše dobrá zpráva, že v červnu nebudou cestovat na druhý konec světa, ale mohou hrát před domácím publikem, které se na ně těší. Zároveň nás to přimělo k přemýšlení, jaké programy budeme v příštích letech Smetanově Litomyšli nabízet. Těšíme se s kolegy na jednání s Vojtěchem Stříteským, jehož dramaturgický pohled považuji za velmi erudovaný a inspirativní.
Jaký je váš osobní vztah k festivalu a Litomyšli vůbec?
Litomyšl je pro mne synonymem prázdnin. Ne jako zjednodušené představy odpočinku, ale jako místa, kde si vždycky uvědomím, že se svou prací vlastně stále bavím a že mě pořád těší. Na Litomyšli obdivuji spojení hudby, výtvarného umění, architektury na jedné straně a silných festivalových zážitků s pocitem rodinného prostředí na straně druhé. Litomyšl považuji za živoucí důkaz toho, že vysoké umění se dá dělat s úsměvem a lehkostí a že návštěva letního festivalu je celistvým zážitkem, který kromě koncertu přirozeně zahrnuje doprovodný program, příjemné prostředí, výbornou gastronomii a dobrou společnost.
Těšíte se na některý z pořadů letošního ročníku?
Kromě koncertů „našeho“ orchestru bych si snadno uměl z pořadů Smetanovy Litomyšle sestavit program na několik nabitých dnů. Ale mám-li vybrat jeden či dva koncerty, určitě si nenechám ujít baletní gala Národního divadla s choreografiemi George Balanchina, Maura Bigonzettiho a Ohada Naharina a provedení Bachovy Mše h moll. To jsou koncerty a představení takříkajíc mimo můj obor a těším se na ně jako na osvěžení po dlouhé symfonické sezoně.
Česká filharmonie provede i premiéru kantáty Český poutník, která je věnována památce Jiřího Bělohlávka. Měl jste možnost se s projektem seznámit ještě před premiérou?
O projektu jsem měl možnost mluvit jak s Vojtěchem Stříteským, tak s Jiřím Bělohlávkem. Byl jsem u toho, když oba pánové vybírali skladatele, které k tvorbě Českého poutníka osloví, a vím, jak moc se Jiří Bělohlávek právě na tuhle premiéru těšil. Přestože bych si mohl od kolegů vypůjčit noty, neudělal jsem to a dokonce se nechystám ani na zkoušky, protože chci premiéru slyšet stejně jako ostatní festivaloví hosté: bez předem vytvořených očekávání a představ, aby na mne Český poutník zapůsobil právě při svém prvním uvedení a aby můj první zážitek byl spojen se zámeckým nádvořím.
Existuje nějaký archív ČF, kde by bylo evidováno účinkování filharmonie v Litomyšli? Už počátky festivalu jsou s filharmonií spjaté…
Česká filharmonie vystupovala na Smetanově Litomyšli celkem čtyřiadvacetkrát. Je zajímavé, že z velkých šéfdirigentů se účinkování vyhnulo pouze Karlu Ančerlovi. Všichni ostatní, tedy Václav Talich, Rafael Kubelík, Václav Neumann i Jiří Bělohlávek do Litomyšle s filharmoniky přijeli, řada z nich dokonce několikrát. Výběr dirigentů byl však mnohem pestřejší, včetně Libora Peška, Vladimíra Válka, Petra Vronského, Ondreje Lenárda a Petra Altrichtera, až po současného šéfdirigenta Semjona Byčkova i hlavního hostujícího dirigenta Jakuba Hrůšu. Těší mě, že letos se k nim přidá i druhý z našich hlavních hostů, Tomáš Netopil.
