Návrat grafiky Karla Svolinského
Půvabné Dívce s věncem je téměř 70. Festival Smetanova Litomyšl se k typickému motivu vrací po 26 letech.
Karel Svolinský byl požádán o vytvoření plakátu v roce 1949 při příležitosti litomyšlských oslav 125. výročí narození Bedřicha Smetany. Tehdy ještě věnec neohraničoval červené pole s názvem festivalu. V roce 1950 pak hlavní plakáty dostaly podobu, která pro ně byla charakteristická až do roku 1963. K motivu se Smetanova Litomyšl vrátila v roce 1976, kdy se podařilo obnovit každoroční pořádání festivalu. (Smetanova Litomyšl se kvůli finančním potížím nepořádala mezi lety 1966 a 1973 a v roce 1975, viz historie festivalu.) Motiv se na plakátech objevoval až do roku 1992 a dnes se k němu Smetanova Litomyšl vrací při svém 60. ročníku.
„Při příležitosti jubilea jsme chtěli mimořádně vybočit z obvyklého a již zavedeného standardu kreativní grafiky, připomenout tím, že i přes veškerou inovativnost současné tváře festival stále trvá na hodnotách a kvalitách klasické hudby, navazuje na svoji tradici, stojí na pevných, dlouhodobě budovaných základech. Chceme vzkázat, že umíme skloubit tradici s moderností, uměleckou kvalitu s diváckou atraktivností a sebevědomí s pokorou k odkazu našich předchůdců,“ uvedl ředitel festivalu Smetanova Litomyšl Jan Pikna.
Pravděpodobným námětem figurální části plakátu, dívky s květinovým věncem, byla první a poslední část vlastenecké písně Věno od Bedřicha Smetany (viz níže). Motiv Karla Svolinského pro 60. ročník Smetanovy Litomyšle citlivě upravil grafik Jiří Mělnický.
Akademický malíř Karel Svolinský se grafice začal věnovat v roce 1922 již jako vyučený umělecký řezbář. O pouhé tři roky později získal hlavní cenu na výstavě v Paříži za své dřevoryty a vlastní typografii v novém vydání Máje Karla Hynka Máchy. Už tehdy tvorbu rodáka ze Svatého Kopečku na Olomoucku inspirovaly lidové tradice a příroda. Jako grafik měl široký záběr, navrhl více než 200 motivů pro poštovní známky (opakovaně se stal držitelem ocenění Nejkrásnější světová známka), navrhoval bankovky, ilustroval knihy pro děti, sbírky básní a libreta. Zvláště překrásné ilustrace libret Smetanových oper nejspíše souvisejí s další příležitostí, která se Svolinskému naskytla. V roce 1940 jej dirigent Václav Talich pozval do Národního divadla v Praze, aby se ujal tvorby scény pro Dvořákova Jakobína. Scéna se líbila a Svolinského práce pro divadlo nadchla.
Scénografické výpravě a navrhování kostýmů se věnoval až do konce svého života. S obzvláštní pečlivostí pracoval na Smetanových operách. Jenom pro pražské Národní divadlo pracoval na inscenacích Čertovy stěny (1942, 1946, 1948), milované Prodané nevěsty (1943, 1963, 1982), Tajemství (1944, 1946) a Hubičky (1960, 1981). Řada z těchto inscenací byla uvedena i na Smetanově Litomyšli. Scény ale navrhoval také ve Státním divadle, v Brně, v Olomouci, v Plzni, v Ostravě a dalších městech. Mezinárodního úspěchu dosáhl i na tomto poli, když se v roce 1948 realizovala jeho scéna Její pastorkyně ve vídeňské Státní opeře.
VĚNO
Hudba : Bedřich SMETANA
Slova : J. S. DEBRNOV
Zpěvu dar věch srdcí vroucích
vlasti, budiž vlasti věnován,
kdo jí dražší skvosty snáší,
tomu věnec budiž dán,
tomu věnec budiž dán!
My jí v oběť kladem palmy,
v nitru jež se zrodily,
když nás matky mlékem lásky,
když nás mluvou sladkou kojily,
když nás mluvou sladkou kojily.
Z dávných věků věda nová zkvetla,
zkvetla Prahou věžatou
a ta láska v luzích českých
vzrostla v lípu,
vzrostla v lípu košatou.
Zpěvem svým, zpěvem svým
ji pěstit chceme
po všech vlasti končinách
ať se novým krášlí květem
v palácích i pustinách.
Zpěvu dar všech srdcí vroucích
vlasti, budiž vlasti věnován;
Kdo jí dražší skvosty snáší
tomu věnec budiž dán,
tomu věnec budiž dán,
budiž dán, budiž dán, budiž dán,
tomu, tomu věnec budiž dán!
