Strhující Carmina Burana

V nádherném letním nedělním večeru bylo do posledního místečka vyprodané nádvoří svědkem mimořádné umělecké události. Po velmi pozoruhodné Rachmaninovově poemě Zvony přišla po přestávce na řadu kompozice notoricky známá, ba dá se až lidově říci "ohraná". Nicméně Orffovu kantátu Carmina burana provedl kompletní prováděcí aparát (přes dvě stě účinkujících!) s takovým entuziasmem, euforií a mistrovstvím, že diváky strhla k bezprostředním a takřka nekonečným a bouřlivým ovacím vestoje.

Sólistické trojici dominoval křehký, ale jistý a okouzlující soprán Kateřiny Kněžíkové, Český filharmonický sbor Brno, jako vždy perfektně připravený Petrem Fialou opět prokázal, že je špičkou evropské úrovně a Filharmonie Brno byla daleko více, než jen skvěle doprovázejícím orchestrem. S obrovskou chutí a elánem vyslyšela a naplnila každičké dirigentovo gesto a o zdar večera se zasloužila mimořádně. Hvězdou večera byl ovšemže Jakub Hrůša, který dodal partituře nebývalou plasticitu (která je v ní samozřejmě explicitně obsažena, ale ne vždy "to vyjde"), cizelérsky si "vyhrál" i s nejmenšími detaily a v plénu tutti nechal hudbu proniknout až do morku kostí každého z nadšených posluchačů.

Kantáta je na Smetanově Litomyšli hned po Prodané nevěstě a vedle Mé vlasti nejčastěji uváděným titulem. Za dvacet let byla uvedena již po čtvrté (v minulosti pod taktovkami Ondreje Lenárda, Františka Preislera či Jiřího Kouta) a při této konstelaci zřejmě znovu zazní až při 60. ročníku v roce 2018. Ale mělo by to být alespoň dvakrát, aby byl uspokojen zájem publika, který vysoce převýšil kapacitní možnosti hlediště. V každém případě "brněnské" provedení nasadilo pro všechna příští litomyšlská opakování kantáty laťku nesmírně vysoko!