Bedřich Smetana - Má vlast

Roku 1861 se Smetana zapojil do osamostatňujícího se českojazyčného hudebního života. Jako stoupenec linie, jež měla původ mezi německými novoromantiky, ovšem narážel na nedůvěru konzervativních českých kruhů, kteří spatřovali v jeho moderní orientaci „cizácký" vliv a vystupovali proti němu argumenty českého provinčního vlastenčení. V době trpkých útoků, jež se proti němu rozpoutaly na počátku sedmdesátých let, se Smetana znovu obrátil k symfonické básni. Již podle prvních časopiseckých zpráv z roku 1872 se mělo jednat o cyklus, jenž by prezentoval „nejdůležitější momenty slávy naší i neštěstí našeho" ve skladbách nazvaných Říp, Vyšehrad, Vltava, Lipany a Bílá hora. Koncept cyklu se během následujících let proměnil, došlo ovšem také k tragické změně ve Smetanově životě. Na podzim 1874 ohluchl, musel opustit kapelnické místo v Prozatímním divadle a stáhnout se z veřejného života. Z původního plánu byly realizovány symfonické básně Vyšehrad a Vltava (dokončeny byly již v době Smetanovy hluchoty v listopadu a prosinci 1874), v lednu 1875 byla dopsána Šárka a v říjnu téhož roku čtvrtý díl cyklu, Z českých luhů a hájů. Teprve za další tři roky vznikl Tábor a konečně v březnu 1879 byl dokončen Blaník. Smetana tak původní plán, mapující dějinné události českého národa geografickými odkazy, myšlenkově proměnil vsunutím prostředních dvou básní. V Šárce je spojen dojem ze skalnatého útvaru na okraji Prahy asociačně spojen s pověstí o Šárce, Ctiradovi a dívčí válce, symfonická báseň Z českých luhů a hájů je hymnickou oslavou české krajiny. Dokončenou Mou vlast věnoval skladatel dopisem ze 14. října 1879 královskému hlavnímu městu Praze. K prvnímu soubornému provedení cyklu došlo 5. listopadu 1882 na Žofíně. Hrál rozšířený orchestr českého divadla za řízení Adolfa Čecha. Ve Smetanově cyklu jsou spojeny myšlenka počátků české státnosti, oslava české krajiny a lásky k ní s ideou národní nezdolnosti. Takto byl cyklus od samého počátku chápán a v dalších letech se utvrzoval význam tohoto výjimečného díla ve chvílích slavnostních i tragických.

Vlasta Reittererová