Teror jakobínského počasí, přerušené představení

Dopadlo to dnes neslavně. Opravdu hoden politování, ale i obdivu byl soubor Národního divadla. Celá práce v Litomyšli, adaptace scény, noční osvětlovací zkoušky, všechno přišlo vniveč, obětováno rozmaru počasí. Zato výdrž a houževnatost účinkujících vzbuzovala respekt. Přes všechnu smůlu to bylo teprve čtvrté představení, které muselo být od realizace posuvné střechy v roce 1998 přerušeno. „Na bouřky jsme krátký..." parafrázuje známou písničku ředitel festivalu Jan Pikna. Zastřešení zámeckého nádvoří je schopné zachránit představení, pokud mírně prší a je lepší celodenní déšť než krátká večerní bouřka. „Achillovou patou jinak fantastické konstrukce jsou otevřené arkády ve druhém patře zámku. Každý, kdo má doma foliový skleník ví, že vítr se nesmí dostat dovnitř. Pokud přijde silný vítr od východu, dostane se arkádami pod zastřešení a mohl by střechu zvednout a zničit. Proto je plachta upevněna jen volně, aby se v kritickém případě nadzvedla a nebyla poškozena nosná konstrukce", vysvětluje Pikna. To se právě stalo při představení Dvořákova Jakobína. Silné bouřky páchaly škody po celé republice a nevynechaly ani Litomyšl. Nejprve vypadl elektrický proud, ale okamžitě nastartovaný záložní zdroj umožnil pokračování produkce. Potom však silný poryv větru uvolnil plachtu a do hlediště začaly padat proudy vody. Představení bylo po prvním dějství přerušeno, a protože se blížila další, ještě silnější bouřka, nakonec i předčasně ukončeno. Diváci to přijali s pochopením a i tomuto nouzovému opatření zatleskali. Pořadatelé okamžitě začali vyjednávat o nasazení výtečné inscenace Jakobína do programu dalšího ročníku.