Andělé sídlí v nebi nad Litomyšlí

Vedení festivalu zjevně ovládá lingua angelorum, jazyk andělů, jímž se v 16. století snažili alchymisté komunikovat s vyššími bytostmi. Tropické léto nedokázaly přerušit bouřky ani deště. Dnešní koncert započal v nezměněně prádelnové atmosféře, s výhledem na jasnou letní oblohu. I když na druhou půlku koncertu kvůli riziku deště střecha byla zatažena, ukázalo se toto opatření být jenom preventivním. Zkrátka, letošnímu festivalu počasí přeje.

Dvořákovou 8. symfonií, prvním dílem večera, obvykle koncerty vrcholí. Dnes byla tak trošku zahřívacím kolem. Symfonický orchestr hl. města pod taktovkou Christophera Zimmermana hrál trošku opatrně, dechy zněly místy dokonce nejistě. Zimmerman zjevně má rád pomalá tempa, která sice neprospěla rychlým větám, zato z druhé části vytvořila vrchol celé symfonie. Nešetřil v ní intenzivními kontrasty v tempu i dynamice, čímž se mu podařilo zejména ve zdánlivě statických místech vytvořit obrovské napětí.

Po přestávce už jeviště patřilo hvězdě večera, Thomasi Hampsonovi, který zazpíval za doprovodu FOKu ve světové premiéře novou skladbu Sylvie Bodorové, „Lingua angelorum“. Objednávka skladby vyšla přímo od sólisty, takže jeho part byl ušitý přímo na tělo. Po celou dobu se zpěvní linka pohybovala výhradně v Hampsonově nejznělejším rejstříku, čímž skladatelka dala ideálně vyniknout jeho krásnému hlasu s přirozeným témbrem. Hampson skladbu zpíval s očividnou radostí, s orchestrem přímo dýchal. Jeho soustředěnost se přenesla i na orchestr, který Bodorovou zahrál s větším elánem a celkově jistěji než o dost jednoduššího Dvořáka.

Sama skladba je svého druhu mozaikou, což je jistě úmysl, který koresponduje s multikulturností textů. (Skladatelka užila devíti jazyků, které byly důležité v rudolfínské Praze.) Dílo nesporně prokazuje vysokou skladatelčinu profesionalitu a schopnost vyjádření nejrůznějších nálad. Zvláště první písně byly hodně kontrastní, hned první dvě čísla zapůsobila mimořádně silně. Směrem k závěru skladby kontrasty poněkud mizí a přecházejí v konstantní, melancholickou náladu. U konce díla také byla patrná určitá stereotypnost výstavby jednotlivých vět, kterým trochu chyběl přesahující dramaturgický oblouk. Vzhledem k zásadní roli textu v „Lingua angelorum“ nelze nezmínit, že text v jinak náročně připravené programové brožuře nebyl otištěn. Hampsonova výslovnost je sice velmi dobrá, ale kdo ovládá kombinace jazyků jako jidiš, latina, hebrejština a turečtina.

Nepochopitelná byla na litomyšlské poměry relativně nízká návštěvnost koncertu vynikajícího barytonisty, který přece jen v České republice nevystupuje každý den. Hlediště bylo dobře zaplněno, ale nebylo lze přehlédnout, že počet lidí v publiku zdaleka nedosahoval počtu návštěvníků českých hvězd. Je opravdu škoda, že publikum raději chodí na hudbu, kterou už zná. Přitom Sylvie Bodorová je v Litomyšli známou veličinou a její umění rozhodně patří ke „stravitelnému“ proudu nové hudby! A Thomase Hampsona není třeba nikomu představovat.

O to nadšeněji zněl potlesk po závěru koncertu, který patřil stejně Thomasi Hampsonovi jako Sylvii Bodorové, Christopheru Zimmermanovi a FOKu.

Šimon Voseček