Pekelná opera pro děti

Odpolední muzikálové představení „Čert a Káči“ pro mladší diváky si vzalo na paškál závislost mladé generace na technických vymoženostech a pobavilo všechny přítomné zcela novou představou o pekle. Peklo dnešní urbánní společnosti znamená: žádný internet, žádný signál, žádná wifina, žádný Facebook, ale také žádná koupelna, společný záchod, zápach potu.

Byl by omyl se domnívat, že toto peklo se týká jen mladých dívek, jak se pokouší naznačit genderové rozvrstvení rolí. Holky jsou tu Káči, neschopné si svůj život představit bez permanentního kontaktu s virtuálním světem, bez sprchového gelu a parfému. Kluci jsou hyperaktivní čerti, kteří žijí v beznadějně zaostalém analogovém světě a odmítají se mýt a pracovat. Ovšem v reálném světě si mladí muži nechávají depilovat podpaží stejně jako jejich partnerky, stejně jako ony chodí do kosmetických salónů na předměstí či v centru, hubnou a visí na internetu. A nechuť hledat jiný, hlubší obsah života je společná osobám obou pohlaví a všech společenských vrstev.

Ale ať už dnešní světová premiéra zprostředkovávala společenské role jaké chtěla, dětské publikum na druhém zámeckém nádvoří, zaplněném do posledního místečka, bylo soustředěné až do konce a ani nedutalo. A to je hlavní.

Pouze na začátku, během záměrně rozpačitého rozjezdu s výstupem Režisérky, Scénáristky a Kulisáků, kteří nosili na pódium židle a rekvizity, byl cítit neklid. Snad tato scéna trvala příliš dlouho. V momentě, kdy začal skutečný muzikál, měl už děj spád. Čert Barnabáš (Josef Hervert) má za úkol odnést do pekla jakousi Káču. Ukáže se, že Káč je sedm, a protože Barnabáš je fešák, chtějí být všecky uneseny. Barnabáš chce zmizet, ale nakonec všecky Káči skončí i s ním v pekle. Tam udělají čertům peklo v pekle. Nejsou spokojeny s hygienickou situací, s technickým vybavením, Lucifer (Karolína Böhmová) pro ně není víc než obyčejný smraďoch. Čerti trpí jako zvěř, ale Káč se nemohou zbavit, když už jednou chtěly do pekla. Bůh s dlouhým plnovousem (Amálie Koppová) Luciferovi z arkády vysvětlí, že by se Káči musely zříct svého způsobu života, aby mohly z pekla odejít. Tomu ale nic nenasvědčuje, spíš naopak. Pak se čerti schovají pod pódiem a dva nejmladší oznámí, že mají nápad, jak situaci vyřešit, a osloví každý jednu slečnu v publiku, zda by měla večer čas na schůzku. Tím byla karta zjevně obrácena a následovalo závěrečné číslo.

Hudba Jiřího Temla je živá a melodická a charakterizuje trefně jevištní situace. Doprovodný ansámbl „Ďábelský orchestr“ pod vedením Jiřího Chvály se zhostil svého úkolu se ctí, nechyběla ani povedená imitace píšťalky. Kühnův dětský sbor fungoval jako samostatný aktér představení a komentoval dění.

Když představení skončilo a publikum se vylilo ze zámku, zdálo se, že horkému počasí odzvonilo. Na obzoru se tyčila hradba mračen a postupně zakrývala slunce. Ale z hrozivé kulisy nakonec nic nebylo a Litomyšl den uzavřela krvavým západem slunce.

Šimon Voseček