Operní show a písně z italského jihu

Galakoncert italského tenoristy Giordana Marcella s mezzosopranistkou Mariannou Kulikovou, Pražským filharmonický sborem a Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK pod vedením Stevena Mercuria byl vzácnou syntézou vážné a populární hudby. Koneckonců opera byla od samého začátku masovou zábavou a teprve v moderní době jí byla připsána aura elitního umění. Je jen dobře, když se občas připomene, že kořeny showbussinesu tkví právě v hudebním divadle, nebo tím, čím ve své dlouhé historii kdy bylo.

Výbornou atmosféru koncertu umožnila určitě schopnost dirigenta a sólistů se s publikem naladit na stejnou vlnu a strhnout je s sebou. Mercurio a Giordani se ostatně dobře znají, už mnohokrát spolu vystupovali a natáčeli.

Giordaniho hlas má vynikající vysoké polohy, kde jeho hlas zní pevně, sytě a dosahuje nepředstavitelné hlasitosti – vrcholné momenty árií bylo určitě slyšet až na náměstí. Je nutné zvláště vyzdvihnout jeho perfektní výslovnost, která dnes drtivé většině operních pěvců chybí. Zpěv ale bez textu dává smysl jen způli. Při znalosti italštiny u Giordaniho není vůbec třeba tištěného textu, protože lze rozumět každému slovu. A když zpívá neapolsky nebo sicilsky (to je jeho rodný jazyk), dají se dokonce studovat gramatické odlišnosti vůči spisovné italštině. Jeden předčasný nástup byl drobnou nehodou, která se zvlášť při zpěvu zpaměti může snadno stát.

Marianna Kulikova byla Giordanimu důstojnou partnerkou během první poloviny koncertu věnované operním scénám a áriím. Publikum vděčně přijalo její divokou Habaneru z „Carmen“, stejně tak excelovala v Mascagniho „Sedláku kavalírem“, přestože zde si nebyla úplně jistá svou pamětí a občas nápadně listovala v klavírním výtahu. Na kvalitě jejího zpěvu to nic nezměnilo.

Steven Mercurio vystoupil v dandyovsky volně střiženém fraku, který kolem něho vlál při jeho expresivní dirigentské gestice. Jeho show nezůstala v ničem pozadu za zpěváky. Mercuriovu výrazu bylo dobře rozumět a orchestr hrál pod jeho vedením čistě, precizně a s neobyčejným nasazením. Snad jen škoda, že koncertní mistr nepovstal při svém sóle v jedné z písní, k celé show by to bylo skvěle sedělo.

Konečně Pražský filharmonický sbor po většinu času na pódiu seděl a čekal, protože se účastnil pouze scén ze „Sedláka kavalírem“ a „Carmen“, v druhé polovině pak zazpíval „jen“ sbor Židů z Verdiho „Nabucca“. To nic nemění na tom, že se prezentoval jako naše nejlepší vokální těleso s charakteristickým hladkým a sytým zvukem.

Jako přídavek si umělci připravili árii Nessun dorma z Pucciniho „Turandot“. Posluchači málem zešíleli, když skladbu poznali! Giordani byl jen trochu zklamán, že publikum nezpívalo sborový part, přestože Pražský filharmonický sbor má bezpochyby lepší intonaci i výraz...

Šimon Voseček