Nápoj lásky I

Opera plná humoru

Pražské Národní divadlo přivezlo ohromně zábavnou inscenaci Donizettiho Nápoje lásky. I přes značná omezení způsobená malou hloubkou jeviště na litomyšlském zámku se podařilo jiskru představení uchovat v nezměněné intenzitě - dokonce je spíš třeba obdivovat, s jakou kreativitou si divadlo s omezeními poradilo. Chybějící hloubku například nahradila otevřená brána za jevištěm, z níž se postavy nořily jako z jiného světa, aby vstoupily do pohádkového dění opery.

I dnes byl ansámbl Národního divadla skvělý, Marie Fajtová byla se svým krásným, ohebným hlasem a aktivním herectvím hvězdou večera. Za ní v ničem nezaostával Nemorino (Aleš Briscejn) a všichni ostatní sólisté, velmi dobrý výkon odvedl také sbor a orchestr.

Dobře skončila Nemorinova jízda na motorce ze scény, kdy to už už vypadalo na havárii. Aleš Briscejn nehodu bravurně odvrátil, ale jistá nemotornost k roli Nemorina přece patří. Briscejn nevypadl z role ostatně ani při děkovačce, kdy se snažil přehodit svůj pugét přes orchestr do hlediště - a nedohodil.

Publikum se po celou dobu představení zdálo zahřívat se Donizettiho hudbou. Po konci opery se nikomu nechtělo do tepla a herci museli na scénu znovu a znovu. Bylo to zasloužené - inscenace podtrhuje tempo a optimistický humor příběhu. Opravdu není jasné, proč se tato opera na našich scénách doposud nehrála moc často, když se na ní mohou všichni zúčastnění podel libosti vyřádit. Je skvělé, že Národní divadlo přivezlo právě tuto inscenaci do Litomyšle.

Šimon Voseček