Babí Jar

Hudební zážitek mimořádné intenzity

Dnešní koncert s orchestrální suitou z baletu Pták Ohnivák Igora Stravinského a třináctou symfonií Dmitrije Šostakoviče překonal všechna očekávání. Bylo to především díky neobyčejné síle Šostakovičovy hudby, na které tématicky i hudebně spočívalo těžiště koncertu. Pořad byl v přímém přenosu vysílán ČRo 3 Vltava a v rámci Letních festivalů Eurorádia pořad převzaly také rozhlasové stanice ve Španělsku, Portugalsku, Belgii a Švýcarsku.

Před začátkem vlastního programu vystoupili na pódium velvyslanec Státu Izrael Yaakov Levy a zástupce Bohemian Heritage Fund Pavel Smutný. Yaakov Levy přednesl krátký projev k příležitosti koncertu - masakru na židovském obyvatelstvu Kyjeva v září 1941 v rokli Babí Jar.

Stravinského suita Pták Ohnivák prozrazuje ještě poměrně málo o radikalitě, která jen o pár let později způsobila revoluci evropského hudebního jazyka. Skladba se opírá silně o školu Rimského-Korsakova, především chybí Stravinského novátorské experimenty s rytmickými strukturami. Orchestr hrál pod taktovkou Zdeňka Mácala citlivě a zřetelně, interpretace byla plná krásných momentů.

Po pauze, která trvala podle hlášení z amplionů přesně dvacet pět minut, následovala vokální Šostakovičova třináctá symfonie. Dílo je nejen vzpomínkou na kyjevskou tragédii, ale vůbec obrazem sovětské reality počátku šedesátých let. Ovšem vzhledem k titulu symfonie zde největší váha připadá na první větu, vztahující se k událostem v Babím Jaru. Tato věta působila také nejpřesvědčivěji.

Interpretům se každopádně podařilo udržet monumentální oblouk díla. Vokálně exceloval jak Peter Mikuláš, tak Český filharmonický sbor Brno. Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK rozhodně neplnil pouze doprovodnou funkci, jak se ostatně na symfonii sluší. Pozornost upoutal mimo jiné vynikající tympanista, po celou dobu bezvýhradně soustředěný na hru, jehož přesné rytmické cítění dodávalo mnoha pasážím potřebnou kolektivní jistotu.

Příroda byla koncertu rovněž nakloněna a doplnila partitury obou skladeb o několik efektních detailů - například o vrkající holuby na začátku Stravinského, kteří s prvním akcentem ve forte uletěli přes nádvoří. Na začátku třetí věty Šostakoviče se hluk přelétávajícího letadla smísil s tóny violoncell a kontrabasů a doplnil ho o zneklidňující rachocení. A když na počátku tísnivé čtvrté věty, nazvané „Strach“, nad nádvořím letělo hejno křičících ptáků, působilo to, jako by jejich křik obsahoval celou touhu vězňů sovětské diktatury po svobodě.

Bohužel se zdá, že publikum Smetanovy Litomyšle nechtělo koncertu věnovat pozornost, kterou si rozhodně zasloužil. Hlediště bylo dobře zaplněné, přesto však nikoli zcela vyprodané. Vzhledem k tomu, že se jednalo o jeden z nejlepších koncertů letošního festivalu, je to určitě škoda. Přítomní rozhodně mimořádný koncert ocenili, výkřiky „bravo“ dokazují nadšení posluchačů.

Šimon Voseček