Smetanova Litomyšl
Národní festival | 10. 6. - 6. 7. 2021
63. ročník Národního festivalu
10. června - 6. července
Zveřejnění programu
17. května 2021
Zahájení předprodeje
26. května 2021

Na Smetanovu Litomyšl...
na doprovodné akce...

Bedřich Smetana byl významný český hudební skladatel období romantismu. Od raného mládí se věnoval hudbě, zejména hře na klavír a kompozici.
Číst více
Již od roku 1946 je v rodišti zakladatele české národní hudby Bedřicha Smetany, starobylé východočeské Litomyšli, pořádán velký festival klasické hudby Smetanova Litomyšl.

Litomyšl se může pochlubit starou i současnou architekturou, bohatým spolkovým životem, ale přitom stále ještě poklidným během. Litomyšl zkrátka přináší úlevu a odpočinek duši.

Festival Smetanova Litomyšl je druhým nejstarším hudebním festivalem v České republice. Zároveň patří k největším pravidelným festivalům klasické hudby u nás.
Koncert České filharmonie na druhém zámeckém nádvoří byl ve všech ohledech úspěch. Filharmonici dokázali, že jsou jeden z předních světových orchestrů. Dirigent Petr Altrichter měl vše pevně v ruce, včetně publika, jež mezi větami ani nemukalo. A Marie Fajtová, která zpívala sólo ve čtvrté větě Mahlerovy symfonie, dobře vyjádřila uličnickou atmosféru obsaženou v jejím partu.
Jediné, co Petr Altrichter pod kontrolou neměl, bylo počasí. Vanul silný vítr, a ten se efektně zapojoval do dění v roli přídavných bicích. Už v Novákově Slovanské suitě působilo nadouvající se plachtoví zasouvací střechy nevídané efekty. Plně se pak vítr zapojil do Mahlera, kde v některých dramaticky tichých přechodech dunění plachet připomínalo vzdálené hromobití a tím zesilovalo účinek hudby.
Předehra k Prodané nevěstě měla solidní tempo, všemu bylo rozumět a výsledek působil jistě. Dirigent se postaral o velký dynamický rozsah a předváděl takřka pantomimicky výraz, jak má daná pasáž znít.
Slovácká suita Vítězslava Nováka z roku 1903 je plná pastelových orchestrálních barev, které filharmonici bez problémů vystihli. Ve čtvrté větě (U muziky) dirigent začal tančit; taneční charakter věty opravdu nebyl k přeslechnutí.
Čtvrtá symfonie Gustava Mahlera, dílo pro většinové pubikum lehce stravitelné, bylo interpretačně dobře zkoncipováno - Mahlerova virtuozita v práci s časem se mohla plně projevit. Průběh celé symfonie měl jasný řád, který se obzvlášť projevil v monumentální třetí větě, jež je ostatně i nejzávažnější částí celého cyklu. Poslední věta po ní zněla už jenom jako vánek, jako jediné závěrečné gesto. Marii Fajtové sice nebylo úplně rozumět, ale její krásné legato to bez problémů vyvážilo.
I během nadšeného aplausu dirigent dokázal, že má situaci pevně v rukou. Když totiž pokynul orchestru, že koncert skončil a hudebníci mohou odejít z pódia, ukončil tím potlesk, který do té doby ještě ani v nejmenším neutichal.
Šimon Voseček