Dalibor & Lohengrin - Příběhy bájných rytířů

Lohengrin a Dalibor jsou opravdu stylisticky odlišné opery

Že výtky Smetanových současníků ohledně jeho odklonu od národního směru byly vlastně plané a měly spíš co do činění s malým sebevědomím tehdejšího českého umění než se Smetanou samým, jsme tušili už předtím. Dnešní operní koncert s úryvky Wagnerova Lohengrina a Smetanova Dalibora to ovšem předvedl s jednoznačností vylučující jakékoliv pochyby.

První půlka koncertu, věnovaná Lohengrinovi, sestávala především z lyrických pasáží a měla skutečně koncertní charakter. Jako Lohengrin zazářil Michal Lehotský v árii "In fernem Land", Ortrud a Elsu zpívaly Olga Romanko a Petra Froese. Hlavní roli však, jak je u Wagnera obvyklé, převzal orchestr, za jehož výkonem byla cítit soustředěná práce a jistě i dosavadní zkušenosti s Lohengrinem. Obě předehry orchestr zahrál suverénně; obdiv si zaslouží především za ouverturu k prvnímu jednání pro její intonační náročnost. Během pěveckých scén doprovázel pěvce citlivě a precizně.

Obsadit dvě tak rozdílné opery stejnými pěvci se ukázalo být opravdovým oříškem. Po pauze se nebylo možné vyhnout úvahám, kdo se pro kterou roli hodí spíše: Petra Froese odpovídala charakterově spíš Jitce než Else, oproti tomu Olga Romanko v Daliborovi měla vážné problémy s textem, které dokonce ovlivnily její tembre.

Koncept druhé části koncertu byl úplně odlišný. Zatímco Lohengrin byl prezentován jako koncertní suita složená z ultimativních highlights, z Dalibora jsme nejdřív uslyšeli kompletní první scénu a pak část druhého aktu. Svatopluk Sem a Richard Novák skvěle obsadili role Vladislava a Žalářníka. Jinak byla celková koordinace v druhé polovině místy trošku problematická, zejména z orchestru byla cítit chybějící zkušenost s dílem jako celkem.

Celý večer skřípal vítr v lanoví zatažené posuvné střechy nádvoří a nadouval její plachty, čímž vytvářel pozoruhodnou pobřežní iluzi, skvěle se k příběhu Lohengrina hodící. V druhé polovině začalo dokonce pršet a poryvy větru omezovaly kontrabasisty, kterým se nadutý černý závěs opíral o šneky na nástrojích; to ale bohužel s Daliborem nevyvolávalo žádné asociace.

Šimon Voseček