Nová tvář festivalu, 90. léta dvacátého století

Po společenských změnách, nastartovaných Listopadem 1989, bylo nutno též přehodnotit pojetí festivalu Smetanova Litomyšl. Uvolněním hranic do západních zemí pro cestování i pro příjezd zahraničních umělců, návratem emigrantů - režimem vyštvaných umělců, otevřením trezorů s do té doby nedostupnými knihami a filmy, rozšířením kulturní nabídky bez cenzury se závratně rozšířily možnosti využití volného času, kterého však s rozvojem soukromého podnikání zároveň ubylo. Pokles návštěvnosti tradičních kulturních akcí byl všeobecný a nevyhnul se pochopitelně ani Smetanově Litomyšli. Nástupem tržních mechanismů v hospodářství se značně změnilo ekonomické prostředí, i kulturní akce se musely začít chovat ekonomicky soběstačně. Festivalový výbor byl postaven před rozhodnutí, jak dál. Padaly návrhy festival pořádat jen každý druhý rok či jej dokonce zrušit, nové vedení radnice se starostou Miroslavem Brýdlem v čele se však rozhodlo festival naopak podpořit a vybudovat z něj podnik, který bude město reprezentovat navenek, na nějž budou přijíždět návštěvníci z celé republiky. Záměrem však nebylo dosáhnout toho laciným, podbízivým způsobem s krátkodobým efektem. Festival měl navázat na dosavadní tradici a zůstat pojmem i pro odbornou veřejnost. To znamenalo zatraktivnit dramaturgii také světovými tituly, špičkovými umělci naší i zahraniční provenience, zvýšit rozsah propagace daleko mimo region. Podmínkou toho bylo získat dostatek finančních prostředků a vytvořit takové technické zázemí, aby bylo možno náročné umělce pozvat. Nutným krokem bylo po vzoru zahraničních festivalů získat peníze ze soukromých zdrojů, přivést sponzory. První sponzoři se podíleli na financování festivalu v roce 1992, tehdy se zvýšil rozpočet z 354 tis. Kčs v roce 1991 na „závratných „ 1.116 tis. Kčs. Smetanova Litomyšl v devadesátých letech zcela změnila svoji tvář, jakoby se znovu narodila. „Jednovíkendový" festival se postupně rozšířil do dvou, posléze až tří víkendů, dramaturgie se zcela otevřela hudbě různých žánrů autorů z celého světa. Promyšlený dlouhodobý dramaturgický záměr již vycházel nejen z přenesených stávajících inscenací, ale i z unikátních hudebně - inscenačních projektů, vytvářených jen pro Litomyšl. Festival se stal mladým svoji invencí a touhou vnášet do české kultury něco, co tu ještě nebylo. Do Litomyšle začali přijíždět i posluchači, kteří žijí ve městech se stálými scénami a jsou obklopeni pestrou hudební nabídkou, zájem o festival projevila kompletní česká odborná kritika.

Počátek velkého rozvoje je možno spojit s nástupem silného generálního sponzora - České spořitelny. Ta měla zásluhu také na nutném zlepšení technického zázemí festivalu. Mohutný portál zastřešení jeviště z roku 1996, jehož výsuvná střecha neslyšně zakryje diváky před mírným deštěm, ocenili zejména ti, kteří znají zklamání z nedohraných představení v minulosti.

Způsob práce organizačního týmu prošel také změnami. Na začátku 90. let byl ředitelem festivalu Jaromír Metyš, dramaturgem Vojtěch Stříteský, předsedou festivalového výboru Karel Rothschein. Od roku 1993 se začal používat název Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl a pořadatelem byla Nadace festivalu Smetanova Litomyšl. Ta se v roce 1999 transformovala na obecně prospěšnou společnost Smetanova Litomyšl, organizační tým se plně profesionalizoval. Celoroční přípravě se věnovali ředitel Jan Pikna, umělecký ředitel Vojtěch Stříteský a Eva Piknová, vedoucí propagace a PR. Obecně prospěšná společnost pak vykonávala během roku další činnosti (provoz litomyšlského zámeckého kongresového centra, expozice sklepení zámku Litomyšl, provozování zámeckého ubytovacího apartmánu, občerstvení v klášterních zahradách, pořádání dalších kulturních a společenských akcí). Pro přípravu festivalu jsou pak krátkodobě zaměstnáni další pracovníci. Vždy od jara připravují festival technici - ing. Kalousek a ing. Rektořík, štáb tvoří vedoucí spolupracujících organizací, dodavatelé, zástupci města, městské policie a vedoucí jednotlivých pracovních skupin. Těch je několik a mají speciální názvy: produkční skupina nazvaná Lisako se zabývá přípravou scén a pořadatelskou službou, skupina Domino Art zajišťuje především všechna stěhování - od dílů zastřešení až po hudební nástroje. Před festivalem stavějí pódia a tribuny čtyři muži „stavební čety", během festivalu se o úklid všech prostor a správné očíslování míst starají „rektoříkovy děti". Ostrahu parkovišť zajišťuje deset mužů, provoz zámku mají na starosti jeho zaměstnanci. Nejviditelnější jsou uvaděči a uvaděčky, které má na starosti Václav Motyčka a „květináři" Radka Kašpara. Celkem se tak při festivalu po areálu zámku pohybuje přes sto stálých pomocníků, nepočítaje pracovníky najatých organizací.