Smetanova Litomyšl
Národní festival | 10. 6. - 6. 7. 2021
63. ročník Národního festivalu
10. června - 6. července
Zveřejnění programu
17. května 2021
Zahájení předprodeje
26. května 2021

Na Smetanovu Litomyšl...
na doprovodné akce...

Bedřich Smetana byl významný český hudební skladatel období romantismu. Od raného mládí se věnoval hudbě, zejména hře na klavír a kompozici.
Číst více
Již od roku 1946 je v rodišti zakladatele české národní hudby Bedřicha Smetany, starobylé východočeské Litomyšli, pořádán velký festival klasické hudby Smetanova Litomyšl.

Litomyšl se může pochlubit starou i současnou architekturou, bohatým spolkovým životem, ale přitom stále ještě poklidným během. Litomyšl zkrátka přináší úlevu a odpočinek duši.

Festival Smetanova Litomyšl je druhým nejstarším hudebním festivalem v České republice. Zároveň patří k největším pravidelným festivalům klasické hudby u nás.
Sobota 13.6. • Litomyšl, Smetanův dům • 20.00 hodin
Divadelní zkratka procesu s Miladou Horákovou, citace dobových dokumentů a charismatická Soňa Červená v ústřední roli - ve Smetanově domě byla druhý den festivalu provedena opera-proces Aleše Březiny zítra se bude... Nejúspěšnější hudebně divadelní novinka Národního divadla se hrála v místech, kde v 50. letech minulého století také konal jeden z politických procesů, jehož smyslem bylo zastrašit veřejnost a zlikvidovat skutečnou i potenciální opozici proti totalitě.
Fotogalerie
Dokument Olgy Sommerové
Do rolí prokurátorů obsadil autor děti či spíše studenty, což je zajímavé hudebně i jakoby z pedagogického hlediska. Právě tato nejmladší generace by se měla nejvíc ptát, v jaké době vyrůstali generace jejich otců a dědů. Druhou hlavní roli soudce sugestivně ztvárnil Jan Mikušek. Nejcharakterističtějším zvukem celé hudební složky je cembalo, které svým úsečným kovovým zvukem asociuje psací stroj při policejním výslechu. Důležitou složkou inscenace jsou polopropustná zrcadla, celý děj se odehrává jakoby za sklem v jiném světě, v několika obrazech ale vidí publikum samo sebe jako v zrcadle samo sebe. A o symbolické zrcadlo divákům, kteří zdánlivě pouze přihlížejí, se skutečně jedná. Bylo zajímavé sledovat skupinky odcházejících diváků, kteří si ve svých vzpomínkách připomínali zážitky minulého režimu, o jehož zločinnosti se pořád ještě mluví málo nebo ne dost jednoznačně.
Jindřich Bálek