SLAVNÁ MŠE SVATÁ

Tradiční mše, kterou sloužil Tomáš Halík, se tentokrát konala pod širým nebem a v plném dopoledním slunci. Hlavním tématem čtení i kázání byl „strach" - strach jako protiklad víry i jako síla, která dovede rozložit lidský charakter a lidskou důstojnost. A kázání bylo hlavně výzvou k tomu, aby se člověk dokázal zbavit svého malého strachu o sebe. Byla řeč o mezních situacích, kdy člověk na jedné straně musí napnout všechny své síly, a zároveň poznává, že svůj osud nemůže mít zcela v rukou. Člověk odkládá strach a zároveň získává důvěru v řád, který je vyšší než on sám. A tato důvěra dodává sílu.

Tradiční mše, kterou sloužil Tomáš Halík, se tentokrát konala pod širým nebem a v plném dopoledním slunci. Hlavním tématem čtení i kázání byl „strach" - strach jako protiklad víry i jako síla, která dovede rozložit lidský charakter a lidskou důstojnost. A kázání bylo hlavně výzvou k tomu, aby se člověk dokázal zbavit svého malého strachu o sebe. Byla řeč o mezních situacích, kdy člověk na jedné straně musí napnout všechny své síly, a zároveň poznává, že svůj osud nemůže mít zcela v rukou. Člověk odkládá strach a zároveň získává důvěru v řád, který je vyšší než on sám. A tato důvěra dodává sílu.

Výchozím podobenstvím byla známá pasáž z evangelia, která byla inspirací také pro mnoho malířů - Ježíš uklidňuje bouři. A že naše kultura a civilizace někdy připomíná takovou malou bárku na rozbouřeném moři, to ještě není důvod propadat strachu, ale ani důvod se pasivně odevzdávat „do rukou Božích," znělo milo jiné v kázání. A také to, že každý, kdo dokáže odhlédnout od sebe a nebojí se přebírat odpovědnost za dění kolem sebe, naplňuje výzvu Evangelia. Zástupce Smetanovy Litomyšle na závěr poděkoval za návštěvu, ze které se už stala tradice, „za rok na shledanou," dodal na závěr. Tomáš Halík pak ještě poděkoval všem přítomným, kteří překonali letní vedro. „Trochu to připomínalo počátky církve, když ještě nestály žádné kostely - a ve Svaté zemi pere slunce ještě mnohem víc," řekl s humorem. Poděkoval také všem, církvi i zdejší „občanské společnosti", že se před několika lety podařilo dát klášterním zahradám dnešní krásnou i podobu.

Dějiny umění a dějiny náboženství nelze podle Tomáše Halíka oddělit

Každoročním návštěvníkem festivalu je profesor Tomáš Halík. Podtitul hudebního svátku - Dialogy, zaměřeného letos na duchovní hudbu, přijal s povděkem. „Myslím si, že to je velice výstižné, protože v dnešním světě dialog potřebujeme nejvíce," konstatoval.
Zalitoval, že nemohl být na festivalu od samého začátku, protože hodnotí letošní dramaturgii velmi vysoko. „Jsem velmi rád, že byly uvedeny Dialogy karmelitek, které znám z divadelní podoby. Letos má festival opravdu široké spektrum, zažil jsem Těšínské nebe, které mě nejdříve zarazilo, zda již se nejedná o příliš muzikálový, komediální žánr. V průběhu představení jsem ale změnil názor, protože přesně odpovídá tomu hlavnímu tématu, dialogu kultur. Letos myslím je spektrum Smetanovy Litomyšle nejširší z těch, které jsem doposud zažil," řekl Tomáš Halík.
Hudba je podle jeho názoru duchovnímu životu velmi blízká. „Hudba nepochybně dokáže oslovit člověka i tam, kde řeč vázne i třeba jen z důvodu čistého porozumění jazyku. Hudba se více dotýká člověka," soudí Tomáš Halík, který v těchto dnech ve spolupráci s Martinem Kratochvílem dokončuje poslední díly seriálu pro Českou televizi s názvem Prolínání světů.
„Seriál se věnuje tomu, jak pět velkých náboženství ztvárňuje velké okamžiky lidského života. Právě tam dáváme prostor také hudbě, jeden z dílů je přímo věnovaný náboženství a umění, protože všechny druhy umění se nějakým způsobem vynořily v kontextu náboženství. Dějiny umění a dějiny náboženství nelze oddělit. Proto je myslím dobře, že i tady, na Smetanově Litomyšli, se tyto dva světy potkávají," uzavírá Tomáš Halík.