DAGMAR & AMADEUS aneb PECKOVÁ ZPÍVÁ MOZARTA

Koncert Dagmar Peckové byl podle očekávání jedním z vrcholů festivalu. Program, který uvedla vloni na podzim a letos v lednu úspěšně v Praze, měl v Litomyšli ohlas snad ještě spontánnější. Těžištěm koncertu byly árie komponované pro Mozartovu životní přítelkyni Josefinu Duškovou, která byla vyhlášenou dramatickou sopranistkou. Ty se právě k hlasu Dagmar Peckové zvlášť dobře hodí.

Koncert Dagmar Peckové byl podle očekávání jedním z vrcholů festivalu. Program, který uvedla vloni na podzim a letos v lednu úspěšně v Praze, měl v Litomyšli ohlas snad ještě spontánnější. Těžištěm koncertu byly árie komponované pro Mozartovu životní přítelkyni Josefinu Duškovou, která byla vyhlášenou dramatickou sopranistkou. Ty se právě k hlasu Dagmar Peckové zvlášť dobře hodí.

Vojtěch & Amadeus

Každý se zřejmě ve svém životě setkal s vtíravou otázkou, jak by si asi rozuměl s tou kterou historickou osobností, v čem by si s ní byl blízký a zda by s ní chtěl spolupracovat. Stejně sugestivní otázku jsme položili dirigentovi Vojtěchovi Spurnému, který v pořadu Dagmar & Amadeus dirigoval Pražskou komorní filharmonii od klavíru, tak jako kdysi Wolfgang Amadeus Mozart. Nu tedy, co Vojtěch a Amadeus?
„Nejraději bych se s Mozartem setkal pochopitelně jako hudebník. Ta svědectví o něm, ať už jako o člověku, který se pohyboval ve společnosti, ale zejména jako o hudebníkovi a o jeho úžasných schopnostech, způsobu zkoušení, improvizaci, sluchu, mne naplňují úžasem. Těžko říci, zda bychom si rozuměli. Byl to člověk, který měl bezpochyby velmi přísné nároky a jeho dopisy se hemží výtkami na adresu slavných i méně slavných hudebníků, s kterými nebyl spokojen. Co mi je ale na Mozartově hudbě velice blízké, to je výsostné a vytříbené umění zabalené do krabičky, která vypadá velmi nenápadně, jednoduše a v podstatě srozumitelně, aniž by v ní scházela hloubka. To je něco, co dokáže málokdo. Není problém, aby se umění tvářilo hlubokomyslně a bylo složité. Ale aby bylo hlubokomyslné, avšak přitom vypadalo jednoduše, to je kumšt. A to Mozart uměl."

Mozartův efekt prý zlepšuje i prostorové návyky

Vědci došli k přesvědčení, že epilepsii příznivě ovlivňuje hudba, konkrétně dílo Wolfganga Amadea Mozarta, od jehož narození letos v lednu uplynulo 250 let. Konstatovali to poté, co u epileptiků došlo k výraznému snížení počtu záchvatů po poslechu krátkých pasáží jedné ze sonát velkého skladatele.
Po tomto nečekaném zjištění následovala řada dalších testů, jejichž účelem bylo zjistit, zda může mít také jiná hudba stejně pozitivní vliv jako mají Mozartovy skladby. Podle názoru vědců z mezinárodního týmu může vyvolat takzvaný „Mozartův efekt" velmi úspěšně také hudba Johanna Sebastiana Bacha.
Pacienti, kteří si poslechli desetiminutový úryvek Mozartovy sonáty, se následně podrobili testování, v jehož průběhu vědci zjistili, že se pacientům výrazně zlepšily také prostorové návyky, jako například cílené stříhání či vystřihování papíru a jeho skládání a rolování.
Zdá se ovšem, že díla hudebních géniů zdaleka neovlivňují jen lidský druh. Pokusy na krysách prokázaly, že tito hlodavci po vyslechnutí stejné sonáty dokážou projít labyrintem podstatně rychleji, než bez hudebního úvodu. Ne všichni světoví vědci sdílí nadšení nad výsledky dosaženými mezinárodním výzkumným týmem. Jeho vedoucí, profesor J. Jenkins, však tvrdí, že jeho lidé mají nejen potřebný široký klinický vzorek, ale také dostatek faktorů potvrzujících získané výsledky.
Výzkumy týmu profesora Jenkinse navíc prokázaly, že lidský mozek využívá velké množství svých sektorů pro poslech hudby. Levá mozková hemisféra zpravidla zpracovává rytmus a výšky zvuku, zatímco pravá barvu a melodii.