Smetanova Litomyšl
Národní festival | 10. 6. - 6. 7. 2021
63. ročník Národního festivalu
10. června - 6. července
Zveřejnění programu
17. května 2021
Zahájení předprodeje
26. května 2021

Na Smetanovu Litomyšl...
na doprovodné akce...

Bedřich Smetana byl významný český hudební skladatel období romantismu. Od raného mládí se věnoval hudbě, zejména hře na klavír a kompozici.
Číst více
Již od roku 1946 je v rodišti zakladatele české národní hudby Bedřicha Smetany, starobylé východočeské Litomyšli, pořádán velký festival klasické hudby Smetanova Litomyšl.

Litomyšl se může pochlubit starou i současnou architekturou, bohatým spolkovým životem, ale přitom stále ještě poklidným během. Litomyšl zkrátka přináší úlevu a odpočinek duši.

Festival Smetanova Litomyšl je druhým nejstarším hudebním festivalem v České republice. Zároveň patří k největším pravidelným festivalům klasické hudby u nás.
Režisér Zdeněk Troška zabodoval u mnoha diváků, kteří jsou unaveni rádoby moderními inscenacemi. Také s Dvoříkovou operou se často experimentuje a tak můžeme na světových scénách zažít Rusalku v panelákovém bytě, v gangsterském podsvětí, na měsíci a bůhví kde ještě. Inspirací k této scénografii naopak bylo šumavské jezírko, na scéně jsou kořeny a vykotlané kmeny a při troše představivosti se ocitáme v pohádkovém světě.
V druhém dějství se naopak ocitáme na zámku, což je v Litomyšli velmi snadné si představit. Tím spíš, že na ústřední polonézu mohli účinkující vcházet na scénu zezadu, jakoby přímo ze zámeckých prostor.
Režisér Zdeněk Troška zabodoval u mnoha diváků, kteří jsou unaveni rádoby moderními inscenacemi. Také s Dvoříkovou operou se často experimentuje a tak můžeme na světových scénách zažít Rusalku v panelákovém bytě, v gangsterském podsvětí, na měsíci a bůhví kde ještě. Inspirací k této scénografii naopak bylo šumavské jezírko, na scéně jsou kořeny a vykotlané kmeny a při troše představivosti se ocitáme v pohádkovém světě.
V druhém dějství se naopak ocitáme na zámku, což je v Litomyšli velmi snadné si představit. Tím spíš, že na ústřední polonézu mohli účinkující vcházet na scénu zezadu, jakoby přímo ze zámeckých prostor.