Písňový recitál Fumiko Nishimatsu začal japonskými písněmi s lehce melancholickým nádechem. A víc než japonský kolorit připomínaly salónní romantické písně 19. století - takže do sálu překrásného rokokového zámku v Nových Hradech přesně zapadly. Koncert, kde dále zněl Dvořák, Schumann a Richard Strauss měl spontánní ohlas a pěvkyně třikrát přidávala.

Druhým místem letošního putování našeho festivalu mimo Litomyšl je po čtyřech letech opět rokokový zámek v Nových Hradech. I touto cestou pořadatelé upřímně děkují za zvláštní přízeň a pochopení majitelům, správcům a obnovovatelům jeho původní krásy, rodině Kučerově. V neděli a v pondělí se tu uskuteční recital japonské pěvkyně Fumiko Nishimatsu. Paní Magdu Kučerovou jsme požádali o rozhovor.

Písňový recitál Fumiko Nishimatsu začal japonskými písněmi s lehce melancholickým nádechem. A víc než japonský kolorit připomínaly salónní romantické písně 19. století - takže do sálu překrásného rokokového zámku v Nových Hradech přesně zapadly. Koncert, kde dále zněl Dvořák, Schumann a Richard Strauss měl spontánní ohlas a pěvkyně třikrát přidávala.

Nejprve slavnou píseň Když mě stará matka z Cikánských melodií Antonína Dvořáka, pak zcela jinak slavnou Škroupovu píseň na slova J. k. Tyla Kde domov můj. „Není to hymna, je to píseň, nemusíte vstávat," řekla mezzosopranistka pěknou češtinou. Publikum ovšem vstávalo při potlesku a verše druhé sloky „mezi Čechy domov můj" působily až dojemně. Třetím, v písňovém repertoáru neméně slavným číslem, byla Straussova píseň Zueignung, která končí poděkováním.
Písňový cyklus Láska a život ženy, který postupně líčí příběh citového vztahu, od prvotního zamilování přes zasnoubení až ke smutku a opuštěnosti po smrti nejbližšího člověka, obsahuje na malé ploše nebývalou výrazovou škálu. A ta se Fumiko Nishimatsu podařila vystihnout. Ještě víc doma pak byla v pozdněromantickém a trochu mystickém světě písní Richarda Strausse.

Česká hudba je v Japonsku přijímána s velkými sympatiemi. Kde mají tento obdiv a úcta své kořeny?
Je tomu opravdu tak. Japonce, kterého jsem potkala úplně náhodou při své cestě na poloostrově Itsu, jsem se chtěla zeptat na ubytování a cestu. On se vracel domů z horké koupele jen v župánku a vysvětlil mi, kde to ubytování najdu. Když jsem se zmínila, odkud jsem, začal mluvit o Bedřichu Smetanovi a Antonínu Dvořákovi a musím přiznat, že toho věděl víc než já. To bylo pro mě úplně šokující. Průměrný Japonec ví o naší hudbě skutečně mnoho.

Znáte se osobně s paní Nishimatsu?
Ano, když dostala Dvořákovu cenu, byla jsem v Praze v Obecní domě. Ona studovala u nás, takže mluví a rozumí velice dobře česky. Je v Japonsku vdaná za lékaře, ale velice často jezdí do Čech.

Jak vnímáte osudy některých rodin z Japonska, které se rozhodly usadit v Čechách?
Znám tu řadu smíšených manželství, konkrétně svazky Japonců a Češek....

Může si Japonec či Japonka zvyknout v Čechách a naopak - jak je komplikovaný život Čechů v Japonsku?
Jejich mentalita je přece jen jiná, takže Češka, která se provdá do Japonska, nutně projde složitým vývojem, než si najde svoji pozici a obhájí alespoň částečně emancipaci, na kterou je zvyklá z našich rodin či evropské sebevědomí, které je v Japonsku trošku těžké prosadit. Naopak je to asi jednodušší, jak znám z několika případů, kdy se Češka provdala za Japonce a zůstali tady. Když už se rozhodli žít v Čechách, je to pro ně jednodušší.

Zabýváte se podporou a organizováním studia českých studentů v Japonsku. Můžete popsat společnost, která jim tuto možnost zprostředkovává?
Je to nadační fond Open Door, který tu funguje od roku 1991. Studenty jsme posílali hlavně do Spojených států amerických a potom i do Japonska, kde studovalo asi deset studentů. Vesměs absolvují roční akademický program. Jsou tam tedy deset měsíců, ale škola v Japonsku nezačíná od září, nýbrž od dubna. Je to tedy trochu složitější s tím posunem, aby tady v Čechách neztratili dva roky, ale jen jeden. Takže se musí vždy velmi přesně domluvit, kdy začnou a skončí. Studenti se odtamtud vracejí s perfektní znalostí hovorové japonštiny - naučí se i číst a psát.

Komu je tento program určen?
Program je jen pro středoškoláky od 15 do 18 let a je o ně kompletně postaráno, protože student celý rok žije v hostující rodině. Má japonské rodiče a sourozence, chodí do školy. Měsíc či dva jsou k němu tolerantnější, ale pak už musí stačit. Jakmile si osvojí jazyk, musí zvládat i vědomosti. Je to sice náročný program, ale otevře pak studentovi úplně jiné perspektivy a uplatnění v životě.

Doprovázíte dnes při Koncertu na přání skupinu Japonců z partnerského města Litomyšle Matsumoto...
Ano, v minulém roce se uskutečnila návštěva litomyšlské delegace v Matsumotu za účelem navázání přátelských kontaktů. Nyní je to první oficiální návštěva japonských přátel v Litomyšli.