Leoš Janáček: RÁKOŠ RÁKOCZY, Bohuslav Martinů: KYTICE

 I když balet Rákoš Rákoczy Leoše Janáčka a Kytice Bohuslava Martinů spojuje inspirace folklórem, jde o díla velmi rozdílná. Janáček stál teprve na počátku své dráhy, když měl jeho balet r. 1891 premiéru, Martinů byl v době komponování Kytice r. 1937 na vrcholu tvůrčích sil a jde také o dílo mnohem závažnější. Vynikající hudební nastudování Romana Válka s Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, sólisty a Sborem Národního divadla moravskoslezského Ostrava mělo vnitřní tah a bylo tanečníkům ze souboru Hradišťan velkou oporou.

 I když balet Rákoš Rákoczy Leoše Janáčka a Kytice Bohuslava Martinů spojuje inspirace folklórem, jde o díla velmi rozdílná. Janáček stál teprve na počátku své dráhy, když měl jeho balet r. 1891 premiéru, Martinů byl v době komponování Kytice r. 1937 na vrcholu tvůrčích sil a jde také o dílo mnohem závažnější. Vynikající hudební nastudování Romana Válka s Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, sólisty a Sborem Národního divadla moravskoslezského Ostrava mělo vnitřní tah a bylo tanečníkům ze souboru Hradišťan velkou oporou.


Choreografie Ladislavy Košíkové přitom sleduje text a příběh jednotlivých částí i jejich obecný smysl. Janáčkova kompozice, do které jsou zařazeny Lašské tance i úpravy známých moravských lidových písní, dává příležitost i k řadě vtipných scének. Kantáta Bohuslava Martinů se drží více lidových balad a středověkých lidových her - a svou originální hudbou texty velkolepě dotváří. V předposlední části Kytice, která má název Koleda účinkuje vedle sboru s čtveřicí sólistů také Holešovský dětský sbor. Originální jevištní tvar, připravený premiérově pro festival v Litomyšli, doplněný světly a videoprojekcí, dal dílu velmi sugestivní podobu.

text: Jindřich Bálek



 Folklór moravsko - slovenského pomezí vtančí na druhé zámecké nádvoří

V sedmdesátých a osmdesátých letech poněkud opomíjený Leoš Janáček se zásluhou festivalu v jeho novodobých dějinách dostává opět na výsluní, kam právem patří. "Při příležitosti 150. výročí narození skladatele objednal Mezinárodní hudební festival Janáčkovo Brno 2004 scénickou premiéru méně známého díla Rákoš Rákoczy (Taneční soubor Hradišťan, Filharmonie B. Martinů Zlín, dirigent Roman Válek).

Náš festival nyní tento projekt rád přebírá do své dramaturgie, i proto, že uměleckému realizačnímu týmu, třebaže poněkud pozměněnému, svěřil ´svoji´ premiéru - scénické provedení Kytice poličského rodáka Bohuslava Martinů," vysvětluje umělecký ředitel festivalu Vojtěch Stříteský.


Původní Janáčkův "balet" Rákoš Rákoczy s podtitulem "Obrázek z moravského Slovenska s původními tanci a zpěvy o jednom jednání od Augustina Bergra, Jana Herbena a Leoše Janáčka" měl premiéru v Národním divadle v Praze dne 24. července 1891. Vznikl totiž se záměrem představit moravský folklór široké veřejnosti na zemské Jubilejní národopisné výstavě v Praze roku 1891. Časově tak jeho uvedení plně zapadá do éry přelomu 80. a 90. let XIX. století, které dnes označujeme jako období intenzivního rozvoje folklorismu, snah o uvedení folkloru na jeviště. Takovou činnost od počátku provázela nutná stylizace a často i manipulace nejen s původní předlohou, ale i s potenciálem vyvolat živou odezvu publika. Janáčkův jediný realizovaný "balet" je plně poplatný právě této orientaci. Je výsledkem autorova zájmu o lidové písně a tance a toto zaujetí se promítá do celé jeho tehdejší tvorby, provázené značným a kladným společenským ohlasem.
Součástí představení je i video art, který vytváří další formu jevištního sdělení, sugestivně podkresluje atmosféru děje, citlivě jej propojuje s výrazovostí tanečního projevu a přibližuje tak dílo současnému divákovi. Prolínání tradičních a moderních výrazových prostředků při zachování prapůvodních významů jednotlivých symbolů vytváří oblouky mezi dvěma zdánlivě rozdílnými světy. Principy bytí a nebytí jsou však platné v každé době...

text: SL - Festivalové noviny