Johann Sebastian Bach: VARHANNÍ MŠE

Provedení Dogmatických chorálů nebo také Varhanní mše Johanna Sebastiana Bacha bylo naprosto mimořádnou událostí. Cyklus chorálů, ve kterém se střídají varhany a cembalo a také různá hudební zpracování téhož liturgického námětu, zní jako celek málokdy. Už kvůli svému rozsahu jej pořadatelé zařazují na koncert vzácně, ale odvaha se vyplatila. Posluchači ve zcela zaplněném kostele víc jak hodinu a půl soustředěně poslouchali skladbě, která je svým hudebním bohatstvím a duchovní obsažností naprosto neuvěřitelná.

Provedení Dogmatických chorálů nebo také Varhanní mše Johanna Sebastiana Bacha bylo naprosto mimořádnou událostí. Cyklus chorálů, ve kterém se střídají varhany a cembalo a také různá hudební zpracování téhož liturgického námětu, zní jako celek málokdy. Už kvůli svému rozsahu jej pořadatelé zařazují na koncert vzácně, ale odvaha se vyplatila. Posluchači ve zcela zaplněném kostele víc jak hodinu a půl soustředěně poslouchali skladbě, která je svým hudebním bohatstvím a duchovní obsažností naprosto neuvěřitelná.

Cyklus začíná majestátně varhanním Preludiem a na jeho úplný konec umístil Bach velkou varhanní Fugu. Po Preludiu přichází trojice chorálů na témata z Kyrie pro varhany, a trojice pro cembalo. Mohlo by se zdát, že cembalo je vedle varhan trochu jako trpaslík vedle obra. Ovšem ani kompozice pro cembalo nejsou ničím odpočinkovým, a nemá jít o souboj dvou nástrojů, ale o jejich doplňování, někde kontrastní, jinde v přirozené návaznosti. Chorály na témata odpovídající mešnímu Gloria pojal Bach v cembalu i varhanách téměř rozverně. Téma Desatera přikázání naopak znělo velebně a jakoby starobyle. Ve všech částech se dokonale prolíná abstraktní kompozice s konkrétní, názornou a srozumitelnou představou. Dvojice chorálů odpovídající Credu jsou koncentrované a „stručné". Následná dvojice témat na motivy Otčenáše působí naopak svou bezprostřední citovostí a zpěvností, a to i v cembalové podobě. A tak by se dalo v líčení Bachova hudebního vesmíru pokračovat, i když tu slova velmi pokulhávají za mocí hudby. Víc jak pět set návštěvníků koncertu se tu mohlo setkat s velkým hudebním rozměrem a dvěma skvělými interprety. Jaroslav Tůma skladbu před koncertem krátce uvedl a po skončení programu sklidil spolu s cembalistkou Editou Keglerovou zasloužené ovace. A patřily přirozeně také Johannu Sebastianovi, který toto své dílo dokončil ve svých čtyřiapadesáti letech v Lipsku r. 1739.

Klavírní cvičení bez klavíru.

Pod názvem Varhanní mše se skrývá svátek milovníků hudby Johanna Sebastiana Bacha. Jak prozradil varhaník Jaroslav Tůma, bývalo v průběhu staletí celkem obvyklé, že se skladatelé snažili dávat svým opusům přitažlivé názvy. Co si však myslet o titulu Klavírní cvičení?
Klavírní cvičení jsou totiž v Bachově pojetí hudbou nesmírně bohatou a barvitou. Formálně různorodou, přinášející inspirační zdroje italské, francouzské, využívající také známé dobové tance, které jsou zde transformovány do vrcholných uměleckých stylizací. Samozřejmostí je u Bacha dokonalé předvedení nejrůznějších variačních technik.
Ve středu večer zazní Třetí díl klavírních cvičení, z časových důvodů ovšem bez duet. Jeho definitivní podoba vznikla roku 1739. Jedná se o velký cyklus chorálových zpracování, který je doplněn čtyřmi duety a orámován Preludiem a fugou Es dur. "Označení skladeb jakožto ´klavírních cvičení´ je pro člověka žijícího v současnosti matoucí také proto, že leckdo pak předpokládá jejich provádění na klavíru. Jak známo, současný klavír byl za Bacha v plenkách a tyto skladby jsou jednoznačně určené varhanám a cembalu. Název Varhanní mše ilustruje skutečnost, že pořadí chorálů naplňuje půdorys lutherské bohoslužby," říká mimo jiné Tůma. "Genialita Bachova nespočívá jen v dokonale zvládnuté skladatelské technice a v dovršení barokní epochy do dokonale syntetického tvaru, nýbrž zejména v neopakovatelné šíři hudební invence. Přinesla lidstvu zářivé duchovní poselství. Nejen ve smyslu přísně religiózním. Možná ještě silněji v poloze obecně mystické, všeobjímající. Nezná žádné hranice. Ani prostorové ani časové," dodává Tůma..

Kdo je Jaroslav Tůma?
Varhaníka, cembalistu a hráče na clavichord není třeba Litomyšli příliš představovat. Rád koncertuje na historických nástrojích či jejich kopiích. Ve svých recitálech ale také pravidelně uvádí hudbu 20. století. V Praze v letech 1990 až 1993 souborně provedl celé Bachovo varhanní dílo, za což mu byla přiznána Výroční cena Nadace českého hudebního fondu. Nahrává pro rozhlas, televizi a četná hudební vydavatelství. V popředí pozornosti Jaroslava Tůmy stojí také aktivity týkající se historických varhan, jejich restaurování, zvukové dokumentace a podobně. Pro Českou televizi natočil a komentoval jedenáctidílný seriál o historických varhanách v Čechách.