Úvodnímu večeru Eva Urbanová opravdu doslova kralovala - a v doprovázejícím orchestru, sboru i dirigentovi Ondreji Lenárdovi nacházela skvělou oporu. Hned první číslo ovšem zcela patřilo Symfonickému orchestru Českého rozhlasu, který předvedl brilantní předehru ke Smetanově Prodané nevěstě. Ta je skvělým otevíracím číslem nejen celé opery, ale jakéhokoliv koncertu. Pokračoval Pražský filharmonický sbor s Proč bychom se netěšili, podobně jako je tomu v Prodané nevěstě. A slavnou árií Mařenky ze 3. dějství opery zahájila svůj program Eva Urbanová. Je zajímavé, že v úloze Mařenky v Národním divadle dosud nevystoupila a zpívá jí častěji v zahraničí. Ne tak v úloze Milady ze Smetanova Dalibora. Toho se souborem opery Národního divadla dokonce nahrála ještě s vynikajícím dirigentem Zdeňkem Košlerem a Miladu zpívala i na svém prvním vystoupení v Litomyšli r. 1995. A v „Jak je mi?" - jedné z nejdramatičtějších árií české opery z 2. dějství Dalibora - zní hlas Evy Urbanové opravdu velkolepě. Árie Prince z Rusalky, která byl prvním číslem tenoristy Olega Kulka, pak otevřela zcela jiný poetický svět, ve kterém mohli posluchači zůstat až do konce první poloviny. I když je Eva Urbanová typem hlasu především dramatický soprán, ráda se pouští i do jiných a jemnějších poloh. A tak zatímco v Daliborovi se dají obdivovat kontrasty a náhlé zvraty, árie „Měsíčku na nebi hlubokém" potřebuje měkké přechody a žádný ostrý tón nesmí narušit lyrickou kantilénu. Závěrečný citově vypjatý duet z Rusalky, která musí nejprve Prince potrestat a záhy mu odpouští slovy „Bůh tě pomiluj", byl prvním velkým vrcholem večera.

První komorní koncert letošní Smetanovy Litomyšle přivítal dva tradiční hosty: Wihanovo kvarteto a Sylvii Bodorovou. Dramatický Smyčcový kvartet č. 2 d-moll Bedřicha Smetany pozoruhodně koresponduje s obsahem Seifertovy básně Zápas s andělem, po které sáhla ve svém melodramu Sylvie Bodorová.

I když balet Rákoš Rákoczy Leoše Janáčka a Kytice Bohuslava Martinů spojuje inspirace folklórem, jde o díla velmi rozdílná. Janáček stál teprve na počátku své dráhy, když měl jeho balet r. 1891 premiéru, Martinů byl v době komponování Kytice r. 1937 na vrcholu tvůrčích sil a jde také o dílo mnohem závažnější. Vynikající hudební nastudování Romana Válka s Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, sólisty a Sborem Národního divadla moravskoslezského Ostrava mělo vnitřní tah a bylo tanečníkům ze souboru Hradišťan velkou oporou.

Putovali hudci, hudební putování po Zakarpatské Rusi, východním Slovensku i Moravě a také putování od jednoho stylu k druhému a mezi různými lidskými příběhy. Koncertem Czaldy Waldy kvartetu provázel jeho umělecký vedoucí Aleš Mrázek - nejprve uvedl trojicí písní z Východního Slovenska, následovala píseň líčící trudný život alkoholika na Ukrajině - a možná nejen tam. Pak píseň „Des´ byv, Ivane?" údajně ve stylu ukrajinského techna a jedna píseň ve stylu ukrajinského rapu a jako deváté číslo ukrajinský bigbeat. V desáté písni se pětice muzikantů pomyslně vrátila domů, podle slov moderátora „do Husovy u Brna, Újezdu u Brna, Žabovřesk u Brna a Olomouce u Brna..." A pak opět Zakarpatská Ukrajina, tentokrát vězeňská píseň Skřivánek, a střední Slovensko a píseň Ach bože můj. Předposlední píseň „Žena moja, neplet´ že ty" měla vystihovat česko-slovenské přátelství a poslední moravská se jmenovala Janičko, žltovlas a byla na slova „Mamky sa nebojim a o tebe stojim, jen sa moja duša zlých jazyků bojim..."

Představení dětských oper naplnilo sál Lidového domu v Litomyšli právě tím publikem, pro které jsou určeny. Menší děti stály na sedadlech vedle rodičů, mnohé další seděly v předních i zadních řadách. A potvrdilo se, že tajemné spojení hudby a divadla působí na všechny.

Provedení Dogmatických chorálů nebo také Varhanní mše Johanna Sebastiana Bacha bylo naprosto mimořádnou událostí. Cyklus chorálů, ve kterém se střídají varhany a cembalo a také různá hudební zpracování téhož liturgického námětu, zní jako celek málokdy. Už kvůli svému rozsahu jej pořadatelé zařazují na koncert vzácně, ale odvaha se vyplatila. Posluchači ve zcela zaplněném kostele víc jak hodinu a půl soustředěně poslouchali skladbě, která je svým hudebním bohatstvím a duchovní obsažností naprosto neuvěřitelná.

I když letos uplyne teprve deset let od založení vokálního kvarteta Q-VOX, tento soubor si při každé příležitosti získává nové a nové posluchače. První část jejich programu v Litomyšli byla z velké části klasická, druhou tvořily zcela moravské lidové písně jak je zaznamenal Leoš Janáček.

 

Vendulka Marie Haanové působila křehce až úzkostlivě, původem ruský tenorista Valentin Prolat statečně zvládal náročnou českou výslovnost. Miloslav Podskalský se zhostil role Palouckého s velkou precizností a velkým smyslem pro postavu lamentujícího otce. A svůj ráz měly také obě vedlejší, ale neméně důležité postavy - velmi bezprostřední Tomeš Vratislava Kříže a bodrá Martinka Lenky Šmídové. Opět bylo zcela vyprodáno a Smetanova hudba kouzlila tak jak má.
text: Jindřich Bálek

Stabat Mater, Requiem, Svatební košile a Svatá Ludmila - z těchto čtyř velkých oratorií Antonína Dvořáka se právě Svatá Ludmila uvádí nejméně. V původní podobě trvá skladba přes tři hodiny a sama o sobě nemá takový vnitřní tah jako právem slavnější díla na latinské texty. Jak ale ukáže prakticky každé z vzácných provedení, i zde je mnoho nádherné hudby a výmluvný duchovní podtext. Romantická obraznost se tu potkává s velkoryse pojatými áriemi a sbory. Z nich některé jsou meditativní, jiné zaujmou kontrasty a živým spádem.

Koncertu na přání patřil ze všech festivalových koncertů nejvíc podtitul „Ve světě dětí." Mnoho dětí bylo v publiku a přítomní dospělí si na vé dětství rádi zavzpomínali. Součástí večera byla jak klasická hudba dětskému světu blízká: rozverný Saint-Saënsův Karneval zvířat, tak písničky z dětských filmů a pohádek. Zlatým hřebem pak byla soutěž, kdy děti hádaly známé melodie z večerníčků.

Benjamin Britten v opeře Kominíček geniálním způsobem propojil vážné téma i humor, přístupnost i dokonalou kompozici, problémy světa dospělých a čistý svět dětí. Silný je už příběh sám, a navíc vychází ze skutečné události. Připomíná osudy dětí, které byly posílány jako výpomoc kominíkům - byly malé, takže mohly čistit i ty komíny, kterými se dospělí neprotáhnou... Ale v této opeře jednoho takového kominíčka děti zachrání, schovají ho před drsným zaměstnavatelem a ještě mu pak dají na cestu spoustu dárků.

Carmina Burana jsou vděčné a populární dílo a ví to publikum stejně jako pořadatelé, kteří ho v novodobé historii festivalu zařadili už potřetí. Úvodní sbor O Fortuna by mohl soupeřit i s některými hity populární hudby. Další části jsou hudebně šťavnaté a středověké texty stále aktuální. Líčení příchodu jara, lidových tanců, hospodské pitky a milostných rozkoší i zklamání si po celých sedmdesát let od vzniku získává nové a nové posluchače.

Wagnerův Prsten Nibelungův, cyklus čtyř oper, který by bez přestávky vydal dohromady na šestnáct hodin hudby, slyšeli diváci v Litomyšli v působivé dvouhodinové zkratce. Barvitý orchestrální zvuk a desítky obrazných hudebních motivů se člověku snadno zapisoval do paměti. V mytologické epopeji propojil Wagner desítky různých postav a příběhů, z nichž každá má svůj charakteristický motiv. Jsou tu ale také působivé přírodní obrazy - voda, oheň, bouře, vítr, les - a v monumentálním závěru konec „starého světa" a počátek nového.

Námět, který mají posluchači v povědomí hlavně díky básni Vítězslava Nezvala, dostal u Pucciniho podobu velké romantické opery „plné zoufalé vášně". Ale nejen to - příběh je rozehrán s mnoha postavami a řadou menších zápletek. Hudba působí melodickými linkami, ale často mění náladu, je kontrastní a velmi „akční".

V prvé polovině hrál Komorní orchestr Bohuslava Martinů bez dirigenta, v druhé polovině je řídil „maestro di capella" Richard Novák - a bylo to znát. Před přestávkou zazněly tři známé skladby, stálice repertoáru komorních orchestrů. Braniborský koncert č. 2 J. S. Bacha se sólovou flétnou, Suita „Z časů Holbergových" Edvarda Griega a Suita hudby ke hře „Abdelazer" Henryho Purcella. Po přestávce přišel orchestr v barokních kostýmech a hlavní protagonista Richard Novák, zpěvák a dirirent v jedné osobě, vnesl do celého programu zcela nový vítr.