I když letos uplyne teprve deset let od založení vokálního kvarteta Q-VOX, tento soubor si při každé příležitosti získává nové a nové posluchače. První část jejich programu v Litomyšli byla z velké části klasická, druhou tvořily zcela moravské lidové písně jak je zaznamenal Leoš Janáček.

 

I když letos uplyne teprve deset let od založení vokálního kvarteta Q-VOX, tento soubor si při každé příležitosti získává nové a nové posluchače. První část jejich programu v Litomyšli byla z velké části klasická, druhou tvořily zcela moravské lidové písně jak je zaznamenal Leoš Janáček.

 

Začalo se jedním francouzským a dvěma italskými madrigaly, které jsou komponovány na vtipné texty a velmi rozverným způsobem. Vtip je nejen v melodických linkách, ale také v překvapivém střídání a prolínání hlasů a v jisté divadelnosti. Středověké vícehlasé písně v jakési romantické stylizaci nabídly skladby německých i ruských autorů 19. století. Nejbližší dotek s folklórem v sobě měla Burlacká píseň, kterou upravil Rachmaninov, a do světa českých lidových písní jsme se během koncertu poprvé dostali přes Dvořáka a Křížkovského. To hlavní ale mělo přijít po přestávce.
Cimbál Zuzany Lapčíkové působil v úpravách lidových písní Leoše Janáčka přímo magickým způsobem a její zpěv zrovna tak. S kvartetem Q-VOX navíc byli jedinečně sehraní. Pro laika je zcela nepředstavitelné, jak se dá takto hrát na cimbál a zároveň při tom zpívat. Všechny skladby měly vzácnou muzikantskou duši a otvíral se v nich celý bohatý citový svět lidových textů. Najednou člověk rozuměl zcela jinak těm často citovaným větám o folklóru jako o životodárném prameni veškeré hudby. A rezonovaly v něm ty hlubiny duše, na které člověk naší doby běžně zapomíná.