Krátce

19.6.2008 Hospodářské noviny str. 9 Kultura
Smetanovu Litomyšl zahájila Eva Urbanová

Jubilejní padesátý ročník mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl zahájila včera Libuše Bedřicha Smetany v titulní roli s Evou Urbanovou. Smetanova díla budou do 5. července, kdy festival končí, uvedena šestkrát. Diváci se dočkají i premiéry oratoria Mojžíš české skladatelky Sylvie Bodorové, zazpívá v něm Gabriela Beňačková. Oratorní díla zastoupí Dvořákovo Requiem s Dagmar Peckovou a Českou filharmonií. Vloni zesnulého Petra Ebena připomene varhanní skladba Job, v níž ze Starého zákona čte jeho syn Marek. Mimořádným projektem je Gershwin - Bernstein s oblíbenou Rhapsody in Blue v podání tureckého pianisty Fazila Saye.

Smetanová Litomyšl

19.6.2008 Haló noviny str. 8 Z KULTURY
(to)
Včera byl zahájen padesátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Smetanova Litomyšl. Pořadatelé zařadili na úvodní večer dílo výlučné a plně odpovídající významu letošního jubilejního ročníku -Smetanovu slavnostní operu Libuše v podání operního souboru pražského Národního divadla. Ak hostování přizvali jak ostatně také jinak?současnou dlouhodobě nejvýraznější představitelku titulní role tohoto v posledních letech opomíjeného skvostu naší národní hudby,světoznámou sopranistku Evu Urbanovou.
Až do 5.července se v amfiteátru nádvoří litomyšlského státního zámku i na dalších místech uskuteční řada významných událostí. Za všechny připomeňme nové nastudování Smetanovy Prodané nevěsty (zítra a pozítří)či uvedení cyklu symfonických básní Má vlast v podání České filharmonie pod taktovkou Libora Peška,jenž tu za svou celoživotní vzornou uměleckou reprezentaci smetanovského odkazu u nás i v cizině převezme ocenění (škoda jen,že koncert,jenž se uskuteční 28.června,nebude oproti původnímu předpokladu v přímém přenosu přenášet Český rozhlas!!). Letošní jubilejní padesátý ročník,,konající se pod záštitou prezidenta republiky,nabídne ojedinělé zážitky nejen díky zcela opodstatněné finanční podpoře ze strany státu,kraje a města,ale také mnoha sponzorským subjektům v čele se společností Skanska.

Smetanova výtvarná Litomyšl

Podobně jako v minulých letech bude v Litomyšli během příštích týdnů paralelně probíhat cyklus výstav pod názvem Smetanova výtvarná Litomyšl. Také letošní nabídka je bohatá. Tento cyklus výtvarných výstav vhodně a tematicky funkčně doplňuje nabídku pro návštěvníky Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl.
Původně pouze doprovodná akce si už vydobyla vlastní renomé a stala se samostatným kulturním počinem,obohacujícím českou výtvarnou sezonu. »Pořádána je nejen v galerijních prostorách Litomyšle,ale též v místech,jež se výstavními stávají jen na dobu jejího konání. Objevuje tak další úchvatná zákoutí návštěvníkům tohoto malebného města,«podotýká ředitel festivalu Jan Pikna.»Smetanovu výtvarnou Litomyšl pořádáme ve spolupráci s Východočeskou galerií Pardubice,Městskou galerií Litomyšl,Městskou galerií Vysoké Mýto a Galerií Zdeněk Sklenář. Organizačním ředitelem je Jiří Lammel. Hlavním reklamním partnerem Smetanovy výtvarné Litomyšle je Komerční banka,a.s.,finančně se podílí Pardubický kraj a Město Litomyššl.«
Již první ročník operního festivalu Smetanova Litomyšl,jenž se uskutečnil z podnětu litomyšlského rodáka, akademika Zdeňka Nejedlého v roce 1949,byl obohacen o souběžně probíhající výtvarnou výstavu. V sobotu 4.června 1949 totiž byla slavnostně zahájena výstava Mistři českého umění 19.století. Nový společenský systém v nových politicko-kulturních podmínkách tedy navázal na nejlepší tradice a poskytl jim prostor skutečně reprezentativní.
Jak uvedl ředitel Smetanovy výtvarné Litomyšle Jiří Lammel,s nadsázkou tedy lze říci,že i tato odnož litomyšlských kulturních aktivit má tradici stejně dlouhou,jako samotný festival hudební.»I když potom byly pořádány výstavy vizuálního umění téměř každoročně,,o systematicky připravené akci lze ve skutečnosti hovořit až od počátku 21.století.«Vroce 2000 byly v zámeckém pivovaru vystaveny plastiky Arnolda Bartůňka a na Toulovcově náměstí fotografie Jana Šibíka,v roce 2001 vyzdobil sály fotograf Jadran Šetlík,o rok později tam vystavoval své práce Jiří Moták. V roce 2003 probíhala souběžně s festivalem výstava Bohdana Kopeckého,série nových obrazů tohoto autora,vytvořených v roce 2003 na Havaji,byla vystavena v roce 2004.
Rok 2004 však byl pro vznik Smetanovy výtvarné Litomyšle zásadní. V čerstvě vybudovaných sálech v bývalém zámeckém pivovaru byly vystaveny froasáže Ladislava Nováka, v přilehlých vkusně rekonstruovaných Klášterních zahradách byla instalována slavná Židle výtvarnice Magdalény Jetelové,v dalších sálech byly umístěny velkoplošné fotografické akty Miloše Vojíře. Výtvarné výstavy tehdy zahájil ministr kultury Pavel Dostál společně s významnou pražskou galeristkou Medou Mládkovou. Úspěch přivedl pořadatele k myšlence celou akci institucionalizovat,dát jí jméno a pevný řád.
Ročník 2005 se tedy již připravoval jako Smetanova výtvarná Litomyšl. U zrodu stál ředitel Východočeské galerie Pardubice Martin Dostál,mimořádně iniciativní náměstek hejtmana Pardubického kraje Miroslav Brýdl, ředitel festivalu Smetanova Litomyšl Jan Pikna,ředitel pražského Muzea Kampa Jiří Lammel,galerista Zdeněk Sklenář,ředitelka Městské galerie Litomyšl Helena Zemanová aředitel Městské galerie Vysoké Mýto Pavel Chalupa. Od počátku bylo záměrem cyklus výstav pevně svázat s hudebním festivalem Smetanova Litomyšl,proto bylo Smetanovo jméno -zdánlivě poněkud nelogicky -použito i do názvu cyklu výtvarných výstav, třebaže by jistě velmi pěkně znělo například »Mařákova výtvarná Litomyšl« podle jména dalššího slavného litomyšlského rodáka,významné osobnosti našeho malířského parnasu.
Projekt nastartoval velmi významnými počiny:byla tu instalována díla Karla Malicha,výstava Z českých luhů a hájů zase uvedla stejně jako první výstava v roce 1949 - české malířství 19.století. Vnově otevřené Galerii Kubík na litomyšlském náměstí mohli návštěvníci zhlédnout exkluzivní výstavu Café de la gare - Cesty francouzské fotografie,v iniciativní Galerii Zdeněk Sklenář se pod názvem Perly Orientu skrývala díla autorů,pocházejících z východu Čech. Druhý ročník v roce 2006 přinesl výstavy Dostředivé okraje - Vizuální umění z Pardubického kraje s obrazy slavných malířů,jejichž životní osudy jsou spjaty s východočeským regionem,neobyčejný zájem vzbudila kolekce Nálady a nokturna Jakuba Schikanedra,pod názvem Skrytá tvář světa byla vysta-vena dosud nezveřejněná portfolia světových fotografů,Galerie Zdeněk Sklenář ve své litomyššlské pobočce vystavila vzácné Klenoty českého umění.
Hlavní výstavou loňského ročníku byla mimořádně zdařilá expozice František Kupka -Člověk a země či v litomyšlské Galerii Kubík poučený profil z odkazu zapomenutého krajináře Jana Honsy,když pomineme neméně zdařilé další projekty. Každoroční žeň několika souběžných výstav v jednom městě je ojedinělá i z celostátního hlediska!
Letošní ročník nabídne rovněž unikátní témata -například retrospektivu francouzského levicově orientovaného pacifisty Jeana Effela (o níž se zmíníme později)či ojedinělý projekt Josef Váchal - Mezi Bohem a Ďáblem.

Josef Váchal Mezi Bohem a Ďáblem

Malíř,grafik,kreslíř,ilustrátor, řezbář,typograf, tvůrce původních písem a autorských knih,vynálezce nových grafických postupů,spisovatel,básník a také vášnivý turista Josef Váchal (18841969)je jedním z nejpozoruhodnějších českých umělců první poloviny 20.století,přestože se oficiálního uznání své tvorby vpodstatě bohužel nedočkal. Byl totiž příliš osobitý...
Váchal patřil společně sFrantiškem Koblihou,Janem Konůpkem,Janem Zrzavým a dalšími ke druhé generaci českého symbolismu,která v umělecké skupině Sursum (1910-1912)navazovala na podněty svých předchůdců z 90.let 19.století. Váchalova tvorba,vyrůstající ze vzrušené představivosti,nočních děsů a snů, přinášela v českém umění ojedinělý a zcela nový obraz vnitřního světa nespoutaného vizionáře.
Váchal totiž věřil ve všemocnou imaginativnost,v sílu umělecké fantazie a vnitřního vidění. Proces umělecké tvorby chápal jako působení souhry vyšších kosmických sil nezávislé na vůli jedince. Sám -rozkolísán »mezi Bohem a Ďáblem«,tedy mezi křesťanskou mystikou a satanismem,ale vnitřně neohrožený -trval na vlastní umělecké cestě bez ohledu na posměch a přehlížení uměleckých kritiků své doby. K realizaci svých záměrů volně těžil z rozmanitých prvků soudobých a historických stylů,aniž by připouštěl porušování individualistických principů v umění. Významné místo ve Váchalově životě zaujímala literatura a kniha jako stěžejní zdroj inspirace. Po malířských začátcích se staly knižní tvorba a grafika,zejména barevný dřevoryt,středem jeho celoživotního díla.
Tam nacházel prostor pro realizaci všech svých schopností výtvarných i literárních. Symbolická díla,starověké texty a barokní postily,kramářské písně a krvavé romány,především však primitivní forma a hloubka výrazu dřevorytů ve starých tiscích,to vše poznamenalo rozhodujícím způsobem jeho dílo. Parafrázoval ve svých dílech expresivní středověké formy a výrazy s dávkou grotesknosti,odlehčující tragiku děje. Souběžně s knižní tvorbou vzniká řada cyklů,ilustrujících Váchalovy názory a postoje.»V nich rozvíjí originální filozofické myšlenky,reaguje na aktuální životní události -varuje před válečnými hrůzami,rozjímá o historické minulosti krajiny,líčí zážitky zfronty první světové války,medituje o životě a světě,pouští se do sociální kritiky společnosti,přemýšlí o poslední chvíli člověka,výtvarně interpretuje v cyklech literární díla svých současníků,například Otokara Březiny,Františka Kašpara či Edgara Allana Poea,« poznamenal ředitel Smetanovy výtvarné Litomyšle Lammel.
Váchal proslul především jako tvůrce autorských knih,vydávaných jen v několika málo exemplářích. Pro knihy Krvavý román,,který patří k jeho pracím nejznámějším a byl také zdramatizován,Mor v Korčule,Ďáblova zahrádka nebo Přírodopis strašidel Váchal vytvořil vlastní jedinečné písmo,které vždy navrhl,odlil či vyřezal, vysázel,knihu ilustroval nejčastěji barevnými dřevoryty, dílo pak svázal a kolportoval. V Litomyšli vyzdobil malbami pokrývajícími stěny i stropy i veřejně přístupný dům místního nakladatele Josefa Portmana,zvaný ja-ko Portmoneum.
Nynější litomyšlská výstava Mezi Bohem a Ďáblem představuje výběr z rozsáhlé a rozmanité tvorby umělce,jehož dílo je svou výjim e č n o s tí nezařaditelné a v kontextu vývoje českého výtvarného a literárního umění 20.století zdánlivě osamocené.
Vznikalo v dobových souvislostech,a ač rozporuplné a kolísající,přitahuje nesporně zájem každé nové generace.
»Tato výstava je především zaměřena na představení Váchalovy malby,nikoliv práce dřevorytce. Z tohoto hlediska je to poměrně zásadní expozice,na niž byly zapůjčeny exponáty z Moravské galerie v Brně, z Galerie moderního umění v Hradci Králové či z Domažlic a Plzně. Celkem je vystaveno 342 děl. Návštěvníci zde mohou spatřit umělcovy oleje,akvarely,pastely,malby tuší,lepty,ilustrace,dřevoryty a malovanou keramiku,«dodal Lammel.
Seznam Váchalových vystavených děl zahrnuje široké pásmo od prací mladistvých (nejstarší je trilogie Komedie života z roku 1906)a končí tvorbou z osmdesátých let. Jsou tu tedy reprezentativně zachycena výtvarníkova léta nejplodnější - epocha meziválečná.
Výstavu koncipovala ve spolupráci s pražským Památníkem národního písemnictví a nakladatelstvím Paseka kurátorka Rumjana Dačeva.»Váchal věřil ve všemocnou imaginaci,v sílu umělecké fantazie a vnitřního vidění. Proces umělecké tvorby chápal jako působení souhry vyšších kosmických sil nezávislé na vůli jedince. Sám rozkolísán »mezi Bohem a Ďáblem«,mezi křesťanskou mystikou a satanismem, ale vnitřně neohrožený,trval na vlastní umělecké cestě bez ohledu na posměch apřehlížení uměleckých kritiků,«charakterizuje tohoto umělce Dačeva.
Výtvarnou kolekci doplňuje soubor Váchalových portrétů objektivem Dagmar Hochové z roku 1967. Fotografovala je dva roky před výtvarníkovým skonem,ovšem vystavené snímky se našly až později,takže dosud nikdy nebyly vystavovány. Kolekce je instalována v rekonstruovaných prostorách litomyšlského zámeckého pivovaru,kde se v roce 1924 narodil Bedřich Smetana. Potrvá do 20.července.

Opera Libuše dnes večer slavnostně otevře mezinárodní festival Smetanova Litomyšl

18.6.2008 ČT 1 str. 3 19:25 Události v regionech - Praha

Jan HRUBEŠ, moderátor
--------------------
Opera Libuše dnes večer slavnostně otevře mezinárodní festival Smetanova Litomyšl. Jubilejní padesáté výročí se soustředí zvlášť na slavnostní díla Bedřicha Smetany. V Litomyšli je právě teď Veronika Dospělová. Veroniko, jaký je o festival a jeho slavnostní zahájení zájem?

Veronika DOSPĚLOVÁ, redaktorka
--------------------
Dobrý večer. Tak o festival je letos skutečně obrovský zájem. Svědčí o tom především fakt, že většina představení byla vyprodána během skutečně několika málo dní. Padesátý jubilejní ročník totiž přišel s mimořádně atraktivním programem. Dominují mu jména jako Verdi, Prokofjev, Dvořák a samozřejmě Bedřich Smetana. Za mnou ještě stále probíhá orchestrální zkouška právě na Smetanovu Libuši, která dnes celý festival zahájí. Zpívat ji bude již tradičně Eva Urbanová.

Jan HRUBEŠ, moderátor

18.6.2008 ČT 24 str. 3 19:25 Události v regionech

Litomyšl čeká na svůj vrchol

24.6.2008 Lidové noviny str. 18 Kultura
JINDŘICH BÁLEK Jubilejní 50. ročník mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl začal minulou středu slavnostním představením Smetanovy Libuše s Evou Urbanovou v titulní roli.
Na této inscenaci Národního divadla z roku 1995 se už podepsal čas, ale nového nastudování se pravděpodobně dočkáme u příležitosti nějakého ještě významnějšího jubilea. Prodaná nevěsta je na tom jinak - její novou inscenaci představil soubor naší první scény v Litomyšli v pátek a sobotu.
Autorem precizního hudebního nastudování je Ondrej Lenárd, který dovedl orchestr k velmi jemnému zvuku, souhře a konečně i práci z detaily. Dirigent při té příležitosti řekl, že nastudovat nově tři jiné opery je menší práce než čistit nánosy rutiny na Prodané nevěstě. Výsledek byl ale znát.
Gejzír divadelních nápadů Mezi sólisty obou premiér jednoznačně zazářila Mařenka Pavly Vykopalové, zejména díky výborné výslovnosti a přesné intonaci. Jistým zklamáním byl naopak Jeník Miroslava Dvorského, který jako by se na text a roli neohlížel a vše stavěl na znělých vokálech. I Tomáš Černý, Dana Burešová či Luděk Vele se představili v dobré kondici. Posluchače může při jejich výkonech mrzet, že v Národním divadle dnes nemáme garnituru velkých pěveckých osobností, ale návod, jak s tím rychle něco udělat, nezná nikdo.
Nová inscenace režisérky Magdaleny Švecové je zasazena do polí v období žní, ale řada vážnějších scén je svícena spíše do pološera. Velmi virtuózně, s gejzírem divadelních nápadů a ve spolupráci s divadlem Continuo je vypravena scéna komediantů. Tradiční dluh v divadelnosti ovšem zůstává, pokud jde o vedení pěvců.
Krásné kostýmy Zuzany Přidalové plní požadavek divácky vděčné podívané, která se od tohoto titulu na půdě Národního divadla obecně očekává.
Smetanova Litomyšl už od devadesátých let nechce být pouze letní operní přehlídkou a dramaturgie je široce rozkročená do všech stran. Místem konání letos velmi zaujal "externí koncert" ve Svitavách 19. června, na němž Dagmar Pecková přednesla Wagnerovy Písně na texty Mathildy Wesendonckové a Mahlerovy Písně na texty Friedricha Rückerta. Koncert se konal v nově otevřeném kulturním středisku Fabrika, hrála Komorní filharmonie Pardubice, dirigoval Vojtěch Spurný. V sousedním Německu je docela běžné přestavovat bývalé industriální prostory na kulturní zařízení, u nás je to ale vzácnost. A ve Svitavách se za přispění fondů Evropské unie i díky úsilí městských zastupitelů podařilo bývalou továrnu přestavět na moderní kulturní středisko, což je příklad hodný následování.
Dramaturgie koncertu jinak vzpomněla i letošní výročí Oscara Schindlera, který se narodil přesně před sto lety právě ve Svitavách. Festival Smetanova Litomyšl ale jinak nemívá problém vyprodat i na první pohled méně atraktivní programy. A dlouhodobá péče o kultivovanost publika celého regionu patří k nejsympatičtějším rysům festivalu. Mezi očekávané vrcholy letošního ročníku patří premiéra oratoria Mojžíš Sylvie Bodorové 3. července na nádvoří litomyšlského zámku.

***

Posluchače může poněkud mrzet, že v Národním divadle dnes nemáme garnituru velkých pěveckých osobností, ale návod, jak s tím rychle něco udělat, nezná nikdo.

 

Edita Adlerová:Nejen operou živ je člověk

24.6.2008 Haló noviny str. 12 Z kultury
Petr KOLÁŘ

Zítra umělkyně vystoupí v rámci Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl na pódiu litomyšlského zámku ve Třetí symfonii pro sóla, sbor a orchestr Leonarda Bernsteina. V rámci smetanovského festivalu není žádným začátečníkem - její typický výrazový projev pamatujeme i z dřívějška. Jako pozvání na zítřejší večer proto nabízíme malé setkání s umělkyní,aby se svěřila se svými názory.

* *Jste renomovanou operní pěvkyní -splnil se tím váš dětský sen??

To určitě ne!Se zpěvem jsem začala už ve čtyřech letech,což je tak brzy,že nemůžete mít jasnou představu,co tento obor obnáší. Vlastně to nevíte ani při studiu konzervatoře, kde vás hýčkají a starají se o to, abyste měl co možná nejlepší podmínky. Tam vám vůbec není jasné, proč o tomto oboru všichni profesoři mluví jako o»řeholi« a mají při tom zamyšleně vyděšený výraz,jako by to bylo nějaké tabu. Pravdou je, že tato zkušenost je v podstatě nesdělitelná;platí totiž pravidlo,že pouze v praxi pochopíte,o co jde. U této profese funguje více než jinde pořekadlo,že »zdání klame« a že všše opravdu nemusí být tak,jak to ve světle reflektorů vypadá.

* *Co tím myslíte?

Náročnost mé práce se dá přirovnat k výkonům vrcholového sportovce. Obnáší přípravu,trénink,životosprávu,dril,pevnou vůli, výdrž a nakonec nutnost podat v daných podmínkách co nejlepší výkon. Pokud vám není dobře,nebo jste v indispozici,moc vám to nepomůže,koncert se ruší pouze v opravdu závažných případech. Takže se musíte »sebrat« a jít vybojovat,co se dá. Navíc musíte vypadat jako královna,protože diváka zpěvákovy potíže či momentální nevolnost nezajímají. Chce vidět krásu a profesionální výkon.

* *Jak to dokážete zvládnout?

Někdy lépe,jindy hůře. Už jsem zažila situace,které byly opravdu na pokraji únosnosti. Pódium či jeviště ale má zvláštní magické kouzlo. Když na něj vystoupíte,nejhorší potíže ustoupí. Nevím,jestli je to vítězství vůle,či opravdu něco takového existuje,ale všichni umělci vám to potvrdí. Ale abych o zpěvu nemluvila pouze jako o nějakém utrpení. Na druhou stranu přináší i spoustu radosti a uspokojení. Mluvím o tom proto,že lidé často neznají tu opačnou půlku mince.

* *Jste tedy ráda za to,čím se zabýváte?

V každém případě!Přes veškeré peripetie mě to velice baví a uspokojuje. Snažím se nejen interpretovat hudbu jiných autorů,ale i vymýšlet nové projekty a realizovat své nápady. Hudba je nevyčerpatelný zdroj,, v němž když hledáte,nalézáte fantastické kombinace. Je přece tolik možností,stačí si pouze vybrat.

* *Máte na mysli vaše autorské projekty,jako třeba Carmen aFlamenco?

To je moje největší radost. Od doby,kdy jsem se shodou příznivých okolností stala nejmladší Carmen české opery v historii a tato role mne stále provází mým profesním životem,měla jsem touhu si tuto postavu zpracovat po svém.

* *Jak?

Asi přes sedmi lety mne napadlo, že by bylo krásné propojit Carmen s charakteristickým flamencovým tancem. Dlouho jsem hledala tanečnici,kterou jsem nakonec objevila ve skvělé Janě Drdácké. Pro tuto myšlenku se nadchla a společně jsme postavily projekt Carmen a Flamenco. Premiéra se odehrála v pražském divadle Na prádle,kde má toto představení svou domovskou scénu. Tam se točil i medailon do prestižního magazínu ČT-2 Terra Musica. K naší velké radosti byla představení od začátku vyprodána. Zájem je i mimo Prahu,a tak se těšíme,že navštívíme i další česká města.

* *O vás je známo,že se nedržíte pouze klasické hudby...

Odjakživa mám ráda fúze. Zpívala jsem v činohrách,ambient,jazz... Nesnažila jsem se přizpůsobit,ale nalézt vzájemné propojení žánrů. Nejlépe se to podařilo ve spojení s úžasnou šansoniérkou Janou Rychterovou. Po našich počátečních nesmělých pokusech o společnou tvorbu jsme zjistily,že nás to nejen ohromně baví,ale naše hudba i velmi dobře působí na publikum. Ohlasy byly nádherné. Založily jsme duo TwoVoices,které je postaveno na rozlišnosti a zároveň kompatibilitě našich odlišných hlasů. Na repertoáru máme spirituály,sefardské písně, lidovky,ale i operní árie. Naší specialitou jsou klasické kousky,jako například Dvořákova Humoreska nebo Joplinův Ragtime. Texty píše Jana, aranže tvoříme spolu. Máme mnoho koncertů a nedávno jsme natočily krásné CD,které režíroval pan Jaroslav Krček. Pravidelně také vystupujeme v pražské galerii Nová síň ve Voršilské ulici,s oblibou jezdíme i po vlastech českých.

* *Vedle toho interpretujete ryze klasická díla. Není toho na jednu zpěvačku trochu moc?

Zjistila jsem,že potřebuji obojí. Jsem kreativní a baví mne věci přetvářet a vymýšlet nové. Také ale trvám na detailní práci,takže precizně nastudovat dílo autora a podat skvělý výkon je pro mne výzva. Nedávno mne například přizval ke spolupráci barokní soubor Musica Florea. Ve španělském Bilbau jsem zpívala Bachovy Janovy pašije. Jednalo se o zvláštní interpretaci. Neměli jsme sbor,všichni zpívali všechno. Sólové i sborové party. Bylo to náročné,ale přesně tohle mě zajímá. Hozená rukavice!Také si vážím účinkování v provedení Dvořákovy Stabat Mater. Koncert se konal v Rychnově nad Kněžnou v rámci nového festivalu. Záštitu převzala vynikající světová sopranistka Gabriela Beňačková. Zpívat v dvojhlase s takovou operní divou byl pro mne obrovský zážitek.

* *Co plánujete v nejbližší budoucnosti?

Mám letos mnoho úkolů kromě komorních koncertů například vystoupení s Filharmonií Brno,kde mi dirigent Petr Altrichter svěřil nádherný part Písní Sulamitky od skladatele Jana Nováka. Dále účinkování na významných hudebních festivalech. Na Pražském jaru to bylo Mozartovo Requiem s Musicou Floreou,nyní tedy na Smetanově Litomyšli Bernsteinův Kadish za doprovodu Státní filharmonie Brno pod taktovkou Leoše Svárovského. Recitovat bude Soňa Červená. Dále je to několik koncertů s Filharmonií Hradec Králové,mimo jiné árie z opery Carmen. V létě a na podzim mne čeká několik koncertů s Komorní filharmonií Pardubice a zajímavé oratorium Jury Pavlici. V listopadu poletím do Rigy,kde se bude konat chrámový koncert,,podobný tomu,,který jsem zpívala v prosinci loňského roku v pařížské katedrále Invalidovny. Do toho všeho s Janou Rychterovou spolupracujeme s orchestrem The Tap Tap z Jedličkova ústavu a benefičně se účastníme jejich vystoupení,čehož si velmi vážím,neboť je to smysluplná práce.

* *A také učíte -baví vás to?

Ano působím jako pedagog na pardubické konzervatoři. To je pro mne zcela jiné a milé prostředí,práce s mladými lidmi je opravdu osvěžující. Těší mě,že čím víc pracuji, tím víc nových podnětů a nabídek přichází. Už musím vybírat,což je ten pravý luxus..

* *Už jste prozradila úskalí a míru obtížnosti vašeho oboru. Měnila byste?

Každá práce,má-li se dělat pořádně a do hloubky,má svoje. Asi existují i jiné obory,kde bych se mohla uplatnit. Vím ale,že hudba je přesně to,co potřebuji:je to obtížnost,radost,výzva,variabilita,detail,změna krásných prostředí,barvy,volnost,i možnost vybrat si lidi,s nimiž chci spolupracovat. Zahrnuje prostě všechny atributy,v nichž se mohu cítit šťastná.