20.6.2008 Svitavský deník str. 7 Čtenáři - sobě!
ZDENĚK VANDAS
Další změny v dramaturgii nastaly, když byl sestaven nový realizační tým, který připravil výrazně jiný a podstatně rozšířený repertoár.
1992
Festival obsáhl už dva víkendy, hrál se dvakrát Verdi, poprvé Galakoncert hvězd, naposledy zpíval pan Haken. Ale po pořádku: Jedna z nejlepších inscenací brněnské opery, Verdiho Nabucco, v zámeckém amfiteátru! Po osmašedesátém roce byl v našich divadlech přísný zákaz uvedení tohoto díla. Celý děj je vystaven na touze národů po svobodě a zejména sbor zajatých židů "Leť myšlenko na zlatých křídlech" svou podmanivou melodií evokoval tehdejší dobu. Hlavní role jsou dvě, náročnou a vděčnou úlohu Nabucca ztvárnil Pavel Kamas a proroka Zachariáše zpíval Jiří Sulženko.
Protipólem Nabucca bylo opětovné uvedení Janáčkovy Lišky Bystroušky. Jaroslava Janská si zopakovala titulní roli, Zlatohřbítka zpívala Hana Málková a Revírníka Jan Hladík. S velkým ohlasem bylo přijato oratorium Antonína Dvořáka Svatá Ludmila, které bylo na programu již před rokem, ale pro nepřízeň počasí se neuskutečnilo. Své poslední vystoupení na festivalu měl v kostele Povýšení sv. Kříže Eduard Haken, tehdy dvaaosmdesátiletý, kde krásně přednesl Dvořákovy Biblické písně.
O druhém festivalovém víkendu byla zahájena tradice Galakoncertů dvou sólistů. Jako první se představili italští pěvci, mladá sopranistka Anna Baldasserini a zkušený tenor Gaetano Bardini. Pěvec s opravdu "italským" témbrem a razantními gesty, který v té době často vystupoval v českých divadlech, zejména v Brně. Hrála se i Smetanova Má vlast v provedení orchestru FOK s dirigentem Altrichterem. Zastavil bych se ještě u druhého Verdiho. Olomoucké divadlo totiž zahrálo jeho Maškarní ples. Známá ostrá kritička Věra Drápelová se sice pozastavila nad tím, co mají na Smetanově festivalu dělat dvě Verdiho opery, ale obě měly neobyčejný úspěch. Riccarda zpíval Tomáš Krejčiřík, Renata Jaroslav Majtner a Amelii americká sopranistka Paulette de Vaughn. Zpět do Vídně, kde žila, ji vezl elitní řidič podniku Vertex pan Flídr a jak se mi svěřil, byla to jízda zajímavá. Temperamentní zpěvačka s nadšeným výkřikem "Piccollo mio!" objala řidičova desetiletého syna, kterého taťka vzal na výlet do Vídně. Na hranici pak Paulette doslova rozehnala celníky a zajistila rychlý průjezd. Doma ve vídeňském bytě ji uvítal obrovský hafan a Smetanova Litomyšl pro ni pro tento rok skončila.
1993
Alespoň jedna Smetanova opera! S tímto záměrem se počínaje tímto ročníkem rozhodl štáb prezentovat každoročně Mistrovo jméno. Tentokrát to bylo Tajemství v brněnském podání. Nemyslím, že by tato inscenace byla zrovna špičkovou. V roli Kaliny hostoval budějovický Zdeněk Hlávka, Blaženku zpívala Daniela Straková, nejlepší byl Bonifác Jiřího Sulženka.
Mozartova opera oper Don Giovanni se hrála v pořádné zimě a přítomný tehdejší premiér Václav Klaus tam prý pořádně nastydl, přestože dostal od pořadatelů přikrývku na kolena. Režisér Věžník situoval jeviště na jižní stranu nádvoří, kde tak mohla být vstupní brána využita zejména pro efektní vstup sochy komtura, v podání Josefa Klána, v závěrečné scéně. Na proslulou šampaňskou árii Giovanniho nastoupil Richard Haan coby profesionální otužilec "do půl těla" a celou roli si patřičně vychutnal. V mezinárodním obsazení měl za partnery vedle Ladislava Mlejnka (Leporello) či Jitky Zerhauové (Elvíra) již zmiňovanou Paulette de Vaughn (Donna Anna) a Branko Robinsaka (Ottavio).
Galakoncert se konal ve Smetanově domě a tenorista gruzínského původu Simon Baddi byl v něm zcela zastíněn Paulettou de Vaughn, v Litomyšli v oněch letech velice frekventovanou.
Publikem velmi žádanou Bizetovu Carmen měla zahrát banskobystrická opera a odřeknutí tři dny před představením mohlo být pro pořadatele ranou pod pás. Situaci zachránil záskok Moravského divadla Olomouc. Carmen sice neměli právě na repertoáru, ale přivezli čerstvou inscenací Traviaty. Verdiho melodie zde byly vítány, hlavní role zpívali Ludmila Machytková (Violeta Valéry), Petr Martínek (Alfréd) a vždy pohotový host z Brna Pavel Kamas (Giorgio Germont).
Dva mohutné koncerty vedené dirigentem Ondrejem Lenárdem - Verdiho Requiem, kterému vévodil bas Richarda Nováka, a Orffova Carmina Burana, v němž barytonový part zpíval Pavel Kamas, - úspěšný ročník důstojně uzavřely.
1994
Vedle oper se koncertní projekty staly už součástí dramaturgie, my se však přidržíme především toho, co má festival v titulu: "Mezinárodní operní..." Opět zde bylo dvojí Smetanovo kulaté výročí, takže po letech jsme měli možnost slyšet nedokončený fragment Violy. V amfiteátru se konečně hrála Carmen, ovšem v podání brněnské opery. Titulní roli vytvořila Elena Romaněnko, dona Josého zpíval Valerij Popov, Micaelu Anda Louisa Bogza, takže jediným českým představitelem co se týká hlavních rolí byl osvědčený Richard Haan, a to jako toreador Escamillo. Velkolepá inscenace Verdiho Aidy se hrála dvakrát před vyprodaným nádvořím. Na triumfální pochod byly náležitě pro trubky využity horní arkády, dojem byl úžasný. Postarali se o to i sólisté: Tereza Slupská a v repríze Dina Petkova jako Aida, Giancarlo Ruggieri coby Radames, Olga Koubková jako Amneris a Richard Novák, respektive Anatolij Orel, v roli Egyptského krále.
Z neoperních produkcí nutno zmínit Janáčkovu Glagolskou mši, Dvořákovo Requiem a v prostorách zdevastovaného piaristického chrámu zazněly působivě Biblické písně Antonína Dvořáka v českém podání sympatické argentinské pěvkyně Bernardy Fink. Galakoncert byl v rukou italské sopranistky Michely Sburlatti a mexického tenoristy José Guadelupe Reyese. Převažovaly líbivé árie a dueta Pucciniho, přijetí bylo vřelé, až se dojatá zpěvačka při děkovačce na jevišti rozplakala.
Ročník byl zakončen Prodanou nevěstou s Danielou Strakovou (Mařenka), Janem Markvartem (Jeník), Zdeňkem Šmukařem (Vašek) a Richardem Novákem (Kecal). Míchu si přijel na kole ze své chalupy na Vysočině zazpívat Richard Haan. Ostatně nebyl to jeho jediný "výstřední" kousek. O pár let později, již jako šestapadesátiletý, si mezi představeními Rigoletta a Nabucca na pár dní odskočil do Anglie, aby tam na čtvrtý pokus přeplaval kanál La Manche.
1995
Slovenské Národné divadlo Bratislava po letech zavítalo do Litomyšle, a to s nejslavnější komickou operou světa, Rossiniho Lazebníkem sevillským. Figara zpíval Martin Babjak, partnerkou mu byla Jana Valášková, doktora Bartola ztvárnil Ladislav Neshyba. Brněnští se představili nejprve s Daliborem a hosty z Prahy - Eva Urbanová zpívala Miladu, Jiří Kalendovský Žalářníka a Leo Marian Vodička Dalibora. Ten však ohlásil indispozici, alternant po ruce nebyl, takže to musel odzpívat takříkajíc na půl plynu. Při provedení Verdiho Rigoletta amfiteátr doslova praskal ve švech a opera měla mohutný aplaus. Vedle Janeze Lotriče (Vévoda) a Ally Simonišivili (Gilda) byl největší hvězdou večera Pavel Kamas v roli Rigoletta.
Galakoncert byl jeden z nejlepších v historii. Pár dní předtím sice musel odříci Peter Dvorský, ale organizátoři sehnali narychlo přímo zázračně světovou barytonovou hvězdu Sherilla Milnese. Spolu s Evou Urbanovou po jedné krátké zkoušce předvedli večer program, jaký se opravdu jen tak nevidí, respektive neslyší. Závěrečný koncert v piaristickém kostele málem utrpěl kvůli kuriozní indispozici tenoristy Svenssona, kterého vosa pár hodin předtím štípla do jazyka, takže nemohl zpívat. Beethovenova Devátá symfonie se musela odehrát bez závěrečné Ódy na radost, místo toho dirigent Vronský zařadil předehru k Libuši, noty vozil orchestr s sebou pro strýčka Příhodu.
