Shlomo Mintz miluje českou hudbu
Světově uznávaný houslový virtuóz Shlomo Mintz okouzlil 27. června svým uměním diváky Smetanovy Litomyšle. Na zámeckém nádvoří mu sekundovala Filharmonie Brno. Provedl svojí obtížností proslulý Paganiniho 1. houslový koncert a poté zazněla monumentální 1. symfonie Gustava Mahlera zvaná Titan.
Shlomo Mintz zasvětil celý svůj život hudbě. Je považován za jednoho z předních houslistů naší doby, váženého pro svou dokonalou techniku. Na Smetanově Litomyšli ale vystoupil poprvé.
Na Smetanově Litomyšli jste hrál Paganiniho koncert D dur, který vás provází od útlého mládí – a vaše interpretace je považována za mistrovskou. Víme však, jak mimořádně je toto dílo náročné technicky. Máte někdy před jeho provedením obavy nebo se na něj vysloveně těšíte a hrajete jej rád?
Ano, vždy velmi prožívám, když tento Paganiniho koncert hraji. Navíc ze zvoleného programu, který mě na festivalu v Litomyšli čekal, jsem byl nadšený.
Víme, že jste hrál na nástroje těch největších mistrů – Stradivariho, Guarneriho... Prozradíte, na jaké housle jste hrál Paganiniho v Litomyšli?
Hrál jsem na Stradivárky, které jsou nádherné. Hraju na ně posledních deset let.
Jaký je váš vztah k české hudbě? Poslechnete si někdy Smetanu nebo třeba Janáčka?
Miluji českou hudbu! Vyrostl jsem především na Dvořákovi, ale Smetanu a Janáčka také považuji za velikány. Poslouchám je především pracovně, ale jejich hudbu miluji, stejně jako samotnou nádhernou podstatu české hudby.
Máte mimořádný profesní záběr, působíte také jako dirigent. Plníte si řízením orchestru sny a touhy nebo dirigování považujete za přirozený umělecký krok vaší kariéry?
Dirigování se věnuji už čtyřicet let. Byl to pro mě spíše přirozený krok, nicméně když dosáhneme dobrého výsledku, pociťuji vždy velké nadšení. Tím je to pro mě přínosné i jako pro hudebníka.
Zasedáte v porotách řady soutěží, pořádáte mistrovské kurzy. Jak tedy vidíte budoucnost vážné hudby a zájem mladé generace o ni?
Domnívám se, že v budoucnosti bude zájem o klasickou hudbu poněkud upadat. To je ale velká škoda, protože si myslím, že v mnoha směrech má řada věcí původ ve vážné hudbě. Zvláště v té hudbě, která se odedávna stala součástí našich životů. Těší mě ale, že je vážná hudba stále neúnavně nacházena a přetvářena. Ujišťuji se, že mnoho lidí, zvláště mladých lidí, klasice rozumí a má k ní vztah.
Angažujete se v projektu „Violins of Hope“. Můžete jej čtenářům přiblížit?
Projekt Housle naděje spočívá (a byl vlastně založen) ve sbírání nástrojů patřících hudebníkům, kteří zemřeli během druhé světové války, především šlo o oběti holokaustu. Projekt učí lidi řadě věcí, zvláště poučit se z chyb minulých generací a znovu je neopakovat. To je důvod, proč se projekt jmenuje právě Housle naděje. Věřím, že jeho vzdělávací rovinu ocení i česká veřejnost.
Ve vaší bohaté kariéře jste zažil mnoho velkých úspěchů, setkáváte se a spolupracujete s dalšími legendami koncertních pódií. Prozradíte nám, prosím, na který zážitek vzpomínáte opravdu rád?
Odpověď na tuto otázku by byla na velmi dlouhý rozhovor. Mám mnoho neobyčejných zážitků s mnoha neobyčejnými hudebníky. Svoji kariéru jsem začínal s Eugenem Ormandym, člověkem, který se zapsal do historie. Eugen Ormandy například dirigoval pro Sergeje Rachmaninova, nahrál se svou společností všechny Rachmaninovy koncerty. Měl jsem to štěstí a začínal s ním. Mnoho dalších hudebníků je neobyčejných – Leonard Bernstein, Carlo Maria Giulini... mnoho a mnoho. Ale rozhovor by byl příliš dlouhý, pokud bych měl pokračovat. Možná bychom jednou mohli udělat delší rozhovor na toto téma.
Shlomo Mintz se narodil před šedesáti lety v Moskvě, ale když mu byly dva roky, celá rodina přesídlila do Izraele. Na housle začal hrát ve třech letech a už v jedenácti měl svůj koncertní debut. Když mu bylo šest-náct, vystupoval v Carnegie Hall s Pittsburgh Symphony Orchestra. V osmnácti letech přidal k houslím ještě dirigování. Pravidelně se objevuje s nejslavnějšími orchestry na mezinárodní scéně. Je držitelem mnoha ocenění, včetně Grand Prix du Disque, stejně jako Edison a Gramophone Award. Je uměleckým ředitelem Crans Montana Classics, členem či předsedou řady soutěží či hostujícím dirigentem Záhřebské filharmonie, Arena di Verona, uměleckým poradcem a hlavním hostujícím dirigentem Maastricht Symphony a hudebním poradcem komorního orchestru Izraele. Mintz je jedním z hlavních aktérů v rámci projektu „Violins of Hope“ (Housle naděje) společně s houslařem Amnonem Weinsteinem. Díky projektu bylo obnoveno dvacet čtyři houslí, které kdysi vlastnili hráči, kteří přišli o život v ghettech a koncentračních táborech během druhé světové války.
