Čajkovskij ve Svitavách

Festivalové koncerty konající se mimo Litomyšl mohou působit jako jakési třešničky na dortu, jako laskavé gesto pořadatele k místům svého okolí. Není tomu tak! Jedná se o plnohodnotné programy, naprosto rovnocenné oněm na nádvoří. Svitavská Fabrika je významné východočeské pódium a Smetanovu Litomyšl hostí takřka každoročně. Dramaturgie festivalu ji vždy obdaruje koncerty s neméně zajímavým programem, jaké slyší návštěvník přímo v centru festivalu. Letos se nad celým večerem vznášel duch Petra Iljiče Čajkovského (letos uplynulo 110 let od jeho úmrtí). Tedy program se skladbami jednoho autora. Pro přítomnou pardubickou Komorní filharmonii to byl letos už druhý podobný úkol - tím prvním byl chrámový koncert se skladbami pouze Jana Křtitele Vaňhala 20. června (k 200. výročí od úmrtí). Čajkovskij je populární především svými velkými orchestrálními díly. Program však tuto představu do značné míry narušil, neboť upozornil na díla spíše komornějšího zvuku, stejně působivá a pro Čajkovského typická. Suita Mozartiana například prozrazuje jeho silný vztah k svému slavnému předchůdci, Andante cantabile pro smyčcový orchestr patří díky své niterné lyrické výpovědi k slavným světovým drobnostem, ač se jedná o přepracování původní pomalé věty 1. smyčcového kvartetu. Dominantními skladbami večera byla ovšem dvě slavná díla koncertantní, jež zároveň představila dva významné sólisty večera. Vlastní skladby známe spíše z provádění velkými orchestry, nicméně dirigent Leoš Svárovský brilantně předvedl, jak působivě mohou znít i v provedení komorního ansámblu. Violoncellista Jiří Bárta ve Variacích na rokokové téma uplatnil svůj smysl pro kontrast. Každá variace byla výrazově zajímavá, nikdy však nezůstala v poloze pouze artistní a bez pointy. Zvláště úchvatná byla jeho už pověstná pianissima! Korejec Edwin Kim je u nás zatím zcela neznámý a jeho pojetí Čajkovského houslového koncertu bylo očekáváno s velkým zájmem. Publikum nezklamal, naopak donutil sál k závěrečným ovacím. Oslnil technikou, jakou už z Východu přijímáme s jakousi samozřejmostí (zvláště skvělý přídavek - z 3. sonáty Eugena Ysaÿe!!), avšak rovněž ji použil pouze jako prostředek nikoliv jako exhibici. I lyrické pasáže přednesl velmi oduševněle, citově přesvědčivě, bez nežádoucí sentimentality. Byl to příjemný večer, svými uměleckými parametry skutečně festivalový!

Bohuslav Vítek