Dramaturg ke své třicítce

Dramaturg je muž stojící v pozadí. Málokdo o něm ví, málokdo se o jeho práci zajímá. Její výsledky a stále nové a nové nápady jsou nepsanou samozřejmostí. Slova chvály neočekává, s výhradami a projevy nespokojenosti musí počítat. Pracně promýšlený a sestavovaný návrh festivalových koncertů, než je definitivně schválen pro realizaci, bývá podroben nejrůznějším kritikám - z uměleckého hlediska, avšak ještě více ze strany provozních možností, souvisejících v prvé řadě s ekonomickými mantinely. Dalo by se tedy říci - nevděčná funkce! A přece - každý dramaturg při všech těžkostech velmi dobře zná pocit radosti, když toto úsilí přinese své ovoce v podobě zdařilého koncertu či představení. Tím je větší, je-li jeho dílo několikaleté. V případě litomyšlského Vojtěcha Stříteského už hovoříme o desetiletích - k letošku završil třicet let svého působení ve festivalovém managementu (členem dramaturgické rady se stal jako čerstvý absolvent pardubické konzervatoře již v roce 1983!). A to byl pochopitelný důvod k oslavě v podobě velké dramaturgické výzvy jubilantovi: sestavit program sám pro sebe! Zhostil se jí - jak jinak u Vojtěcha! - na výtečnou! Vytvořil koncepci a především zrealizoval neobvyklý večer, jehož forma se zcela vymykala běžným tradicím. Snad právě z toho důvodu patřil tento Koncert plný překvapení k letošním prvním vyprodaným, proto inspiroval i televizi k jeho záznamu.

Účinkující - vesměs špičkoví - byli předem známi: Taťána Rozkovcová, Aleš Bárta, Juraj Bartoš, Jiří Pavlica a Hradišťan, Pavel Šporcl, Filharmonie Bohuslava Martinů s šéfem Stanislavem Vavřínkem. Jaké tedy další překvapení? Skutečně přišlo - v podobě nečekaného, ve vší tajnosti připravovaného vystoupení Radka Baboráka, který oslnil publikum brilantní hrou na klasický a přírodní lesní roh. Jenomže těch překvapení byl skutečně plný večer! Nelze zde vyjmenovat řadu dalších, jež přiměla vyprodané nádvoří k absolvování vzrušujícího tříhodinového hudebního maratonu, kde nebylo hluchých míst a kde se provozovala hudba na nejvyšší umělecké úrovni. A co více - v působivé, velmi vkusně a inteligentně vystavěné žánrové škále. Byla otevřena populární směsí slavných klasických témat Louise Clarka a završena impozantní hudebně-světelnou koláží témat z Williamsovy hudby ke Spilbergovu filmu Blízká setkání třetího druhu. Jen málokdo v publiku věděl, že jejím autorem byl sám Vojtěch Stříteský a hudebně aranžérsky ji dotvořil Mirko Krebs.

Tolik alespoň stručně o překvapeních programových. A co interpretační? Slyšet pomalou větu Bachova dvojkoncertu v provedení Pavla Šporcla a Jiřího Pavlici a naopak vidět našeho předního houslistu v roli primáše Hradišťanu, obdivovat Aleše Bártu v Saint-Saënsově Varhanní symfonii a vzápětí jeho bachovskou ukázku z repertoáru Mariana Vargy, nechat se unést Bartošovým Hummelem, ale i jeho pojetím Viklického jazzové balady, aplaudovat vynikající Taťáně Rozkovcové, ale zároveň být svědkem skvělého záskoku za onemocnělou Alici Holubovou, jehož se výtečně zhostila organizační duše festivalu Eva Piknová, o níž jen domácí publikum vědělo, že je výbornou zpěvačkou - to se nestává každodenně! A příjemným překvapením byla i věcná a vtipná moderace samotného Vojtěcha Stříteského, v níž nechyběly různé dotazy směrem k publiku, včetně soutěže z hudby známých televizních seriálů, jíž se vnímavé publikum zhostilo s potěšením, ba s nadšením.

Pokud nějaký škarohlíd čekal jakousi osobní oslavu, nedočkal se. Naopak - byl oním oslavencem štědře obdarován! A to je asi to překvapení nejmilejší!

Bohuslav Vítek