Dělová salva ukončila festival

Mohutný koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod vedením Libora Peška s pompou a výstřely z kanónu uzavřel 54. ročník Smetanovy Litomyšle. Koncert byl příhodně nazván „Největší symfonické maličkosti“. Přinesl opravdu všecko, co si srdce může přát, řekne-li se populární hudba pro orchestr.

Perličkou byla Čajkovského „Slavnostní předehra 1812“, v níž kromě SOČRu vystoupilo také pětadvacet členů Ústřední hudby Armády České republiky v uniformách, kteří doplnili dechovou sekci. A ohlušujícím způsobem ji doprovodila kanonáda, provedená v zahradě za zámkem Společností přátel dělostřelby z Jihlavy. Čajkovského předehra se hraje ve verzi s dělovou salvou zřídka. Hodí se skvěle i jako monumentální epilog a byla opravdu důstojným závěrem nejrozsáhlejšího festivalového ročníku všech dob. Že posledních několik výstřelů vlivem zvlhlé roznětky nezaznělo, bylo vlastně poznat jenom proto, že asistentka dirigenta nadále dávala červeným praporkem znamení dělmistrovi v napoleonské uniformě. Ostatně, kanón je analogový přístroj a žije vlastním životem. Nechce-li střílet, nevystřelí, a bylo by bláhové se na něj zlobit.

Celý koncert přenášel Český rozhlas, a tak se jednalo trošku o směs rozhlasového pořadu a koncertu. Večerem provázela Jitka Novotná, jejíž vstupy naštěstí byly slyšet i v hledišti. Moderované koncerty mají své kouzlo, jak jsme letos ostatně zažili i u Pavla Šporcla nebo Jarka Nohavici. Je rozdíl, jestli jsou informace jen v tištěném programu, či zda je sdělí lidský hlas.

Čajkovský nebyl jediným vrcholem koncertu. Za zmínku stojí mimo jiné „Píseň lásky“ Josefa Suka, kde houslové sólo překrásně zahrál koncertní mistr Vlastimil Koberle. V Ketélbeyho „Na perském trhu“ celý orchestr také zpíval, což výborně navodilo dojem živého bazaru.

Posuvná střecha dnes poskytla dobré služby. Jako již po několik dní posledního festivalového týdne tropické počasí přes den vystřídal večerní déšť. tentokrát však bouřka nebyla extrémně silná a koncert se mohl odehrát pod zataženou střechou, byť díky poškození z předchozích bouří do některých míst přeci jen zatékalo. 

Publikum na závěr koncertu šílelo nadšením, které bylo zcela oprávněné. SOČR posluchače rychle odměnil přídáním Straussova „Radeckého pochodu“, po něm se ale celé těleso bez varování rychle zvedlo ze židlí a odspěchalo z pódia. Nepočkalo ani na květinové dary. Snad se už orchestr, stejně jako my, nemohl dočkat příštího ročníku festivalu. Publikum se nenechalo odradit a aplaudovalo dále, a tak se klaněl Libor Pešek sám z liduprázdného jeviště plného květin.

Vzhůru k 55. ročníku Smetanovy Litomyšle!

Šimon Voseček