Sešedší z pravé cesty v Litomyšli

Počasí zase otočilo, a tak mohlo být dnešní představení Traviaty na beznadějně vyprodaném druhém nádvoří litomyšlského zámku bez problémů dohráno až do hořkého konce. Ano, Violettě Valéry ve vynikajícím podání Marie Fajtové bylo dnes večer vyššími silami umožněno umřít na souchotiny. Včerejší činna teplotně opět nezanechala stop, celý den panovalo horko, které nepolevilo ani večer. S o to větším napětím bylo představení očekáváno.

A počasí nezklamalo, a soubor Národního divadla jakbysmet. Nijak nevadilo, že v Litomyšli byla scénická dekorace oproti Praze radikálně redukovaná (chyběla celá zadní patrová stěna). Dění na pódiu to neubralo na živosti. Divadelní představení v Litomyšli přece svou působivost čerpají také z jedinečné atmosféry na zámku.

Hudebně byl večer vynikající, jak se sluší na první scénu země. Nebyla to jen zásluha jednoznačné hvězdy večera, Marie Fajtové, jejíž krásný, ohebný hlas večeru dominoval, stejně jako její herecké kvality. Národní divadlo přivezlo do Litomyšle vynikající ansámbl sólistů, a tak se litomyšlskému publiku dostalo kulturního zážitku, na které jsme jinak zvyklí jenom z velkých měst. Orchestr pod taktovkou Ondreje Lenárda splnil svou úlohu na jedničku, dokázal pěvce decentně doprovodit a prásknout do stolu, kde bylo potřeba. Diváci to uměli ocenit, o to spíš, pokud vzpomeneme zážitků z včerejšího večera. Potlesk po konci představení byl mohutný a nadšený.

A tak se festival pomalu chýlí ke konci. Po zítřejším symfonickém koncertě s dělostřelbou se do Litomyšle zase vrátí maloměstský klid. Kulturní příboj Smetanovy Litomyšle na měsíce opadne. A pokud zítra nedojde k nepředvídatelným událostem, budeme moci důstojně uzavřít nadmíru úspěšný 54. ročník festivalu, horký, prosluněný, ale také parný a bouřlivý. Byla to opravdová letní slavnost, jejíž více než třítýdenní průběh pouze během dvou večerů poznamenala nepřízeň počasí.

Šimon Voseček