Větší vedro, více vášně

Kameny na druhém nádvoří litomyšlského zámku ještě žhnuly, když repríza „Carmen" s Národním divadlem moravskoslezským začala. Nehnuté vedro evokovalo toreadorskou arénu ještě víc než včera. Možná i díky tomu mělo dnešní představení větší říz. Přitom působilo uvolněněji a vášnivěji.

Tři hlavní role byly dnes obsazeny jinými pěvci než včera: Carmen zpívala Zuzana Šveda, v roli Dona José vystoupil Tomás Černý a v roli Micaëly Eva Dřízgová-Jirušová. Šveda se jako Carmen cítila zjevně dobře a nejen zpívala, ale také se dobře pohybovala a celkově působila věrohodně. Tomáš Černý má obrovský hlas, krásné legato a intonuje bezchybně. Jeho árie v druhém jednání byla nádherná. Oproti Lucianu Mastrovi mu možná v samém závěru opery chyběla živočišná divokost.

Kupodivu repríza přinesla změny ve scénických detailech. Hned v předehře, během motivu Carmen, světlo nejen zčervenalo, ale na pódium také přišla hlavní hrdinka s růží, rozpoutávající dění celé opery. Obě hlavní ženské role také oblékly jiné kostýmy. Carmen měla jasnou identitu, vystupovala v relativně dlouhých sukních, byla cikánkou i dámou najednou, což je jeden z obtížných rysů role. Micaëla sice i dnes evokovala dámu z velkoměsta, zato červenou maxikabelku nahradila o něco menší hnědá. Zvláštní bylo, že v obou přídavných letáčcích s obsazením byla Carmen uvedena jako opera o třech jednáních.

Orchestr hrál do detailu stejně dobře jako včera. Bylo ale znát, že se v Litomyšli už cítí více doma. Zněl hlasitěji a uvolněněji. To se týkalo i kompaktního a barevně vyrovnaného sboru, jehož tenor si zaslouží zvláštní uznání.

Večer ukázal, jak prospěšné může být hrát více než jedno představení, zvlášť u scénických kusů. Publikum křičelo a poděkovalo dlouhým potleskem za krásný a silný večer.

Šimon Voseček