Jedno oko nezůstalo suché

Předloha k Pucciniho „La Bohème", novela Henriho Murgera „Ze života pařížské bohémy", je plná kousavé ironie vůči takzvané svobodě bohémského života, a zároveň z ní promlouvá obdiv k rozhodnutí s takovým životem vůbec začít. Koneckonců, bohéma má smysl jen jako odrazový můstek. Jen jako přechodné stadium pro vydobytí si dobrého postavení v buržoazní společnosti. Jen jako nutné zlo, než se podaří prorazit a dosáhnout blahobytu.

A přesto má své kouzlo - pro ty, kdo už jsou dál a vzpomínají na časy, které neznaly omezení penězi a společenskými konvencemi, či kdo se cítí být spoutáni svým postavením a netroufají si z něj vymanit. A snad i pro ty, kdo bohémsky žijí.

Pucciniho interpretace není ironická, ale není rozhodně ani nekritická. Je sice nepochopitelné, proč vikomt neposlal Mimi do plicního sanatoria, když už k němu z bohémského brlohu utekla. Ale je také jasné, že její tuberkulóza se právě v nevytopeném podkroví uměleckých přátel rozvinula do stadia, z něhož už není návratu. I když poslední dějství se může jevit jako geniální, nepřekonaný doják, jako ultimativní citovka cílící pouze na emoce diváctva, jeho sociálně kritická dimenze by se neměla podceňovat.

Festivalová premiéra „La Bohème" se souborem pražské Státní opery se odehrála před beznadějně vyprodaným hledištěm a svou úrovní jistě nikoho nezklamala. Obsazení dominovalo silné duo Pavly Vykopalové a Petera Bergera, jehož krásný hlas měl bohužel místy obtíže se prosadit vůči orchestru. V roli Marcella exceloval Svatopluk Sem. Jeho dokonale posazený hlas se uplatnil obzvlášť ve scéně v prvním jednání, kdy tři bohémové lákají Rodolfa do lokálu. Přátelé stáli na první arkádě a kromě povedeného scénického efektu také dokázali, že akustika nádvoří je opravdu vynikající.

Orchestr pod vedením Ondreje Lenárda hrál přesně a vyváženě a byl zpěvákům rovnocenným partnerem, což ostatně odpovídá koncepci Pucciniho partitury. Pan Lenárd při nástupech viditelně kulhal, ale i přes toto omezení podal vynikající výkon. Jeho podání není ani přehnaně sentimentální, ani studené. Umožňuje divákům vcítit se do postav, ale nikdy nepřehání.

Festival letos provází nevídané štěstí na počasí. Dopoledne se mohlo ještě zdát, že nás opravdu stihla vlna chladu, jíž nás straší proroctví počasí už několik dní. Večer byl ale opět vlahý a přímo vybízel k účasti na představení na nádvoří. Snad nám to vydrží až do konce!

Šimon Voseček