Maratón přídavků z Dallasu

Náročný program složený z děl skladatelů, kteří nejsou obecně známi, trpí obvykle nedostatkem zájmu. Zvláště na festivalu pod širým nebem, určeném pro široké publikum. Nebylo tomu jinak ani dnes. První řady nebyly postaveny a přesto hlediště nebylo úplně zaplněné.

Zato byla velká část publika velmi mladá, což je dobré znamení. Ostatně, když hraje mládežnický orchestr, není si ani možné lepší publikum přát.

První polovina koncertu Greater Dallas Youth Orchestra pod vedením Richarda Giangiulia obsahovala kromě Coplandova „The Promise of Living“ a Dvořákova „Karnevalu“ také českou premiéru úplně nového díla skladatelky Xi Wang. Její styl je plný krásných harmonických i orchestrálních barev. Když „Fall at Barnard Cottage“, napsaný pro GDYO u příležitosti jeho čtyřicátého výročí vzniku, skončil, posluchači ani nedutali.

Po přestávce patřilo druhé zámecké nádvoří zcela „Obrázkům z výstavy“ Modesta Petroviče Musorgského v kongeniální instrumentaci Maurice Ravela. Je třeba vyzdvihnout, že letošní festival umožnil porovnat klavírní originál s orchestrální verzí (Fazıl Say hrál „Obrázky z výstavy“ na svém recitálu ve Svitavách). Toto dílo je jedním z mála příkladů ve světové literatuře, kde zpracování popularitou předčilo originál. O oprávněnosti tohoto faktu lze jistě diskutovat, a proto jsou přímá srovnání tak záslužnými počiny.

Bohužel úroveň hry orchestru nedosahovala zcela profesionální úrovně. Četné kiksy v deších, jejich nevyvážená intonace a asynchronní pasáže ve smyčcích poněkud překryly tvrdou a intenzivní práci ze zkoušek, která byla evidentní v méně vypjatých momentech. První housle tam překrásně frázovaly, i sólové melodie dechů byly dobře připravené. Dirigent volil dosti pomalá tempa, což bylo sice místy na úkor spádu, ale třeba zvonkohra ve „Zlaté bráně Kyjevské“ málokdy působí tak silným dojmem.

Po závěru oficiálního programu dirigent a publikum rozpoutali hru „kdo s koho“, která vyústila ve čtyři přídavky: Elgar, Bernstein, Rimskij-Korsakov, a konečně ultimativní americký šlágr „Stars & Stripes Forever“ Johna Philipa Sousy. I po něm se zdálo, že orchestr snad má ještě něco připraveno – ale potlesk nakonec vyhasl. I nadšení má svůj konec...

Navzdory nočnímu lijáku a dosti turbulentnímu dění na obloze přes den se večer vyloupl jako malina, a když po západu slunce koncert opravdu skončil, rozešli se posluchači do bezmračné a, bezvětrné, horkem dýchající noci.

Šimon Voseček