Bouřlivá radost po bouřce

Po žhavém a dusném dni se dnešního odpoledne nad Litomyšlskem přehnala bouřka s intenzivním, doslova monzunovým lijákem. Dojem pobytu v prádelně se tím změnil ve skutečnost. Repríza pořadu „La Folia“ Pavla Šporcla s Czech Ensemble Baroque Orchestra začal v atmosféře přímo portugalské: nad Loučnou se proháněly chuchvalce páry a vzduch voněl vodou.

Jestliže odpoledne nad krajem bily hromy-blesky, elektronické hřmění během koncertu se nám vyhnulo. Také ozvučení orchestru se zdálo být decentnějším než včera. Přesto i dnes měla amplifikace za následek, že víceméně zmizel intimní zvuk, který se obvykle line z ansámblů dobových nástrojů. Na druhou stranu je zvýšená hlasitost ku prospěchu koncentraci a jistě také slyšitelnosti drobných detailů.

Po Vivaldiho „Bouři na moři“ se Šporcl publiku omluvil za častější a delší ladění, způsobená extrémní vlhkostí vzduchu. A skutečně, když Hana Fleková před fascinující kompozicí Marina Maraise „Zvony kostela Sv. Jenovéfy v Paříži“ vzala do ruky violu da gamba, ukázalo se, že je úplně rozladěná. Během hry struny naštěstí držely, takže se delší ladicí přestávky rozhodně vyplatily. Ostatně, intonace Czech Ensemble Baroque je zcela bezchybná.

Druhý poslech koncertu ukázal, nakolik pečlivě se Šporcl připravuje na své moderování mezi jednotlivými čísly. Posluchači dostali v podstatě tytéž informace a Šporcl přesto uchoval spontaneitu promlouvání spatra.

Monumentální „Labyrint harmonie“ Pietra Locatelliho i dnes prozrazoval zápas Šporcla s barokním laděním. Skladba je neuvěřitelně emotivní a skvěle vystavěná. Dvě implementovaná cappriccia jí ještě dodávají na lesku.

Po tomto obdivuhodném závěru oficiálního programu Šporcl publiku poděkoval za standing ovations a vyjádřil domnění, že snad posluchače už tlačí sedátka – čímž všecky upřímně rozesmál. Po Vivaldiho druhé větě ze „Zimy“ a nadšeným, dlouhým potleskem a dupáním koncert skončil. Návštěvníci koncertu se rozešli v prádelnové atmosféře, již ani pozdní hodina nedokázala rozptýlit.

Šimon Voseček