Vynikající repríza zahajovacího koncertu pod bezmračnou oblohou

Za výrazně přívětivějšího počasí dnes proběhlo opakování slavnostního koncertu České Filharmonie na druhém zámeckém nádvoří v Litomyšli. Dnes se publikum nemuselo balit do senzačních flísových deček od České Spořitelny – popravdě si lze těžko představit vhodnější sponzorský dar pro festival pod širým nebem! Část jich ostatně už byla odnesena...

Přívětivější počasí se zdálo být příjemným i filharmonikům, kteří dnešní koncert zahráli s ještě větší precizností než včera. Dirigentovi Jakubu Hrůšovi se podařilo z tělesa dostat ostřejší barvy, provedení Smetanova „Valdštýnova tábora“  bylo zcela bezchybné.

Esemeska před začátkem Debussyho „Moře“ přišla právě včas, aby Jakub Hrůša mohl posečkat, než si ji příjemce přečetl, a skladba mohla začít nerušena elektronickým doprovodem. Temné orchestrální barvy, tak charakteristické pro Českou Filharmonii, vyvolávaly dojem opravdového vlnění a probouzely touhu po moři; křičící ptactvo nad nádvořím ji ještě zesilovalo.

Druhá polovina večera, věnovaná Čajkovského klavírnímu koncertu, byla opět ohňostrojem emocí. Fazil Say hrál zase s plným nasazením a bez ohledu na rizika plynoucí z vášnivé hry. Raději udeřil vedlejší klávesu, než by slevil z intenzity výrazu – a právě i díky tomu nemohla jeho interpretace už být lepší. Ani náznak růžového buržoazního patosu, který občas vane z Čajkovského partitur, pokud to interpreti připustí. Tady bylo všecko opravdové. Sayova hra působí zcela spontánně, a přesto je za ní cítit tvrdá interpretační práce a intenzivní přemýšlení o hudební struktuře a vývoji. Čajkovského klavírní koncert by se měl vždycky hrát takhle!

Jako první přídavek Say tentokrát přednesl kousek z vlastní dílny, "Black Earth". Tato skladba byla poslední, která před čtyřmi lety zazněla před katastrofální vichřicí. Je melancholická, pohybuje  se na hranici mezi romantikou, modernou a jazzem a je dobře vystavěná. Snad kvůli bolestným vzpomínkám na události 2008 posluchači nepovstali, atmosféra byla dojatá. Zato druhý přídavek, parafráze Mozartova „Tureckého pochodu“, publikum doslova zvedl ze židlí. Pak už ovace nebraly konce. Posluchače nezmátl ani odchod orchestru ze scény a vynutili si ještě třetí přídavek, Sayovu jazzovou skladbu "Bodrum", která zazněla i včera.

Šimon Voseček