Leoš Janáček - Její pastorkyňa

Nemanželské drama na druhém zámeckém nádvoří

I v pořadí druhá opera, která se letos hrála na litomyšlském zámku, zapůsobila na všecky přítomné a znovu dokázala mimořádnou vhodnost nádvoří pro provozování oper. Její pastorkyňa v brněnské verzi z roku 1908 v podání Národního divadla v Praze je jistě jedním z parádních kousků jeho současného repertoáru a je dobře, že jsme se s ním mohli seznámit právě v Litomyšli.

Scéně dominuje funkční stěna, schopná se bez obtíží proměnit z vesnické návsi ve světničku. Kromě toho ale vyvolává i jiné asociace: průmyslové větráky v prvním dějství evokují chlad a přísnost katolické morálky, vyhoštění z vesnického společenství symbolizují zemědělské předměty připevněné na stěně, které se před závěrečnou scénou sesypou na zem.

Brněnská verze z roku 1908 je dnes v podstatě standard. Působí výrazně plynuleji než Kovařovicova úprava, především epilog nevyvolává dojem pouhého přívěšku pro uchlácholení publika, jak tomu je v pozdější pražské verzi.

Ansámbl Národního divadla nešetřil vynikajícími jmény. Pro Evu Urbanovou je Kostelnička jako stvořená, její interpretace je opravdu dokonalá. Dana Burešová v roli Jenůfy byla Urbanové rovnocennou partnerkou a solidní výkony odvedli i Aleš Briscein a Tomáš Černý, jakož i všichni další členové vyrovnaného pěveckého ansámblu.

Orchestr měl kupodivu s partiturou občas potíže, a to především ve smyčcové sekci. Rychlé pasáže v houslích nebyly dobře čitelné a intonace violoncell mohla být také o něco čistší.

Možným vysvětlením může být noční chlad a vysoká vlhkost vzduchu. Už na začátku se publikum balilo do dek a kolem půlnoci, kdy představení končilo, už byla opravdu velká zima. Že to zejména smyčcům příliš neprospěje, je nabíledni.

Hlediště bylo do posledního místečka zaplněné a po závěrečném akordu vypukl zcela oprávněný jásot.

Šimon Voseček