Svěcení jara

Obrazy z pohanské Rusi za nekřesťanského počasí

Pět nových choreografií z dílny šéfa baletu Národního divadla Petra Zusky, které byly provedeny dnes večer na druhém zámeckém nádvoří, provázela meteorologická smůla. Celý den jsme sledovali znepokojivé zprávy, nejdříve z Německa, později ze západních Čech. Před začátkem představení obloha skutečně zčernala; hned o první přestávce se zvedl silný vítr a začalo lít jako z konve. Hromy a blesky se pak proháněly okolo Litomyšle, a lidé se vstupenkami na nekrytá místa nádvoří utekli do arkád. Přes víceméně extrémní podmínky se tanečníci rozhodli představení dohrát do konce; tomuto rozhodnutí určitě napomohl fakt, že vzduch zůstal poměrně teplý a účinkujícím tedy bezprostředně nehrozilo nachlazení.

Večer sledoval zdařilý dramaturgický oblouk, začínající v podstatě klasickým baletem (1. symfonie Gustava Mahlera) a po přestávce pokračujícím třemi duety. Z nich nejkrásnější bylo pravděpodobně  Dejà vu, zobrazující těžkosti mezilidských vztahů ve vší jejich křehkosti (Edita Raušerová, Karel Audy).

Balet Svěcení jara Igora Stravinského, následující po krátké technické přestávce, byl jednoznačným vyvrcholením celého večera. Bylo zřejmé, že skladatel své dílo koncipoval jako divadlo, tanec hudební zážitek mnohonásobně zesílil. Představení je plné nádherných scénických obrazů a neočekávaných efektů. Tanec je stejně silný a archaický jako hudba.

Přes všecku nepřízeň počasí měl festival vlastně štěstí, že dnešní večer byl věnován právě baletu. Hudbu z reproduktorů bylo možné bez problémů zesílit, aby ji nepřehlušovalo bubnování deště. Navíc reprodukovaná hudba nemá žádné problémy s laděním při zvýšené vlhkosti vzduchu.

Publikum odměnilo tanečníky za jejich výkon dlouhým a nadšeným potleskem.

Šimon Voseček