Dagmar Pecková - Na cestě

Fulminantní oslava třiceti let kariéry

Dagmar Pecková se předvedla v nejlepší formě a nadchla vyprodané druhé nádvoří. Doprovodila ji Komorní filharmonie Pardubice, kterou řídil temperamentní Vojtěch Spurný. Na závěr koncertu odměnilo publikum umělkyni standing ovations, a když byly připravené přídavky vyčerpány, poděkovala Pecková, úspěchem dojatá, litomyšlským za jejich věrnost.

Celkový průřez jejími dosavadními aktivitami ukázal, že v současnosti je její nejsilnější stránkou český a německý repertoár. Snad to souvisí se specifickou melodikou, která vyhovuje jejímu hlasu, snad i s perfektní znalostí jazyka. Výkon Peckové byl nejpřesvědčivější v písních Dvořákových, Mahlerových, Straussových, Wagnerových.

Pozadu ovšem nezůstal ani další závažný repertoár. Proslulá Habanera z Bizetovy Carmen je pro její hlas jako stvořená. Během vynikající interpretace árie Jany z Čajkovského Panny Orleánské se ukázalo, jak prospěšné je zřízení bezletové zóny nad Litomyšlí během festivalu: dnes večer zóna jaksi selhala a tak hluk tryskových motorů soutěžil s Čajkovským.

Komorní Filharmonie Pardubice zazářila v několika náročných číslech koncertu. Především pro dechy velmi náročná Mahlerova píseň z "Des Knaben Wunderhorn" byla díky soustředěné a precizní interpretaci jedním z uměleckých vrcholů celého koncertu. Další parádní orchestrální čísla se odehrála v druhé polovině: Čarodějná láska Manuela de Fally byla intenzivní a zněla kompaktně a barevně. Ve Vzestupu a pádu města Mahagonny většina orchestru nehraje, zato se během refrénu oba kontrabasisté synchronně vlnili v rytmu a netajili se opravdovým potěšením z hudby. Vojtěch Spurný působil jako srostlý s kapelou a společně vyzařovali nefalšovaný muzikantský entuiasmus. Lízina píseň z My Fair Lady, která se hrála dvakrát (přídavek ovšem zpívala Pecková česky), je pro orchestr také vděčná a efektní a byla zahrána s chutí a bravurou.

Počasí jako by dnešního dne kopírovalo vzestupy a pády životních drah většiny z nás: Když se odpoledne spustil liják a hromy stíhaly blesky nad Litomyšlí, těžko si kdo z nás představil, že navečer bedeme sedět pod vymetenou oblohou a užívat si vlahý večer.

Šimon Voseček