Miniopery Z. Svěráka a J. Uhlíře v podání Dětské opery Praha

Opravdové opery pro děti i dospělé

Dětská opera Praha Jiřiny Markové-Krystlíkové přijela do Litomyšle s Minioperami autorského dua Svěrák - Uhlíř a beznadějně vyprodala hned dvě představení ve Smetanově domě.

Celé akce se zúčastnili i autoři, kteří na scéně poskytli rozhovor. Není od věci, když publikum pozná, že umění je lidské a jeho tvůrci jsou - anebo byli - z masa a kostí. To je jedna z největších výhod uvádění současných kusů: jsou neotřelé, aktuální a živé, a autor může sedět vedle mě.

Formát čtyř krátkých kusů, rozdělených uprostřed pauzou a vždy mezi dvěma operkami ještě rozhovorem s publikem, pomáhá dětem udržet koncentraci a je ideální kombinací nutnosti soustředění a možnosti odpočinku.

Pokud můžu soudit, dětem se představení opravdu líbilo. Během vlastních operek byly úplně v klidu a sledovaly dění na jevišti. Mezi operkami nadšeně odpovídaly na záměrně jednoduché otázky a dokázaly, že o opeře už leccos vědí. Mávající slečnu u hudebníků tak bez problémů identifikovaly jako dirigentku (Michaela Rózsová), a moderátory na jevišti opravily, že o světlo se nestarají světlíci, ale osvětlovači.

Ale i pro dospělé jsou Miniopery vyslovené potěšení. Libreto, hudba i inscenace postytuje sdostatek drobných zábavných detailů.

Například v Šípkové Růžence, první ze čtyř operek: princ, mající za úkol probudit Růženku ze stoletého spánku, se objeví v průvodu dvou pážat. Ta zpívají duet o těžkostech zdolávání ženských srdcí, který končí společným rozhodnutím se ženám již více nevěnovat. Také myslivec v Červené Karkulce se postaral o úsměvy v publiku, když Karkulce oznámil, že se do ní zamiloval, ale přece jen raději počká, až bude trochu větší.

V pohádce O dvanácti měsíčkách hraje roli číslo popisné domu, v němž macecha s dcerou a schovankou bydlí: 007. Tato pohádka je nejlepší i hudebně, má pevnou a přesvědčivou formu naplněnou napínavou hudbou, která přesně odpovídá náladě textu (je to vůbec jedna z nejzáhadnějších středoevropských pohádek).

V ní také všichni účinkující předvedli nejlépe své kvality: Za všechny nelze přejít Jakuba Hliněnského, rozeného herce se silným hlasem a obrovskou jevištní prezencí. Jakub hrál kluka, který hledá svou nevěstu a domněle se mýlí v čísle popisném. Krom toho převzal i ve všech ostatních operkách nějakou hlavní roli. To jistě souvisí i s tradičně velkou převahou dívek na jevišti (třeba měsíčků bylo jen osm). Přítomní pánové zato neváhali na sebe upozornit, pokud šlo o komediantství. V Červené Karkulce se v roli poštovního holuba doslova vyřádil Jan Bochňák: Holub nejdříve prozradí Vlkovi, kde bydlí Babička, aby později vyhledal myslivce s prosbou zachránit sežranou Babičku a Karkulku. To vše v bělostných krajkách a pod bílým čepcem.

Z dívčích rolí zazářily mimo jiné Michaela Bochňáková jako zlá sestra ve Dvanácti měsíčkách a také Sára Stopková jako Červená Karkulka. A také drobná dívenka v přední řadě sboru, která prozrazuje velký pohybový talent.

Škoda, že ozvučení nebylo úplně optimální. Mikroporty sólistů občas selhávaly. Textům bylo přesto dobře rozumět, mimo jiné i díky častému opakování sborem.

Šimon Voseček